Článek
O události už bylo v posledních týdnech napsáno hodně – známe okolnosti, víme o účastnících, spekuluje se o obsahu. Již tento pátek 19. září v 10 hodin se na zámku v Lánech za přítomnosti prezidenta Petra Pavla otevře obálka s posledními slovy prvního československého prezidenta. Dagmar Hájková, „masarykoložka“ z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, je tou osobou, která byla pověřena následným čtením a výkladem obsahu dokumentu, který byl téměř devadesát let zapečetěn a pečlivě hlídán.
Jen připomeňme, že dokonce ani pravnučka prvního československého prezidenta, Charlotta Kotíková, která se má otevření osobně zúčastnit, o existenci obálky donedávna netušila. Text, který je uvnitř, pravděpodobně vznikl 5. září 1937, kdy Masaryk přijal Edvarda Beneše za přítomnosti svého syna Jana, tedy pouhé tři týdny před smrtí, avšak v době, kdy už byl těžce zasažen mrtvicí.
Obálka s tímto textem pak prošla pozoruhodnou cestu: Jan Masaryk ji utajoval během pobytu v exilu, po jeho tragické smrti ji následně uchovával jeho blízký spolupracovník Antonín Sum, který ji až v roce 2005 odevzdal Národnímu archivu s podmínkou dvacetiletého uzavření. Proč zrovna dvacet let? Co bylo tak citlivé, že to nemohlo být zveřejněno dříve?
Veřejnost spekuluje, že obálka může odhalit nějaké dlouho skrývané tajemství, i když tato varianta je spíše méně pravděpodobná. Masaryk patrně nemohl po mrtvici namluvit synovi jakousi souvislou závěť (navíc existence závěti byla již vyvrácena). „Mohl se však pokusit aspoň útržkovitě sdělit svému synovi něco, co považoval v tu chvíli za důležité,“ jak uvedl Jiří Křesťan z Národního Archivu, kde se obálka dosud nachází v trezoru.
Zapečetěná obálka s posledními slovy TGM byla poprvé vystavena v roce 2018.
Jdeme na to
Přiznávám, že osobně se na otevření obálky těším již několik let, ačkoliv nemám přehnaná očekávání, co se týče jejího obsahu. Historie už často ukázala, že tzv. poslední slova významných osobností bývají často prozaičtější, než veřejnost očekává. Místo velkých proroctví nebo odhalení státních tajemství v nich častěji najdeme osobní reflexe, praktické pokyny nebo prostě fragmenty myšlenek těžce nemocného člověka. I to má však svou hodnotu pro pochopení osobnosti a doby.
Poslední dny jsem i přesto stále častěji přemýšlela a postupně splétala vlastní hypotézu o možném obsahu Masarykova posledního poselství. Nebudu se ale nyní zabývat podrobným líčením svých myšlenkových úvah. Na to zde stejně není vhodný prostor. Nevadí mi ani uznat, že do „specialisty“ na TGM mám stále ještě daleko a šla jsem na věc čistě pragmaticky – znovu si pročítala literaturu, která reflektuje zejména poslední roky a dny života TGM, včetně svědectví mnohých pamětníků a snažila se přihlédnout k okolnostem doby, kdy dokument vznikl.
Jak vzápětí uvidíte, vůbec jsem se nedržela zpátky. Samozřejmě vřele uvítám, když budete moje tipy rozporovat či navrhovat vlastní! Pojďme to zkrátka pojmout jako hru při čekání v posledních hodinách.
Poslední slova TGM: Mých 8 tipů
1. / Beneš není vhodný prezident do těžké doby
- varování před přílišným spoléháním na diplomacii, kompromisy a „papírové garance“ místo skutečné síly.
- PROČ: Masaryk si Beneše vážil, ale jejich vztah byl složitý. Beneš byl diplomat, kompromisník, zatímco Masaryk si zakládal na zásadovosti. V době, kdy šlo o existenci státu, mohl mít pochyby, jestli Beneš unese tlak Hitlera.
2./ Byla chyba držet si sudetské Němce
- republika příliš dlouho tolerovala neloajalitu a tím si podkopávala vlastní stabilitu.
- PROČ: Masaryk věděl, že německá menšina je Achillova pata státu. Byl pro rovnoprávnost, ale zároveň viděl, že část Němců nikdy republiku neuznala. Napsat do obálky lítost, že se to nepodařilo vyřešit, by bylo logické.
3./ Se Slováky to není pevné
- obava, že jednota Čechů a Slováků není dost pevná a může být snadno zneužita.
- PROČ: Masaryk Slovensko miloval, ale věděl, že spojení je křehké – jednak kvůli rozdílné vyspělosti, jednak kvůli slovenskému nacionalismu. Už v 30. letech se objevovaly autonomistické hlasy. Mohl to předvídat.
4./ Varování před Hitlerem
- německého kancléře je třeba brát smrtelně vážně; jeho kniha a slova nejsou jen rétorika, ale program.
- PROČ: Masaryk byl jedním z prvních čtenářů Mein Kampf a publikoval vlastní kompletní rozbor této „bible nacismu“ v dubnu 1933. Masaryk uměl Hitlera číst i jako člověka a vnímal jej jako přímou hrozbu. Přišlo mi rovněž zajímavé, že dle svědectví si knihu Mein Kampf nechával opakovaně předčítat v posledních měsících před smrtí.
5./ Varování před Ruskem
- spojenectví s Moskvou je nutnost, ale nenechat se vtáhnout do ideologické pasti.
- PROČ: Masaryk byl celoživotně kritický k ruskému autoritářství, ať už carskému nebo bolševickému. Věděl, že Moskva nikdy nebude spojenec z přesvědčení, jen z nutnosti.
6./ Stát přežije jen s pevnou vírou a lidskostí
- stát může přežít jen tehdy, pokud jeho základy budou mravní a budou vycházet z ideje humanity, nikoli jen z mocenské rovnováhy. V posledních měsících se údajně více vracel k bilancování smyslu života a křesťanských hodnot.
- PROČ: Masaryk byl bilancující typ, věděl, že jeho republika stojí před obrovskou zkouškou. Současně ale věřil, že i když stát padne, myšlenka pravdy a humanity nakonec přežije. Mohl tedy zanechat jakési poselství k národu: že víra, ať už náboženská nebo humanitní, je jedinou obranou proti nihilismu fašismu i dogmatismu komunismu.
7./ Osobní záležitosti
- do této kategorie zahrnuji cokoliv na téma: osvětlení rodinných vztahů, účelné přepisování historie, nevyřízené účty, levobočci, instrukce vedoucí k další obálce apod.
8./ aneb tzv. divoké eso :)
Pokyn Benešovi: nesmí ustoupit
- pokud Německo napadne republiku, nesmí kapitulovat, ale musí se bránit, i kdyby měl stát padnout.
- PROČ: Dobrá, je třeba pamatovat na to, že Masaryk byl realista, nikdy nebyl militantní. Spíš než „bojovat za každou cenu“ by řekl například něco jako: „Nesmíme se vzdát bez odporu, protože tím bychom ztratili čest a právo na budoucnost.“ A nechal by armádu a její důstojníky dělat svoji práci.
Proč až nyní?
Několik možných vysvětlení: Pokud text obsahuje příkré soudy vůči Benešovi (např. kritiku jeho stylu politiky, zahraniční orientace či kompromisů), mohlo by být pro rodinu nebo pro stát těžké zveřejnit je v době budování Benešova odkazu. Sum, jako blízký spolupracovník Jana Masaryka, mohl mít zájem, aby se to zveřejnilo až v čase, kdy nebude politicky výbušné.
Pokud text v obálce obsahuje prozápadní, demokratické a protikomunistické akcenty, naopak komunistický režim by býval mohl obsah zneužít nebo cenzurovat. Antonín Sum mohl čekat na dobu skutečně pevné demokracie.
Pakliže TGM svoje poselství formuloval jako varování typu „Němci rozpoutají válku“ nebo „Budete-li dělat kompromisy, stát zanikne“ apod., mohl by se býval později jevil jako příliš věštecký nebo dokonce zraňující pro poválečné generace. Odklad mohl znamenat způsob, jak nezasahovat do živých pamětnických debat.
Ostatně již tento pátek 19. září po 10. hodině se vše dozvíme. A možná nás čeká úplně jiné překvapení než jakékoli z našich očekávání. Bez ohledu na konkrétní obsah má však tato událost svůj význam. Otevření obálky symbolicky uzavírá jedno z posledních tajemství zakladatele našeho státu a nabízí možnost opět o trochu více poznat myšlenkový svět člověka, který formoval moderní českou státnost.
Budu ráda, když se též odvážíte podělit se o vlastní úvahy a domněnky!
Zdroje a odkazy:
SVAČINA, Rudolf. Bude se na nás dívat--: život v soukromí, smrt a pohřeb presidenta Osvoboditele. Praha: Jan Kobes, 1937.
Dni žalu: památník o sklonku života, o nemoci, smrti a pohřbu presidenta Osvoboditele T.G. Masaryka. Praha: Čin, 1937.
SMETANOVÁ, Jindřiška a Antonín SCHENK. TGM: ¨Proč se neřekne pravda?¨: ze vzpomínek dr. Antonína Schenka. Praha: Primus, 1996.
