Kdo byla Ježíšova babička? Šumavský Annín chystá útok na rekord Ann

Patří k nejstarším ženským jménům, která se běžně používají dodnes. Žena, která ho podle prastarých vyprávění nosila, se stala symbolem mateřství, rodinné soudržnosti a snad vůbec nejslavnější babičkou v dějinách. Přesto její skutečný příběh zůstává zahalen tajemstvím. Svatá Anna byla po staletí uctívána jako ochránkyně matek, dětí i celých rodin. O téměř dvě tisíciletí později však její jméno dostalo docela novou a překvapivě hravou podobu.

Píše se rok 2019. V malé šumavské vesničce Annín se v jediném okamžiku setkává 37 nositelek jména Anna. Během celého poutního dne jich dorazí dokonce devětačtyřicet a vzniká pozoruhodný český rekord. Nyní, o sedm let později, se na stejné místo ve stínu staré sklářské tradice sjedou Anny znovu. V neděli 26. července 2026 chtějí své vlastní maximum překonat. Může tak začít neobvyklé „sčítání lidu“, při němž nerozhoduje věk, bydliště ani povolání. Jedinou podmínkou je křestní jméno.

Svatá Anna působí jako naprosto samozřejmá součást křesťanského příběhu. Jestliže měla Marie matku a Ježíš babičku, musela přece někde v biblických textech vystupovat. Jenže když otevřete Nový zákon, nenajdete v něm ani Annino jméno, ani jméno jejího manžela Jáchyma. Kanonická evangelia se o rodičích Panny Marie vůbec nezmiňují.

Jména obou manželů i většina toho, co o nich později s úctou vyprávěla křesťanská Evropa, pocházejí především z takzvaného Protoevangelia Jakubova. Tento apokryfní spis vznikl pravděpodobně ve 2. století, tedy několik generací po době, do níž je jeho vyprávění zasazeno. Slovo apokryf přitom automaticky neznamená lež nebo podvod. Označuje starý náboženský text, který nebyl přijat do oficiálního biblického kánonu. Podobné spisy často rozvíjely místa, o nichž evangelia mlčela, a nabízely odpovědi na otázky, které věřící přirozeně zajímaly. Jaké měla Marie dětství? Kdo byli její rodiče? A jaký příběh předcházel jejímu narození?

Protoevangelium tak nelze číst jako spolehlivý životopis. Zachycuje však jedno z raně křesťanských vyprávění, které později výrazně ovlivnilo umění, zbožnost i představu o Mariině rodině.

Podle starého vyprávění byli Anna a Jáchym zámožní a hluboce věřící manželé, kteří však dlouhá léta zůstávali bezdětní. Neplodnost tehdejší společnost často nechápala pouze jako osobní neštěstí, ale také jako znamení Boží nepřízně. Jednoho dne byl při přinášení oběti veřejně ponížen právě proto, že nezplodil potomka. Ponížený muž odešel do ústraní, kde se postil a modlil, zatímco Anna doma naříkala nad svou bezdětností i odloučením od manžela.

Oběma se nakonec podle legendy zjevil anděl se stejným poselstvím: narodí se jim dítě, o němž se bude mluvit po celém světě. Manželé se poté znovu setkali a zanedlouho se jim narodila dcera Marie.

Je to působivý příběh o ponížení, vytrvalosti a naději, který se postupem staletí stal pevnou součástí křesťanské tradice a církevní úcty. Symbolický význam má i samotné jméno Anna. Vychází z hebrejského jména Channah neboli Hannah, které souvisí s milostí a přízní. Obvykle se proto vykládá jako „milostiplná“, „omilostněná“ nebo „líbezná“.

Úcta ke svaté Anně nestojí na mučednické smrti ani na velkých hrdinských činech. Její význam spočívá v něčem mnohem bližším každodennímu životu – v rodině. Stala se patronkou matek a vdov, ochránkyní manželství, porodů i obyčejných starostí, které se do velkých dějin zpravidla nezapisují. V kostelech a galeriích ji lze poznat podle několika typických zobrazení. K nejzajímavějším patří Anna Samodruhá a Anna Samotřetí.

Jako Samodruhá tvoří dvojici se svou dcerou Marií. Na obrazech a sousoších Anny Samotřetí se však setkávají hned tři generace jedné rodiny – Anna, Marie a malý Ježíš. Babička, matka a dítě. Výjev se tak stal nejen náboženským motivem, ale také silným symbolem rodinné soudržnosti a předávání zkušeností z jedné generace na druhou. V českém prostředí ovšem Annino jméno mnozí znají především díky jediné slavné větě: Svatá Anna, chladna zrána.

Konec července sice obvykle patří k nejteplejším částem roku, od letního slunovratu se však noci znovu prodlužují. Zemský povrch má více času vychladnout a s rostoucí noční vlhkostí se začínají tvořit ranní mlhy, hlavně v údolích. Stará pranostika tak nepředpovídá náhlý konec léta. Spíše nenápadně připomíná, že světla už pomalu ubývá.

Pro Annín, ležící v údolí šumavské Otavy, je podobná pranostika téměř jako stvořená. Malá osada však nevyrostla jen u řeky a pod ranními mlhami. Její historii po více než dvě století utvářelo především sklo.

Zdejší huť založil roku 1796 kašperskohorský měšťan Augustin Müller. Kolem rozpálených pecí postupně vznikaly provozy pro brusiče, rytce i malíře skla a spolu s nimi rostla také samotná osada. V roce 1935 zde dokonce zahájila provoz teprve druhá elektrická tavicí pec v tehdejším Československu.

Podle tradičního výkladu dostal Annín své jméno po ženě jménem Anna. A nejde pouze o pozdější českou slovní hříčku. Osada nesla také německé jméno Annathal. Slovo „Thal“, v dnešním pravopisu „Tal“, znamená údolí, název bychom tedy mohli přeložit jako Annino údolí.

Zdejší krajina, název osady, dávná světice i sklářská historie se tak propojily způsobem, který k pořádání velké anenské pouti přímo vybízí.

Letos se v Anníně potkávají dvě kulatá výročí a mimořádně příhodná shoda kalendáře. Od založení zdejší sklárny uplynulo 230 let a místní sklářská kaple s hrobkou rodiny Schmidů si připomíná přesně 140 let od svého vysvěcení. Svátek oblíbené světice navíc letos připadá přímo na neděli.

Program je proto rozdělen do dvou dnů. Sklářská sobota se zaměří především na řemeslo, které dalo zdejšímu údolí život. K vidění bude tradiční foukání a broušení skla a přímo v huti začnou před zraky návštěvníků vznikat první postavy nového skleněného betléma – Marie, Josef a malý Ježíšek. Hotové plastiky pak najdou své místo ve sklářské kapli. Následující anenská neděle už ale bude patřit především jmenovkyním dávné ochránkyně rodiny. Organizátoři mají jasný cíl: překonat výsledek z roku 2019.

Mohlo by se zdát, že podobné jmeninové setkání spoléhá hlavně na ženy starších generací. Anna však patří k tradičním jménům, která nikdy doopravdy nezmizela. Naopak se stále drží na předních příčkách oblíbenosti. Jen v Plzeňském kraji dostalo loni jméno Anna 57 narozených dívek, což mu vyneslo třetí pozici v regionálním pořadí. Na šumavskou náves tak mohou dorazit zástupkyně všech věkových kategorií, ať už jim doma říkají Aničko, Nanynko, nebo Andulko. Na jednom místě se mohou potkat malé holčičky v kočárcích, jejich maminky i oslavenkyně, které jméno Anna provází už desítky let. Jediné křestní jméno tu naživo propojí několik generací podobně jako na starých zobrazeních svaté Anny Samotřetí.

Jmenujete se Anna? Pak byste v neděli 26. července na anenské pouti rozhodně neměla chybět. Setkání a oficiální sčítání Ann v Anníně pod dohledem komisaře Agentury Dobrý den začne přesně v 15 hodin. Právě vaše účast může rozhodnout o tom, zda se podaří překonat dosavadní rekord 37 současně přítomných Ann.

A i kdyby to nevyšlo, jedno prvenství této šumavské osadě upřít nelze: málokde jinde se jméno světice, název místa, stará sklářská tradice a dávný příběh Ježíšovy babičky propojily v tak přirozený celek.

Zdroje: ČSÚ, Kultura Sušice, ŠumavaNet.CZ