Článek
V letech 1945–1946, kdy se v Norimberku konaly tribunály s nacistickými zločinci, by bez tohoto experimentu samotné soudní řízení jen stěží mohlo fungovat. Mezinárodní tribunál se totiž od počátku potýkal s problémem, který nebyl jen právní, ale především jazykový.
Soudní přelíčení probíhala současně ve čtyřech oficiálních jazycích: angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Klasické konsekutivní tlumočení, při němž tlumočník čeká na dokončení řečnického celku a teprve poté převádí sdělení do cílového jazyka, by řízení časově natolik prodloužilo, že by praktická proveditelnost celého procesu byla vážně ohrožena.
Řešení přinesla technologie. Společnost IBM ve spolupráci s americkou armádou vyvinula a pro norimberský tribunál instalovala systém, který umožňoval překládat řeč v reálném čase. Do soudní síně bylo rozmístěno více než 600 sluchátek, z nichž si soudci, obžalovaní, právníci i novináři mohli zvolit jazykový kanál. Systém pracoval s mikrofony, centrálním rozvodem zvuku a přepínáním mezi čtyřmi jazyky. V takovém rozsahu šlo o bezprecedentní řešení.
Kabiny, světla a improvizace
Tlumočníci pracovali v improvizovaných kabinách s omezeným výhledem a často problematickou akustikou. K dispozici měli jednoduchý, ale zásadní nástroj: signalizační světla. Pokud řečník mluvil příliš rychle, nesrozumitelně nebo mimo mikrofon, tlumočník rozsvítil červené světlo. Signál měl znamenat zpomalení nebo zopakování výroku.
Někteří řečníci výzvu respektovali, jiní ji ignorovali nebo považovali za narušení důstojnosti soudu. Tlumočníci tak byli často odkázáni na improvizaci. Neměli téměř žádný čas na přípravu a texty obžaloby či svědeckých výpovědí slyšeli poprvé až přímo v soudní síni. Každá nepřesnost byla okamžitě slyšitelná desítkami lidí se sluchátky na uších
Extrémní výkon, extrémní režim
Simultánní tlumočení se ukázalo jako funkční řešení, zároveň však jako psychicky i fyzicky vyčerpávající disciplína. Tlumočníci proto pracovali v týmech po třech a střídali se přibližně po třiceti minutách. Delší výkon by výrazně zvyšoval riziko chyb. Koordinaci celé jazykové operace vedl Leon Dostert, který musel za pochodu vytvářet pravidla profese, jež do té doby prakticky neexistovala.
Ani účastníci procesu nebyli pasivními posluchači. Obžalovaní si mohli sluchátka sundat, přepínat mezi jazykovými kanály nebo sledovat různé jazykové verze týchž výpovědí. Tlumočení se tak stalo i psychologickým faktorem samotného soudního řízení.
Koordinátor překladatelů Léon Dostert vpravo.
Chaos, který vytvořil standard
Systém nebyl dokonalý. Technika občas selhávala, zvuk nebyl vždy čistý a tlak na tlumočníky byl enormní. Přesto se právě zde ustavily základní principy profese: práce v týmech, krátké směny, jasná signalizace směrem k řečníkům, důraz na přesnost a okamžitou reakci.
Zkušenosti z Norimberku se později promítly do fungování Organizace spojených národů, dalších mezinárodních soudů i diplomatických konferencí.
Norimberský tribunál tak neproměnil pouze právní dějiny. V tichosti zde vznikl nový způsob, jak mohou lidé z různých jazykových světů spolupracovat v reálném čase.
