Kultovní Světáci: Málem propadák, nakonec je v nich i hláška od Havla

Světáci se stali brilantním komediálním dílem nejen díky vynikajícím hereckým výkonům, ale také díky nadčasovému humoru a břitkému satirickému pohledu na společenské konvence. Pojďme se ponořit do okolností vzniku tohoto filmového klenotu.

„Světáci, dnes veleúspěšná komedie – na počátku ležák,“ vzpomínal takto Jiří Sovák, který ve Světácích ztvárnil nezapomenutelnou roli Tondy Skopce. Je pozoruhodné, že přestože není v titulcích uveden, Sovák se významně podílel i na tvorbě scénáře filmu. O tom, jak se k projektu dostal, vyprávěl: „Přijel za mnou jednou na chatu pan produkční Ouský, dal mi text Světáků, k tomu devět tisíc a povídá: Jiříku, snad by to nemuselo bejt marný, podívej se na to.“

Sovák společně s režisérem Světáků Zdeňkem Podskalským začali přepisovat scénář. „Čtyři obrazy jsme z fleku úplně přepsali a dialogy celku jsme dál upravovali,“ popsal Sovák tvůrčí proces. Herec do scénáře dokonce propašoval své vlastní zážitky. Kdo by neznal jeho legendární výstup: „Já ti něco povím, soudruhu. Aby tys mohl nosit takovejhle štof, za to já jsem vo revoluci málem dvakrát padnul. Ty seš tady proto, aby si chránil moji bezpečnost a ne abys mně honil jako nadmutou kozu. Ty nejseš náš, soudruhu, ty seš rakouskej! Ty by si měl správně nosit fedrpuš a šavli!“ Tak to se Jiřímu Sovákovi doopravdy stalo.

Cesta Světáků na plátno však nebyla vůbec jednoduchá. Podskalský musel prokázat značnou diplomatickou obratnost, aby scénář prošel sítem barrandovských dramaturgů. Trnem v oku cenzorům byla především ostrá satira a narážky na poúnorové období. Přesto se Podskalskému podařilo protlačit Světáky až do kin, kde si získali srdce diváků na další desetiletí.

Pro postavu emeritního učitele tance Dvorského, který má za úkol vštípit společenské způsoby třem venkovským montérům, měl režisér Podskalský jasnou volbu – téměř sedmdesátiletou legendu českého filmu, Oldřicha Nového. Paradoxně se tato role stala Nového labutí písní na filmovém plátně (později se objevil už jen v několika televizních inscenacích), a přitom k jeho účasti málem nedošlo. Po přečtení prvotní verze scénáře byl Nový totiž značně skeptický: „Když mu donesli scénář, byl zklamaný, a dokonce uvažoval, že to odmítne,“ prozradil Jiří Sovák. Podskalský však nehodlal o svou vysněnou hvězdu přijít. Přesvědčil Nového, že mu je role šitá na míru a že právě on dodá snímku potřebnou dávku elegance a noblesy. Nového počáteční rozpaky se zřejmě rozplynuly také díky tomu, jakmile se dozvěděl, že Podskalský hodlá film režírovat poněkud neobvykle.

V době poznamenané nedávnou okupací se režisér Zdeněk Podskalský totiž rozhodl vytvořit na natáčení Světáků atmosféru uvolněnou atmosféru. Podporoval herce v improvizaci, aby se oprostili od tíživé reality a plně si užili filmování. Jiřina Jirásková, představitelka Marcely, na tento přístup vzpomínala s vděčností: „Zdeněk si nás svolal a řekl: Abyste se v tom všichni cítili dobře, tak cokoliv vás napadne, tak udělejte. Dal prostě prostor naší improvizaci. Spousta hlášek tak vznikala přímo na místě.“ Podskalský tak umožnil hercům vnést do svých rolí kus sebe sama a oživit postavy způsobem, který překonal původní scénář.

Zatímco interiéry pro film (byt a bar) vznikly v ateliérech na Barrandově, exteriéry se natáčely v srdci Prahy. Kamery zachytily například Staroměstské náměstí, legendární hospodu U Fleků i hotel Jalta na Václavském náměstí, kde si zahráli i někteří zaměstnanci. Dům s  lešením, na němž se odehrává část děje, kde trojice Prouza (Vlastimil Brodský), Skopec (Jiří Sovák) a Petrtýl (Jan Libíček) pracují jako fasádníci, se nachází na dnešním náměstí Franze Kafky u Staroměstského náměstí.

Podskalského odvaha se vyplatila a díky tomu vzniklo při natáčení mnoho spontánních momentů, které dodnes baví diváky. Například scéna v restauraci, kde se dámy usazují, se stala klasikou díky brilantní souhře Ivy Janžurové, Jiřiny Bohdalové a Jiřiny Jiráskové: „Sedni si.“ „Já sedím.“ „Ona sedí.“ „Ty sedíš?“ „Já sedím.“ „No, my sedíme.“

Vladimír Menšík všechny překvapil, když jako Jaroušek při lezení z okna na lešení spontánně prohlásil: „Hele, Božka, že je támhleto múzeum!“ Tato hláška, ač mimo scénář, rozesmála Jiřinu Bohdalovou v roli Božky natolik, že se prý musela ovládat, aby nevyprskla smíchy. Navíc, navzdory své robustní postavě, předvádí Menšík ve filmu nečekanou fyzickou zdatnost při akrobatických kouscích, čímž dodává postavě Jarouška další komický rozměr. Herec Jan Libíček, rovněž proslulý svým vtipem, zase ve filmu pronáší citát, který je ve Světácích připisován Salvadoru Dalímu. Ve skutečnosti však pochází z Havlovy hry Zahradní slavnost.

Ovšem ne všechny nápady tehdejší cenzurou prošly. Z úvodní části filmu musel být vystřihnut záběr na svítící neonový nápis s jedním zhasnutým písmenem na prodejnu. Proč? Díky chybějícímu písmenu totiž říkal: „OVOCE Z LENINA“.

Natáčení Světáků mělo i své dramatické okamžiky: „Když jsme natáčeli scénu v baru, jak my křupani fasádníci přinesenou slivovicí zapálíme stůl, bylo to díky plamenům dost napínavé. (…) Plameny šlehaly vysoko, holkám se připalovaly ofiny…“ V zápalu akce Sovák nečekaně improvizoval. Vyskočil na nejbližší stoličku a při běžící kameře vykřikl: „Pane emeritní, s dovolením, já ten oheň uch*iju!“ Odvážná replika sice do filmu nepronikla, ale rozesmála i vždy distingovaného Oldřicha Nového. Sovák na natáčení s Novým vzpomínal s velkým respektem: „Byl to za každých okolností noblesní člověk, přitom žádná primadona, ale parťák a společník.“

Navzdory své lehkosti a jiskřivému humoru byly cesta Světáků na filmová plátna trnitá. Natáčení a uvedení filmu do kin se odehrávalo v politicky napjaté době, která ovlivnila také osudy jeho tvůrců.

Scenárista Vratislav Blažek se natáčení Světáků vůbec nezúčastnil a výsledný snímek údajně nikdy neviděl. Ještě před zahájením prací na filmu v srpnu 1968 opustil Československo a uchýlil se do západního Německa.

Pro Jiřinu Jiráskovou znamenal film počátek dlouhé odmlky. Po Světácích následoval zákaz činnosti a na další významnější filmovou roli si musela počkat dlouhých třináct let. Jiří Sovák však viděl v politických tlacích paradoxní výhodu: „Právě cenzura a obavy ze zesměšňování dělnické třídy přispěly k popularitě snímku,“ domníval se. A trefně dodal: „Jak to tak bývalo, nemohli pro obecnou popularitu udělat víc.“

Podskalského Světáci dokázali i přes všechny překážky vytvořit nadčasový humor z univerzálních témat a situací srozumitelných i současným divákům. Všichni zúčastnění jako by už tehdy tušili výjimečnost filmu. Jiřina Jirásková to vystihla slovy: „Nám všem bylo jasné, že to, co natáčíme, je na dlouhou dobu poslední. Že filmy tohoto druhu se dál točit nebudou.“

Zdroje:

SOVÁK, Jiří a Slávka KOPECKÁ. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997

https://www.csfd.cz/film/23443-svetaci/

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/71492/film-svetaci-jak-mensik-svlekal-bohdalku-celou-dobu-nataceni-se-jen-improvizovalo.html