Článek
Generace našich rodičů a prarodičů si jistě barvitě vzpomíná na každoroční průvody, ve kterých nesměly chybět transparenty, různá mávátka, vyvěšené vlajky a davy nadšených pracujících. Po Sametové revoluci tyto hromadné akce nevymizely. Kromě tradičních připomínkových akcí komunistů či socialistů, lze v některých vesnicích a menších městech najít nadšence, kteří slavnostně třicátého dubna postaví na návsi (respektive na náměstí) májku, a druhý den mnohdy stále se zbytkem alkoholového veselí vyrazí do ulic v průvodu. Často jde o nostalgické vzpomínání na mládí, někdy o pravou oslavu. Většinou ale nikdo neví, proč se Svátek práce slaví právě prvního května, dokonce už přes sto dvacet šest let.
Americký masakr stávkujících
Prvního května roku 1886 stávkovali odboráři a anarchisté v Americe za osmihodinovou pracovní dobu bez snížení mzdy. Následovali podpůrné akce, při kterých o dva dny později došlo v Chicagu ke střetu demonstrujících s pořádkovými silami. Jelikož byli policisté nuceni použít zbraně, o život přišlo několik demonstrantů, což na sebe navázalo další odvetné akce.
Dalšího dne policie opět rozháněla demonstranty na náměstí Haymarket Square. Když se jim to částečně podařilo, někdo na hlouček policistů hodil dynamitovou bombu. Následovala opětovaná střelba, po které zůstalo mrtvých sedm policistů i několik demonstrujících a desítky dalších zraněných civilistů. Incident se od té doby nazývá podle náměstí jako Haymarketský masakr.
Následovalo zatýkání, obvinění a odsouzení k smrti pěti anarchistů, ačkoliv proti nim chyběly jakékoliv důkazy. Jeden později ve vězení spáchal sebevraždu, u dalších čtyř byl rok a půl po masakru vykonán trest smrti. Několik anarchistů bylo sice nadále souzeno, ale nakonec jim zdejší guvernér udělil milost.
Svátek nacistů i katolíků
Dva roky po masakru probíhaly po celých Spojených státech amerických demonstrace, stávky a připomínkové akce jako vzpomínka na Haymarketský masakr. Následně byl přijat v rámci Druhé internacionály (mezinárodní organizace socialistů) na návrh francouzských socialistů 1. květen za oficiální Svátek práce. Postupně se tento den rozšířil do kalendářů mnoha zemí, ačkoliv ve Spojených státech a Kanadě se Svátek práce (Labour Day) slaví první pondělí v září.
Nejednalo se vždy jen o komunistické ideologie, které svátek oficiálně slavily. Němečtí nacionální socialisté (nacisté) prvního května vzali za svůj, ačkoliv ještě deset let před nástupem k moci chtěl Adolf Hitler zakázat tento „marxisticko-anarchistický výmysl“. Pozadu nezůstala ani katolická církev, která tento den zasvětila v padesátých letech minulého století svatému Josefovi dělníkovi.
Největší rozmach pak zažil Svátek práce v zemích socialistického bloku. Dělníci byli „na výši“ před ostatními „třídami a inteligencí“, proto datum prvního května patřilo každoročně mezi nejdůležitější. Podniky, družstva, školy a zájmové organizace vysílaly své zástupce s transparenty, vlaječkami a mávátky, často v oblečení, nebo v uniformě, které vystihovalo danou profesi. V průvodu kromě pěších zástupců nechyběly ani ozdobené alegorické vozy. Společně s pražským povstáním pátého května a ukončením druhé světové války devátého května (nyní se slaví o den dříve) byly tyto tři termíny označovány jako slavné májové dny.
Dnes Svátek práce sice v kalendáři oficiálně je stále jako den pracovního klidu, převyšuje ho však jiné spojení: „první máj – lásky čas“ z literární skladby Karla Hynka Máchy. Pravdou je, že se po pálení čarodějnic a stavění májí během filipojakubské noci najde více dvojic, které se políbí pod rozkvetlým stromem, než vyrazí do nějakého průvodu. Svátek také zastiňují oslavy konce druhé světové války, jelikož jde nejen o začátek květnového povstání českého lidu, ale také o dny osvobození Československa.
Zdroj: Wikipedia
