Článek
Před více než dvanácti měsíci zpřístupnil Nizozemský archiv mapu místa nedaleko Ommerenu, kam mělo několik vybraných německých vojáků ukrýt „nalezené“ cennosti z vybombardované arnhemské banky. Hledači však zjistili, že je vše sice perfektně zdokumentováno, ale poklad byl pravděpodobně již dávno vyzvednut. Ponořili se zpět do zveřejněných archivních dokumentů, které se následně dostaly i k českému badatelovi Jaroslavu Marešovi. Toho na první pohled zaujala informace o místě bydliště jednoho z podezřelých vojáků. Jednalo se o Luditz, což jsou dnes Žlutice v okrese Karlovy Vary.
Jaroslav Mareš na svém YouTube kanále zveřejnil během loňského jara zjištění, která se mu podařilo objevit. Dotyčný Sudeťák Edward Kastel nebyl v matrice, domovských listech, vojenských záznamech ani jinde k nalezení. Rodina Kastelových se v okolí vyskytovala, proto badatel vyjádřil hypotézu, že člověk s tímto jménem neexistoval, ale ze Žluticka jistě pocházel, a že by rád objevil jeho pravou identitu, kterou pravděpodobně skrýval i kvůli dalším prohřeškům.
Chybné údaje v dokumentech
V tomto případě jsem se do bádání pustil i já sám. Postupem času se podařilo zjistit, že v různých záznamech jsou uvedeny rozdílné informace. Jeho jméno bylo často měněno z Edwarda na Eduarda, příjmení Kastel zas na Kastl. V záznamech z vyšetřování vojáků, kteří se měli podílet na uložení pokladu u Ommerenu, je uvedeno jako datum narození jedenáctého listopadu. Díky dohledání záznamu ve vojenském historickém archivu v Bratislavě se podařilo zjistit, že se dotyčný jmenoval Eduard Leopold Kastl, narodil se desátého listopadu roku 1915 v obci Fischern (nyní Rybáře, součást Karlových Varů) a v době nástupu na vojnu bydlel v obci Kračín, což je malá vesnice nyní součástí Tisu u Blatna nedaleko právě zmíněných Žlutic. Díky zvláštní informaci v matričním záznamu, že byla začátkem roku 1941 odeslána kopie do Karlových Varů, se podařil najít v matrice oddaných datum jeho svatby (ve stejném roce) s uvedenými daty narození jeho dvou dcer (1940 a 1943) a další blízké rodiny.
Ve službách Třetí říše a neodsunutí Němci
Z dalších vojenských záznamů se dalo zjistit, že byl na vojně v kritické době před Mnichovskou dohodou v roce 1938. Po odstoupení území Sudet byl z naší armády odepsán. Tolik československá stopa. Nastalo další hledání. Jaroslavu Marešovi se ozvalo několik nadšených badatelů. Bylo totiž jasné, že německá rodina byla s velikou pravděpodobností po válce odsunuta. V seznamech však nebyly k nalezení. Co to znamená? Seznamy jsou chaotické, případně mohla být rodina součástí „divokého odsunu“, který začal de facto ještě během posledních dnů války. Nabízí se i teorie, že sami opustili Žlutice před pádem Třetí říše.
V Bundesarchivu se podařilo nalézt německé vojenské záznamy Eduarda Kastla. Shodou okolností se tedy opět díky armádě dozvídáme, jakých operací se zúčastnil, a je zde uveden kontakt na nejbližší osobu. Tou byla samozřejmě manželka Adelheid Kastl, která podle nalezeného dokumentu měla v posledním roce války bydlet na nádraží v Herleshausenu, v Hesensku. Toto místo je zvláštní tím, že několik metrů od železnice je řeka Werra, kudy vedla po válce hranice nejprve mezi západní a východní okupační částí, později mezi německými republikami NDR a NSR.
Zatím poslední informace byly nalezeny v původním vyšetřovacím spisu nizozemské centrály pro evidenci majetku k případu uloupených cenností z arnhemské banky. Podle výpovědi vojáka Helmuta Sondera, jednoho z očitých svědků ukládání cenností, měl Eduard Kastl po skončení války pokračovat v odminovací službě v Bergenu aan Zee a dalších oblastech. Část těchto vojáků byla vyřazena ve Wuppertalu a v Münsteru. Sonder vyjádřil přesvědčení, že Kastl se pro svůj původ nevrátil zpět do Československa ani do Sověty okupované východní části Německa. Nizozemské úřady později vypátraly, že zraněného oberfeldwebela Eduarda Kastla šestnáctého října roku 1945 převezli do nemocnice ve Sterkselu, odkud byl pravděpodobně propuštěn domů do Německa.
Kam se poděl poklad z Ommerenu?
Další informace z jeho života se zatím nepodařilo vypátrat, stejně tak informace, kde skončily zakopané cennosti. Je pravděpodobné, že času na jejich vyzvednutí mohl mít dost, jelikož nizozemské úřady začaly pátrat po těchto věcech až o rok později. Je velice pravděpodobné, že se opravdu do východního Německa ani do Československa nevrátil. Pokud nezůstal v západním Německu, mohl vycestovat do jiného státu. S omezenými možnostmi. Nejprve se musel setkat se svojí rodinou, a poté se někam přemístit tak, aby u něho cennosti nenašli.
Podaří se zjistit další osudy Eduarda Kastla a jeho rodiny? Pravděpodobnost, že jeho dvě dcery ještě žijí (bylo by jim přes osmdesát let) existuje. Méně pravděpodobný je nález zmizelých cenností, jejichž hodnota se dnes odhaduje na půl miliardy korun. A stále existuje varianta, že pro uložený poklad přišel některý z dalších vojáků. Přesto je zajímavé sledovat stopy lidí a střípky událostí dávno minulých. Badatel Jaroslav Mareš v archivech například objevil další podrobnosti z Kastlova života. Podezřelý Sudeťák byl i se svými souputníky v devatenácti letech odsouzen za výtržnost na děvčatech v kostele.
