Když Einstein hrával v Praze na housle a vymýšlel teorii relativity

Když se v roce 1910 uvolnilo místo profesora matematické fyziky na c. k. německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, výběrová komise navrhla jmenovat na tuto pozici tehdy jednatřicetiletého Alberta Einsteina. Přestože vídeňské ministerstvo zpočátku upřednostňovalo domácího kandidáta Gustava Jaumanna, ten nakonec odmítl. Po několikaměsíčním jednání a vyřizování formalit byl Einstein císařským dekretem jmenován řádným profesorem teoretické fyziky v Praze s nástupem od 1. dubna 1911.

Albert Einstein se narodil 14. března 1879 v německém Ulmu. Studoval na gymnáziu v Mnichově a od roku 1896 na švýcarské Polytechnice v Curychu. Po absolutoriu v roce 1900 obtížně hledal akademické uplatnění, proto v roce 1902 nastoupil do patentového úřadu v Bernu. Roku 1903 se oženil se spolužačkou Milevou Marićovou, jedinou studentkou v jeho třídě na curyšské polytechnice. Mileva, sama nadaná matematička a vědkyně s velkými ambicemi, se nakonec vzdala kariéry ve prospěch založení rodiny s Albertem.

Jedním z důvodů Einsteinova příchodu do Prahy byl věhlas profesora Ernsta Macha, prvního rektora německé části rozdělené Karlo-Ferdinandovy univerzity. Tento rakouský fyzik původem z Chrlic u Brna založil v Praze významný myšlenkový směr přesahující hranice vědy do filozofie, čímž Einsteina velmi zaujal.

Některé zdroje uvádějí, že Einstein musel v Praze oficiálně přijmout židovskou víru, ačkoli byl dosud ateista. Jako státní úředník (univerzitní profesor) v Rakousku-Uhersku totiž nemohl složit přísahu věrnosti císaři Františku Josefovi I. bez uvedení konkrétního náboženství. Einstein tento požadavek měl považovat za pošetilý, ale vyhověl mu.

Einsteinovo pražské působení bylo sice relativně krátké, ale od prvního momentu, kdy Einstein vstoupil na zdejší akademickou půdu, bylo zřejmé, že se Praze podařilo získat osobnost neobvyklého vědeckého kalibru.

Zpočátku přednášel Einstein pět hodin týdně v Klementinu v prostorách dnešní Slovanské knihovny. V dalších semestrech probíhala jeho výuka v budově německé přírodovědecké fakulty ve Viničné ulici 1594/7. Během tří semestrů přilákal Einstein na své přednášky nejen německé, ale i české studenty, a dokonce tři ženy, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé.

Tematicky se Einstein věnoval mechanice hmotných bodů, termodynamice, nauce o teple, molekulové teorii tepla a mechanice kontinua. Spolu s vytvořením nové katedry teoretické fyziky založil Einstein také ústav teoretické fyziky a stal se jeho prvním přednostou.

Einstein byl známý svým nekonvenčním přístupem. Nikdy prý nepřijímal školné od studentů, ačkoliv to tehdy bylo povinností. Co se týče jeho pedagogického stylu, Einstein měl pověst člověka, který dokázal i složité problémy podat srozumitelně a poutavě, bez zbytečného pedantství. Nicméně pravidelná výuka Einsteina údajně nudila a často se nechával unést vlastními myšlenkami a improvizací. Taková metoda však ne vždy přinášela kýžené výsledky. Mnoho studentů mělo potíže udržet s profesorem krok, což vedlo k postupnému poklesu počtu posluchačů. Einstein se navíc často věnoval velmi specifickým problémům.

Albert Einstein bydlel během svého pražského působení v secesním domě na Smíchově, v ulici Třebízského čp. 1215, dnes Lesnické č. 7. Dům byl tehdy zcela nový a Einstein s rodinou v něm obýval třípokojový byt ve zvýšeném přízemí. Dva pokoje směřovaly do ulice, zatímco třetí pokoj a kuchyně byly orientovány do dvora.

V tomto bytě strávil Einstein se svou manželkou Milevou a syny Hansem Albertem a Eduardem téměř rok a půl. Během této doby ho zde navštěvovaly významné osobnosti z celé místní vědecké obce. Einstein si pochvaloval výhled na lodě plující po Vltavě a oceňoval moderní vybavení bytu, zejména elektrické osvětlení, které bylo oproti petrolejovým lampám v Bernu příjemnou změnou.

Jak už bylo zmíněno, Einsteinovo hlavní pracoviště se nacházelo ve Viničné ulici, kam se mohl z domova pohodlně dostat pěšky přes Palackého most. V tiché pracovně Einstein začal v té době systematicky studovat gravitaci a formulovat první základy svého nejdůležitější práce – obecné teorie relativity.

Již v červnu 1911, krátce po svém příjezdu do Prahy, publikoval Einstein v časopise Annalen der Physik zásadní článek s názvem „O vlivu gravitace na šíření světla“. V tomto díle navázal na své úvahy z roku 1907 a formuloval princip ekvivalence mezi homogenním gravitačním polem a rovnoměrně zrychleným vztažným systémem. Na základě tohoto principu odvodil dva důležité a měřitelné jevy: gravitační rudý posuv a ohyb světelných paprsků v gravitačním poli. Pražské období tedy bylo pro Einsteina mimořádně plodné a položilo základy i pro jeho další objevy v oblasti fyziky a chápání vesmíru.

Je známo, že Einstein ve své korespondenci často vyjadřoval obdiv k Praze jako městu. Kritizoval však zdejší kvalitu ovzduší, což pravděpodobně souviselo s rychlým průmyslovým rozvojem Smíchova. Měl také výhrady ke kvalitě pitné vody, kterou prý raději převařoval.

K povaze místních obyvatel byl ale kritičtější. V jednom z dopisů poznamenal: „Lidé jsou zde buď povýšení, se zchudlou noblesou, či podlézaví – podle toho, jakým prošli údělem.“ Dodal ale také: „Jsou výteční kuchaři.“ V dopise Michelu Bessovi z května 1911 si mimo jiné stěžoval na nedostatek přirozených citů a laskavosti mezi lidmi, ale opět vyzdvihoval krásu města.

Einstein byl odpůrcem jakéhokoli šovinismu a nelibě nesl napětí mezi Němci a Čechy. V dopise Heinrichu Zanggerovi ironicky komentuje, že byl „vyzýván k nákupům pouze v německých obchodech“. Tyto zkušenosti posílily jeho přesvědčení o nutnosti tolerance a porozumění mezi národy.

V Praze si Einstein rychle našel intelektuální společnost. Blízko měl k profesoru Georgu Pickovi, bývalému asistentovi Ernsta Macha a oblíbil si prostředí v kavárně Louvre na tehdejší Třídě císaře Ferdinanda (dnešní Národní třídě). Stal se také pravidelným hostem společenského kroužku Berty Fantové v domě U Kamenného beránka na Staroměstském náměstí, kde se scházeli pražští židovští intelektuálové jako Hugo Bergmann, Max Brod, Franz Werfel a občas i Franz Kafka (s tím se podle všeho setkal jen jednou)

Max Brod ve svých vzpomínkách popisoval Einsteinovy návštěvy v tzv. Fantakreis: „Setkávali jsme se s profesorem Frankem i ve fantovském kroužku, debatovali jsme tam s ním i s profesorem Einsteinem. Frank byl jeho nejhorlivějším interpretem. Kdežto Einstein sám nebyl žádný ortodoxní ‚einsteinovec‘ a strhoval mě stále znova k obdivu, ba nadšení, když jsem pozoroval, jak lehce v diskusi experimentoval a měnil své stanovisko, jak se dovedl zkusmo postavit i na stanovisko opačné a celek pak vidět pod změněným zorným úhlem.“ Brod také vzpomínal, jak Einstein doprovázel autorská čtení hrou na housle, což dodávalo večerům zvláštní atmosféru.

Einstein se v Praze blíže seznámil také s indologem a etnologem Moritzem Winternitzem a jeho švagrovou Otýlií Nagelovou, učitelkou hry na klavír. Tuto rodinu často navštěvoval v jejich bytě v Mezibranské ulici č. 63, kde se muzicírovalo. Otýlie Nagelová doprovázela Einsteina na klavír při jeho hře na housle, přičemž k němu údajně přistupovala poněkud přísně, skoro jako ke svému žáku. Einstein prý o ní žertem říkával: „Je na mě moc přísná“ nebo „je učiněný kaprál,“ jak si poznamenal pozdější Einsteinův nástupce na fakultě, Phillip Frank.

V roce 1982 poskytl zajímavé svědectví o těchto setkáních také JUDr. Jiří Winternitz-Vít, tehdy poslední žijící potomek profesora Moritze Winternitze. Popsal Einsteina jako „mimořádně veselého a milého člověka, který neměl rád formality a nenáviděl šosáctví většiny svých kolegů na univerzitě.“ Rád se prý věnoval dětem, zadával jim matematické hádanky a s potěšením sledoval, jak se je snaží vyřešit.

V červenci 1912 se Albert Einstein vrací na svou alma mater, ETH v Curychu, kde přijal profesorské místo v teoretické fyzice. Tento návrat do Švýcarska byl ale především iniciován jeho manželkou Milevou, která se v Praze necítila dobře a toužila po návratu do města svých studií.

Přestože Einstein tehdy Prahu nadobro opustil, zanechal zde trvalý dojem a nadále udržoval kontakty s mnoha pražskými přáteli. Jeho korespondence s Maxem Brodem pokračovala i po první světové válce. S Johannou, snachou Berty Fantové, se později setkal v Princetonu a v posledních letech života s ní udržoval (údajně více než) přátelské vztahy.

Praha byla také prvním místem, které Einstein po válce navštívil. S touto návštěvou v roce 1921 se pojí známý incident. Ve dnech 7. a 8. ledna 1921 byly Einsteinovi věnovány dva přednáškové večery na pozvání spolku Urania ve velkém sále sdružení v ulici ve Smečkách na Novém Městě. Pražský tisk tehdy podrobně informoval o přeplněném sále a velkém zájmu veřejnosti. Po Einsteinově přednášce následně vystoupil filozof Oskar Kraus, jeden z předních kritiků teorie relativity, s velmi rozhořčeným projevem, ve kterém pravděpodobně zopakoval svá tvrzení, že Einsteinovu práci považuje za naprostou „matematickou fikci“. Einstein však místo odpovědi vytáhl housle a začal hrát, což všichni přítomní považovali za okouzlující gesto.

Významnou událostí Einsteinovy pražské návštěvy v roce 1921 byla rovněž jeho promoce v slavnostním sále Karolina, kde byl Einstein jmenován čestným doktorem filozofie pražské Německé univerzity. Pikantní je ovšem skutečnost, že doktorát měl tehdy přebírat z rukou již výše zmíněného Oskara Krause. A je důležité také dodat, že v témže roce Einstein obdržel také Nobelovu cenu za fyziku za vysvětlení fotoelektrického jevu.

Posledním známým kontaktem Alberta Einsteina s českým prostředím byl jeho dopis z roku 1950 adresovaný prezidentu Klementu Gottwaldovi a předsedovi vlády Antonínu Zápotockému. V tomto dopise Einstein žádal o milost pro odsouzené v inscenovaném politickém procesu, kteří dostali trest smrti: Miladu Horákovou, Záviše Kalandu, Oldřicha Pecla a Jana Buchala.

Albert Einstein uchovával vzpomínky na Prahu ještě dlouho po svém odchodu. Jeho syn, Hans Albert Einstein, později vyprávěl novináři Zdeňku Guthovi: „Miloval Prahu a ještě mnoho let o ní mluvil s nadšením. Karlův most, staré domy a tajemné paláce Starého Města se trvale vryly do jeho paměti. A především ho ohromila úžasná akustika při hře na varhany v katedrále svatého Víta na Hradčanech, kterou obdivoval.“

Zdroje:

BROD, Max, Bedřich FUČÍK, Vladimír NÁROŽNÍK a Hana ŽANTOVSKÁ. Život plný bojů: autobiografie. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1994.

GORDIN, Michael D. Einstein in Bohemia. Princeton: Princeton University Press, 2020.

Lidová demokracie: orgán Československé strany lidové. Praha: Nakladatelství Lidová demokracie, 3.9.1982, 38(209), s. 9.

Lidová demokracie, 31(15), 12.4.1975, s. 9–10.

Tribuna. 1921(8), s. 2.

https://deutsch.radio.cz/ein-grosser-physiker-prag-einsteins-drei-semester-der-moldau-8553028

https://english.radio.cz/einstein-bohemia-part-ii-how-alienation-half-barbaric-prague-led-him-a-new-8107813