Článek
Přesně před padesáti lety 15. října 1973 rozhodnutím Federální vlády ČSSR, v jejímž čele stál tehdejší předseda Lubomír Štrougal, snížila maloobchodní ceny automobilů až o dvacet pět procent. Zároveň s tím byly zrušeny povinné vinkulace vkladů a úřední pořadníky na nové vozy.
O co se jednalo?
Povinnou vinkulaci vkladů zavedl státní podnik Mototechna na konci padesátých let, kdy se zvýšila poptávka po automobilech a s tím narůstal vliv protekce při rozhodování úředníků. Onou vinkulací bylo 20.000 Kčs, které sice nesloužily jako záloha, protože zůstávaly na vkladní knížce klienta, který s nimi mohl nadále volně nakládat, ale žadatel byl zařazen do pořadníku až s bankovní stvrzenkou o krytí této částky, pokud později klesly jeho úspory pod zmíněný limit, pozbyla platnost i objednávka a umístění v pořadníku. Nutno podotknout, že se tehdy na nový automobil čekalo v některých případech i několik let. Pokud žadatel během této doby své plány změnil, mohl se z pořadníku nechat vymazat sám. Peníze na vinkulaci měl stále k dispozici. V případě zdárného dokončení transakce byly prostředky klienta převedeny do dispozice Mototechny společně se zbývajícím doplatkem. Povinností doložit stvrzenku sledovali úředníci jediný účel - ověření vážnosti objednávky.
Co způsobilo konec pořadníků?
Na přelomu 60. a 70. let se ročně prodalo přes sedmdesát tisíc automobilů, necelá čtvrtina pocházela dovozu, ale v pořadníku čekalo téměř 220 tisíc zájemců. Velmi markantní zlom přišel v roce 1972. Pro prodej bylo k dispozici téměř 130 tisíc automobilů, necelá polovina pocházela z dovozu. O rok později pak převážily vozy ze zahraničí nad domácí produkcí a opět se celkový počet navýšil přibližně o 20 tisíc kusů. Došlo tedy k množstevnímu nasycení trhu a pořadník čekatelů nebyl potřeba.
V dnešní době máme k dispozici záplavu automobilů různých světových značek, ale za tehdejší dostatek vozů mohly převážně od roku 1971 dovážené sovětské „žigulíky“ (VAZ, Lada), domácí Škoda 1000 MB a Škoda 100, vyráběné od roku 1964, respektive 1969. Z důvodu podpory masivního prodeje zlevnily některé automobily až o výše zmíněných pětadvacet procent, například cena u vozu Škoda 100S klesla z původních 57.000 Kčs na 45.000 Kčs, u žigulíku ze 65.000 Kčs na 58.000 kčs. Další podíl na tehdejším československém trhu měly Moskviče 408 a 412, Tatra 603, Fiat 125, Trabant nebo Volha (GAZ-24).
Důsledky změn
Podpora prodeje nových automobilů pomohla rozvoji prodeje ojetin. Do té doby prakticky neexistovaly skladové zásoby vozů, což se změnilo právě po roce 1973. Změna proběhla i u bankovních půjček, které dříve nebyly tolik dostupné. Například nebylo možné získat půjčku na výše zmiňovanou vinkulaci vkladu. Důsledkem těchto změn byl zvyšující se počet vlastníků automobilů. Dle statistik připadlo v Československu na jeden vůz v roce 1965 průměrně třicet tři obyvatel, v roce 1978 pak obyvatel osm.
