Nejmladší sexuální vrah z Československa? Badatelé pátrají po pamětnících

Během chladného letního pozdního odpoledne patnáctého července roku 1971 si několik chlapců a dívek hrálo v chomutovské lokalitě kolem Lázeňské ulice, určené k demolici. Rodiče své ratolesti postupně odvolávali domů k večeři, když mezi posledními zůstala pětiletá Eva Adamová. Na volání neslyšela a zároveň nebyla nikde k nalezení. V odloučené lokalitě obývané sociálně slabými a romskými rodinami se nejprve rozhodli malou dívku hledat na vlastní pěst. Teprve nedlouho před půlnocí byli na místo povoláni příslušníci se služebním psem. Kromě pachových stop se snažili zjistit i podrobnosti a poznatky, zda si někdo z místních něčeho nevšiml. Tělo dívenky se našlo až druhý den v místě, které muselo být několikrát prohledáno – ve sklepě domu, ve kterém bydlela. Tou dobou už však vyšetřovatelé měli u výslechu desetiletého pachatele.

Historie zná mnoho vraždících dětí. Za „světové rekordmany“ jsou považováni dva desetiletí chlapci, kteří před více než třiceti lety v Anglii brutálně mučili a následně zavraždili dvouletého Jamese Burgera. Existují i mnohem mladší pachatelé. Často můžeme číst podobné titulky, že dvouletý chlapec zastřelil svoji matku nebo tříleté dítě zastřelilo svého osmiměsíčního sourozence. K takovým událostem dochází většinou omylem a pachatelé za svůj čin nejsou a nemohou být nijak potrestáni. Hranice trestní odpovědnosti je totiž mnohem vyšší. V České republice od patnácti let, v jiných státech i mnohem méně. Například ve Skotsku již od osmi let. Pachatelé ale v takových případech mají snížené trestní sazby, nebo putují do výchovných ústavů.

Za nejznámějšího nejmladšího českého vraha je považován spartakiádní vrah Jiří Straka, kterému na začátku jeho běsnění bylo patnáct let. Existuje však ještě mladší vrah. Téměř třináctiletý chlapec na Nový rok před dvaceti lety zavraždil a znásilnil v Květiněvsi svoji dvanáctiletou spolužačku. Do vězení za tento čin nikdy nenastoupil. Po absolvování ústavní léčby byl sice odsouzen, ale za několik krádeží a loupežné přepadení.

Badatelé Bohumil Švarc a Jaroslav Mareš v nalezeném spisu vraždy pětileté Evy Adamové z Chomutova nalezli mnoho nepřesností. Jako by tehdejší vyšetřovatelé nechtěli skutečného pachatele vypátrat. Zároveň chybí i některé obvyklé záznamy, které v podobných vyšetřovacích spisech jsou. Špatná gramatika zápisu kapitána Hátleho pak doplňuje obraz toho, že se nejen vyšetřovalo ve vyloučené lokalitě, ale že příležitost jmenování do vedoucích funkcí začátkem sedmdesátých let mohl dostat každý.

První stopou, po které se tehdy vyšetřovatelé vydali, byl Mercedes. Kamarádi zmizelé Evy vypověděli, že nedaleko od nich stálo černé vozidlo této značky, která v Československu nebyla úplně obvyklá, ovšem ve spise se neuvádí, o jak starý automobil se jednalo. Od dalších svědků pak příslušníci zjistili státní poznávací značku a ztotožnili oba přibližně dvacetileté mladíky. Ti přiznali, že v ulici byli, odejeli tankovat a následně pokračovali do Jirkova. Vyšetřovatelé se touto stopou dále nezabývali.

Během vytěžování svědků se druhého dne přihlásil bezpečnosti desetiletý strýc zmizelé Evy s tím, že ji znásilnil a zavraždil. Velmi přesně popsal, jak ji odvedl do sklepa domu, že ji držel ruku na obličeji, dokud se bránila, a že ji sexuálně zneužil. Zajímavé je, že u výslechu nebyli přítomni jeho rodiče, ale třídní učitelka ze zvláštní školy. Ve spise chybí informace o tom, jak se k pachateli vyšetřovatelé dostali. Přiznal se učitelce, která příslušníky zavolala?

Necelých dvacet čtyři hodin po zmizení, v době, kdy se mladý chlapec k činu přiznával, bylo objeveno tělo zavražděné ve sklepě domu, kde bydlela. Nad případem se objevují další otazníky. Sklep byl několikrát prohledán, dokonce i policejním psem. Ve spisu není uvedeno nahlášení nálezu – kdo ji objevil a oznámil to bezpečnosti? Tělo bylo prý vyneseno tajně až v noci, aby příslušníci zřejmě nezpůsobili rozruch. Nepochopitelné ale je, že informaci nedostali ani rodiče. Otec zavražděné Evy se vydal v sobotu ráno (dvě noci po jejím zmizení) společně s partnerem matky pachatele do chomutovské nemocnice, kde mu zdejší sestra sdělila, že jeho dcera u nich není, ale že je mrtvá a její tělo v márnici.

Tam došlo k další nepředstavitelné situaci, kdy Jan Adam tělo své dcery vzal a odnesl na schody, kde se na ni díval a loučil se s ní. To vše před nařízenou pitvou. Ta proběhla s odstupem pěti dnů, jelikož od pátku do neděle nebyl k dispozici soudní lékař. Tělo pak převezli v pondělí do nemocnice v Ústí nad Labem, kde však pitva taktéž neproběhla. Z neznámých důvodů bylo další den znovu převezeno, tentokrát do Prahy. Pitva kromě stop po udušení, které mělo za následek smrt, objevila brutální poranění v oblasti genitálií, a také příznaky toho, že se jednalo o dívku z vyloučené oblasti: ve střevech měla dvě škrkavky, na plicích stopy po prodělaném zánětu a cirhózu jater po prodělané žloutence.

Jak bylo již zmíněno, jednalo se o sociálně slabou, odloučenou lokalitu, která byla v sedmdesátých letech určena k demolici. Dnes byste ji na mapě hledali marně, ačkoliv se pánům badatelům podařilo dohledat přibližné místo. V tehdejší době zde žili pováleční přistěhovalci, kteří oblast dosídlovali po odsunutých Němcích. Byli to občané z různých koutů republiky i ze Slovenska, a převážně Romové. O negramotnosti některých svědků se lze přesvědčit u výpovědí, kdy byly často místo podpisu použity jen tři křížky. Podobně negramotní však byli i vyšetřovatelé. Kromě drobných chyb a záměny měkkého i a ypsilon (například "v rakvy"), se jednalo i o používání slova „gynetál“ místo genitálie, zvláštní škola byla uvedena jako "zvláčzní škola"a kino Svět pak jako „Svěd“.

Badatelům Švarcovi a Marešovi se podařilo s opatrností vypátrat i zmíněného desetiletého chlapce, dnes šedesátiletého muže. Nechtěl se pochopitelně o událostech příliš bavit, tvrdil, že čin nespáchal, ale zažil si své trauma jak s příslušníky, tak i poté s lékaři. Do svých osmnácti let totiž po činu pobýval v psychiatrické léčebně a sám v sobě a pro sebe tuto kapitolu uzavřel. Kdo byl tedy tehdy pravým pachatelem? A jak je možné, že desetiletý chlapec věděl veškeré podrobnosti a při následné rekonstrukci se choval věrohodně? Nikdo tehdy zřejmě nevzal na vědomí výpověď jeho učitelky, která tvrdila, že má bujnou fantazii a dokáže přesvědčivě mluvit i o situacích, které se ukázaly jako nepravdivé. Ve spisu však chybí i posudek z psychiatrie, kam byl chlapec po výslechu převezen, a rozporující mohla být i použitá fyzická síla, která neodpovídala jeho věku.

Pokud se tedy nejedná o světově nejmladšího pachatele, který byl za svůj čin potrestán, pak o velmi zmanipulovaný, či zpackaný případ, kdy chtěli mít vyšetřovatelé věc rychle uzavřenou. Badatelé tak pátrají dál po dalších okolnostech a pamětnících, kteří by si na události z té doby mohli vzpomenout a osvětlit tak některé nejasnosti. Kontaktovat je můžete případně přes email redakce@badatele.net.

Zdroj: badatele.net