Článek
Seznámili se, jak sama vzpomínala, v Mánesu. Byla začínající herečka a on už filmová hvězda. Hugo Haas byl charismatický, ironický a velmi obletovaný muž. Adina šla přímo na věc. Věděla, kam večer chodí, a postavila se mu do cesty. Doslova. A uspěla.
Krátce nato se k němu nastěhovala. První společný byt pro ně Haas pronajal na Starém městě v Revoluční ulici čp. 772.
Nájemní dům v Revoluční ulici čp. 772 (30. léta 20. stol.) – první byt Huga a Adiny, kam se nastěhovali v říjnu 1934.
V Haasově blízkosti se Adina učila rychle. Literaturu, jazyk, konverzaci. Snažila se dokázat, že krása neznamená povrchnost. „Měla jsem neodolatelnou touhu dokázat, že hezká ženská nemusí být příslovečně hloupá, ale může být chytrá a vtipná,“ napsala později. „Adina pochytila ten neobvyklý a na ženu až příliš neženský humor,“ vzpomínal herec Jára Kohout, „ale jiskřila vtipem a byla skvělou společnicí.“
Tehdy ji ještě mnozí považovali za hezkou dívku, bývalou manekýnku, bez širšího záběru. Režisér Jiří Weiss o ní později poznamenal, že byla při zkouškách více „dřevěným panákem“ než herečkou. Hugo Haas v ní ale něco viděl. Začal odmítat nabídky, pokud by nemohla hrát s ním. Jejich vztah se odehrával současně před kamerou i mimo ni. „Dal jí lepší hereckou školu, než by měla na konzervatoři za dlouhá léta,“ shrnul Otakar Vávra.
Ani ne za rok se přesunuli do moderní novostavby v Jungmannově ulici čp. 19, tehdy noblesního činžáku, který obýval například také kameraman Otto Heller. Bydlení mělo styl typický pro funkcionalistický trend – prosvětlené místnosti s velkými okny, mosazné kliky a kukátka, na podlahách mramor či terrazzo. Dopřáli si zbrusu nově zařízený byt, na jehož podobě se podílel jejich kamarád architekt Josef Hesoun.
Byt Adiny Mandlové a Huga Haase v Jungmannově ulici: Postel zapuštěná v šířce celé stěny, integrované skříně, tlumené osvětlení.
Byt Adiny Mandlové a Huga Haase v Jungmannově ulici: Čistý funkcionalismus v praxi. Laminátové plochy, keramické obklady a praktické úložné systémy.
Byt Adiny Mandlové a Huga Haase v Jungmannově ulici: Jednoduchý, ale důmyslně zařízený prostor jídelny
Adininy ambice byly stále vyšší. Chtěla být jako Greta Garbo, hrát lépe než Sarah Bernhardtová a vydělat hodně peněz. Už kolem roku 1936 si pořizuje vlastní, skromnější garsoniéru v Žitné ulici, ale s Haasem se ještě chvíli stýkají. Haas si však do bytu v Jungmannově ulici brzy přivede svou novou lásku, budoucí manželku Bibi.
Adina je už v té době hvězdou roku a v květnu 1937 se stěhuje znovu, tentokrát definitivně, do třípokojového bytu v Hlaholu na Masarykově nábřeží čp. 248, který jí pořídil nový milenec, „cukrovarnický král“ Joe Hartmann. Právě odtud pocházejí další dochované snímky z jejího bytu, který jí opět zařizoval architekt Hesoun.
Ačkoli se traduje, že měla vilu na Barrandově, není to pravda. Hvězda prvorepublikového filmu zůstala zde, v centru města, kde žila až do svého odchodu do emigrace.
Byt Adiny Mandlové na Masarykově nábřeží (dům Hlahol): Kombinace moderní geometrie a útulnosti. Sedací nábytek doplňuje lustr ve tvaru mísmene M.
Byt Adiny Mandlové na Masarykově nábřeží (dům Hlahol): Veřejnější část bytu s klavírem, určená k přijímání hostů.
Byt Adiny Mandlové na Masarykově nábřeží (dům Hlahol): malý bar – místo večerní konverzace i pozdních návratů
Zdroje:
Časopis Pestrý týden
Národní Archiv
VÁVRA, Otakar a Jiří MENZEL. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Praha: Prostor, 1996.
WEISS, Jiří. Bílý mercedes. Praha: Victoria Publishing, 1995.
KOHOUTOVÁ, Marcela. Malý velký komik, aneb, Kdo má v uzlíčku zaječí pacičku. Žďár nad Sázavou: Impreso plus, 1994.
