Článek
JUDr. Alois Rašín (18. 10. 1867, Nechanice – 18. 2. 1923, Praha) stál coby jeden z „mužů 28. října“ u zrodu Československé republiky v roce 1918. Jako první ministr financí se pustil do ambiciózních ekonomických reforem, které měly stabilizovat měnu a postavit hospodářství země na pevné základy. Rašínova ekonomická strategie, založená na deflaci a měnové restrikci, však vyvolávala značné kontroverze. Zatímco někteří ji považovali za nezbytnou pro ekonomickou stabilitu země, jiní ji vnímali jako příliš tvrdou, zejména vůči dělnické třídě a nižším vrstvám společnosti.
Nekompromisní povaha a radikální opatření vynesly Rašínovi mnoho odpůrců, zejména mezi levicově orientovanými skupinami. Jeho postoj k sociálním otázkám a dělnické vrstvě byl často kritizován jako příliš necitlivý. Situace vytvořila napjatou atmosféru, která nakonec vyvrcholila tragickou událostí.
Nejdřív doutník, potom kulka
Kolem 9. hodiny ráno 5. ledna 1923 vycházel ministr Rašín s doutníkem v ústech ze svého domu v pražské Žitné ulici. V tom okamžiku k němu přistoupil mladý muž a z bezprostřední blízkosti na něj dvakrát vystřelil. Jedna z kulek zasáhla Rašína do zad a způsobila mu komplikovaný průstřel míchy. Svědci události rychle přivolali pomoc a Rašín byl synem Ladislavem, který rychle přiběhl, vynesen do bytu, kde se mu dostalo prvního ošetření, v ústech měl stále doutník. Poté byl Rašín urychleně převezen do sanatoria v Podolí, kde byl ihned operován.
Místo činu: dům v Žitné ulici čp. 562
Zpráva o atentátu se rychle rozšířila po celé zemi a mezi lidmi vyvolala šok a rozhořčení. Politické násilí přesto nebylo v poválečné Evropě ničím neobvyklým. Jen v předcházejícím roce 1922 se stalo několik podobných událostí. Zavražděni byli polský prezident Gabriel Narutowicz a německý ministr zahraničí Walther Rathenau, předseda československých národních demokratů Karel Kramář pokus o atentát přežil.
Alois Rašín bojoval o život několik týdnů. Navzdory veškeré snaze lékařů se jeho stav postupně zhoršoval. Komplikace způsobené poraněním míchy vedly k ochrnutí dolních končetin a k dalším zdravotním problémům. Přestože jeho vyhlídky nebyly dobré, během pobytu v podolském sanatoriu projevoval Rašín i nadále mimořádné odhodlání. Navzdory svému vážnému stavu chtěl být neustále informován o politickém dění a dokonce diktoval dopisy a instrukce svým spolupracovníkům. Umírá 18. února 1923, 45 dní po atentátu.
Státní pohřeb 21. února 1923 byl vypraven z Panteonu Národního muzea.
Katafalk s rakví v Národním muzeu.
Reakce a zákon na ochranu republiky
Rašínova smrt vyvolala vlnu národního smutku a vypravený státní pohřeb se stal významnou veřejnou manifestací, které se účastnily tisíce lidí.
Tehdy devatenáctiletý úředník pojišťovny Josef Šoupal, který se hlásil k anarchistickému hnutí, byl po spáchání činu rychle dopaden a zatčen. Šoupal se k činu přiznal a během výslechu uvedl, že jednal sám a své jednání vnímal jako akt politického protestu. Vyšetřování následně odhalilo, že Šoupal atentát plánoval několik měsíců. Vzhledem k jeho věku v době spáchání činu (plnoletost tehdy začínala až v 21 letech) byl odsouzen k osmnácti letům těžkého žaláře, namísto trestu smrti.
Atentátník Josef Šoupal z Německého Brodu.
Šoupalův čin mimo jiné obnažil také nedostatky v právním systému nového státu. Stávající legislativa, převzatá z dob rakousko–uherské monarchie, byla zastaralá a postrádala účinné nástroje na ochranu republiky a jejích představitelů. Bezprostřední reakcí na atentát bylo schválení zákona na ochranu republiky, který byl připravován již delší dobu. Tragická událost ale urychlila jeho přijetí. Tato klíčová trestně-právní norma se následně stala jakýmsi pilířem ochrany československého státního zřízení a jeho ústavních činitelů.
Vchod domu v pražské Žitné ulici čp. 562, kde Alois Rašín bydlel a před kterým byl postřelen.
Tichý svědek
Neobvyklý osud provázel v příštích letech Rašínův kožich, který měl ministr na sobě v okamžiku tragické události. Rašínova rodina se totiž rozhodla kožich uchovat jako památku. Později byl kožich dokonce dvakrát upraven, nejdřív na zimní dámskou pelerínu a později byl přešit na dětský vak do kočárku. V majetku rodiny se podle všeho nachází dodnes a stále je v něm zašitá díra po kulce.
Atentát na ministra Aloise Rašína doposud zůstává jedním z nejtragičtějších případů politického extremismu v historii Československa. Nejenže ukončil život významného politika, jehož reformy byly mnohými považovány za klíčové pro stabilizaci nově vzniklého státu. Symbolizoval také hluboké sociální a politické napětí v zemi během formativních let československého státu. A byl také svého druhu první velkou lekcí, která upozornila na křehkost demokracie a nutnost neustále pracovat na udržení politické stability a sociální soudržnosti. ⬛
První zákon: Zákon o zřízení samostatného státu československého psaný Rašínovou rukou v revoluční den 28. října 1918.
Zdroje:
ČECHUROVÁ, Jana. Alois Rašín: dramatický život českého politika. 2. vydání, v Albatros Media vydání 1. V Brně: CPress, 2023.
