Kafka, Winton, lanýže – slavná éra hotelu Šroubek

Hoteliér Wilhelm Hauner vybudoval už v roce 1872 na místě starého klasicistního zájezdního hostince na Václavském náměstí novorenesanční hotelovou budovu. Stavba vznikla podle návrhu architekta Josefa Schulze a hotel dostal název „U arcivévody Štěpána“. Postupem času prošel hotel několika přestavbami a  v letech 1903–1905 získal svou charakteristickou secesní podobu, na níž se podílel architekt a stavitel Quido Bělský s přispěním dalších architektů jako Bedřich Bendelmayer, Alois Dryák či Bohumil Hübschmann.

Skutečný rozkvět hotelu však nastal až po roce 1924. Tehdy se majitelem budovy stal osvícený restauratér Karel Šroubek se svojí chotí Vilémou. Karel Šroubek se narodil 25. března 1880 v chudé venkovské rodině v Nučicích u Prahy. Byl cílevědomý, několik let pracoval jako číšník a už ve třiceti letech si otevřel první vlastní restauraci na rohu dnešní Opletalovy ulice a Václavského náměstí. A byl to právě Šroubek, kdo hotel investicí 20 milionů přestavěl a dokázal z něj vybudovat jedno z center společenského života prvorepublikové Prahy.

Zavedl moderní manažerské postupy, včetně hotelového loga, veřejně přístupných ceníků a důrazu na vyškolenost svých více jak 300 zaměstnanců. Šroubkův inovativní přístup zahrnoval i podnikání pravidelných zahraničních cest, ze kterých si přivážel nové poznatky o trendech v hotelovém průmyslu. Kromě toho vydával dokonce vlastní hotelové noviny a ve více než stotisícovém nákladu vyšla také známá kuchařská kniha Jak se vaří u Šroubka. A protože byl Karel Šroubek i znalcem etikety, stal se hlavním poradcem při pořádání recepcí na Pražském hradě.

V budově hotelu se nacházelo více než 200 pokojů, dvě hotelové haly, čtyři restaurace, jedna kavárna a čtyři kuchyně. Součástí komplexu byla i další pomocná zařízení, jako bylo holičství, prádelna, krejčovská dílna, truhlářská a čalounická dílna, provozní sklepy, zahrada, pražírna kávy, transformační stanice elektrického proudu a rozhlasová ústředna.

Podoba interiérů hotelu byla v každém ohledu stejně působivá jako secesní fasáda. Hotelové vybavení zahrnovalo také tři americké výtahy, lázně a apartmány byly zařízeny ve stylu Ludvíka XIV.

Hotelová hala v přízemí poutala již při příchodu svou japonskou dekorací, která vzdávala hold prvním návštěvníkům z Japonska. Mezi další zajímavosti patřily dvě obrovské vázy s reliéfy orientálního průmyslu a dvě sfingy přivezené až z Říma. V hotelové dvoraně se nacházelo unikátní zařízení – umělý déšť, který v letních parných dnech ochlazoval vzduch v restauraci.

Hotel se mohl také pochlubit řadou kuriozit a sbírek. Mezi nejvýznamnější patřila sbírka porcelánových šálků, skla a kuchařských knih. Šroubkova sbírka kuchařek obsahovala mimo jiné například vzácné první vydání knihy od Magdalény Rettigové nebo kuchařské předpisy psané Františkem Palackým. K dalším unikátům patřil zlatý jídelní příbor používaný při návštěvě anglického krále Eduarda VII. v Mariánských Lázních a originální menu z hostiny na počest letce Lindbergha.

Nutno však dodat, že meziválečná Praha, ač proslulá svou architekturou a kulturním životem, dlouho pokulhávala v oblasti luxusního ubytování. Zlom přišel až s příchodem hotelu Alcron v roce 1932, který nabídl Pražanům i návštěvníkům města komfort srovnatelný se západoevropskými metropolemi.

Oproti tomu tradiční Šroubek nabízel poněkud skromnější „luxus“. Řada pokojů nabízela společné sociální zařízení na chodbě, což by dnes stěží obstálo i v nejnižší hotelové kategorii. K tomu přidejte stísněné rozměry pokojů, které hostům neposkytovaly příliš prostoru k pohodlnému pobytu. I přes tyto nedostatky se ale hotel ve svých propagačních materiálech řadil „mezi nejlepší podniky střední Evropy“. Reklamní heslo znělo: „Dlíti v Praze a nenavštíviti restaurant Šroubek znamená nebýti v Praze vůbec!“

Zrcadlový sál hotelu, schopný pojmout až čtyřicet osob, byl dějištěm mnoha významných událostí. Právě zde se v roce 1912 konalo jediné autorské čtení Franze Kafky v Praze. Samotný hotel se stal svědkem ještě mnoha dalších významných historických událostí. V roce 1932 se před hotelem například shromáždil obrovský dav, aby pozdravil zde ubytovaného Čechoameričana Antonína Čermáka, starostu Chicaga a o sedm let později odtud Sir Nicholas Winton organizoval záchranu židovských dětí před nacistickým režimem.

Hotel Šroubek ale nebyl jen přechodným domovem návštěvníků hlavního města. Během své slavné éry ve 20. a 30. letech se stal především synonymem prvotřídního pohostinství a skutečným chrámem gastronomie, který lákal labužníky z celé Evropy.

Hoteloví hosté a menší společnosti, kteří se zde chtěli najíst, si mohli vybírat jednak mezi elegantním Zrcadlovým sálem, intimnějším Zeleným či Červeným salonkem, nebo se mohli nechat hýčkat v soukromí pokojových salonů. Pro běžné návštěvníky nebo pro ty, kteří preferovali více neformální atmosféru, byl k dispozici Francouzský restaurant v přízemí nebo Plzeňský restaurant v suterénu budovy.

Menu v hotelu Šroubek začínalo předkrmy, které by dnes mohly směle soupeřit s michelinskými restauracemi. Vejce à la Cardinal – ztracená vejce na ruském salátě, přelitá humrovou majonézou a zdobená humrem a lanýži – byla pastvou pro oči i chuťové pohárky. Pro milovníky mořských plodů nechyběly čerstvé ústřice podávané na ledu s citronem či langusta à la Parisienne, jemně obložená rajčaty a vejci s majonézou. Nechyběla ani domácí paštika z husích jater nebo tzv. palestinská játra, což byla bílá husí játra zapečená v husím sádle s mandlemi.

Před hlavním chodem jste si u Šroubka mohli dát také polévku Cardinal z ryb a humrů či Derby s knedlíčky z husích jater, rýží a lanýži. Pro milovníky tradičnější chuti byl k dispozici silný vývar ragout s květákem, knedlíčky a krájeným masem nebo drůbková polévka s knedlíčky a květákem.

Hlavní chody byly přehlídkou toho nejlepšího z české i mezinárodní kuchyně. Telecí hřbet špikovaný lanýži reprezentoval klasickou českou kuchyni v tom nejluxusnějším provedení. Milovníci zvěřiny si přišli na své při vybírání z nabídky zahrnující špikovaného bažanta s brusinkami a paštičkami, koroptev v hnízdě se zelím a brambory či tetřeva s červeným zelím a brusinkami. Skutečnou lahůdkou byl dančí hřbet à la Rohan, podávaný se smetanovou omáčkou, brusinkami a noky. Pokud jste preferovali lehčí chutě, nabízel Šroubek řadu drůbežích specialit, včetně pečeného pourlarda špikovaného lanýži nebo kachny s brambůrky a zelím.

Pro ty, kdo toužili po exotičtějších chutích, byl připraven Filet de boeuf à la Wellington – svíčková zapečená v těstě, která v sobě snoubila to nejlepší z britské a francouzské kuchyně. Nesmíme zapomenout ani na přílohy a zeleninu jako chřest vařený s holandskou omáčkou, smažený černý kořen s tatarskou omáčkou nebo artičoky s máslem

Dezerty u Šroubka byly kapitolou samy pro sebe. Od klasických pudinků a nákypů v mnoha příchutích až po sofistikované kreace jako Soufflé à la Norvégienne (zmrzlina dekorovaná šlehanými bílky, zapečená v troubě). Nebo třeba Savarin Jubilé, těsto podobné koblihovému máčené v rumu a cukru, zdobené višněmi a přelité vanilkovým krémem, to byla další ukázka zdejšího cukrářského umění. Pro lehké osvěžení jste zase mohli vybírat ze široké škály sorbetů, včetně Sorbetu à la Champagne nebo Sorbetu à l'Asperulle s pomerančovou zmrzlinou politou Griotkou.

Nápojový lístek byl stejně impozantní jako menu – vybraná francouzská a italská vína, šampaňské a výběr nejlepších koňaků a whisky. K aperitivu si hosté mohli vychutnat slané mandle, hranolky, sýrové tyčinky nebo olivy.

Přestože Grand hotel Šroubek (později přejmenovaný na Grandhotel Evropa) v pozdějších letech ztratil svůj lesk a byl dokonce zařazen do kategorie pouhých dvou hvězdiček, jeho historický význam zůstává nepopiratelný.

Právě dokončovaná rekonstrukce slibuje vrátit hotelu jeho někdejší slávu, ačkoliv se tak stane za cenu ztráty části jeho autenticity. Ostatně, část původního mobiliáře hotelu můžete v současné době stále zakoupit v jistém internetovém bazaru s nábytkem.

Literatura a prameny:

ŠROUBEK, Karel. [Grand hotel Šroubek: největší a nejznámnější podnik v ČSR : světoznámá česká kuchyně. Praha: Karel Šroubek, 1939.

Architektonický obzor. Praha: Spolek architektů a inženýrů v Království českém, 5.12.1906.

Prager Presse. Praha: Orbis, 10.08.1932, 12(218), s. 3