Článek
V čeledi muchomůrkovitých nalezneme mnoho zástupců jedovatých hub, některé jsou jedovaté prudce. Mezi lidmi se traduje, že tyto houby stačí povařit, případně namočit do mléka, aby jste je mohli bezpečně požít. Často jsou sbírány pro své léčivé účinky k přípravě různých mastí a tinktur. Najdeme však jedlé výjimky (jakou je například muchomůrka růžovka, známá též lidově jako „masák“). Mezi ty méně nebezpečné a podle některých mykologů částečně jedlé patří muchomůrka červená.
Krásný červený klobouk s bílými puntíky. Známe ji asi všichni. Z kreslených pohádek, z filmů a především z lesa, kde roste od konce léta až do zimy. Zbarvením klobouku dokonale zapadá do období barevného podzimu a připomíná blížící se sníh. Podle mykologů je nejedlá právě tato část - klobouk. Jeho slupka obsahuje jed. Žádná z výše zmiňovaných úprav jej však neodstraní ani nezmírní. Za jedlou je považována třeň (noha).
Jak působí jed muchomůrky červené?
Záleží samozřejmě na množství konzumované houby. Jed je nebezpečný pro slabší jedince a děti, u kterých může otrava skončit smrtí. Obsahuje totiž alkaloidy muscimol a slabě muskarin, které způsobují stav opilosti, euforie, halucinace a poruchy vědomí. Při těžké otravě se mohou dostavit křeče, kóma až smrt. U dospělých a zdravých osob je riziko smrtelné otravy velmi vzácné. Zmíněné příznaky zmizí do několika hodin.
Zřejmě z tohoto důvodu byla muchomůrka červená již od pradávna používána jako droga pro navození halucinací. Patří mezi nejstarší a nejrozšířenější halucinogeny, jaké lidstvo kdy poznalo. Dodnes ji některá etnika používají. Například na ostrově Sami v Laponsku místní rozhazují sušenou muchomůrku po pastvinách při shánění stád sobů, kteří se po požití stávají ovladatelnější. Někteří mykologové uvádějí, že je Muchomůrka červená výborné afrodiziakum, což podporují jihofrancouzské venkovské zvyky, kde dodnes muchomůrku užívají mladí novomanželé před svatební nocí.
V některých částech Japonska (v okolí Nagana) je muchomůrka červená konzumována jako potravina - solí se a nakládá. U nás byla dříve používána k hubení much. Odtud pochází její název, totiž původní muchomorka znamená „mořit mouchy“. Klobouk se namočil ve sladké vodě a moucha sála roztok společně s jedy. Poté došlo k jejímu omámení a usmrcení.
Muchomůrka červená je používána i jako bylinka. Osvědčila se v různých mastech a tinkturách, které pomáhají na kosti a klouby. Výrobou tinktury a některými mýty se zabývala Lucie Drozdová na YouTube kanále Šumavská houbička.
