Článek
V trezoru Národního archivu dosud leží nenápadná bílá obálka. Ukrývá pravděpodobně poslední slova prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, která pronesl na smrtelné posteli. Obsah obálky má být odhalen už za rok, konkrétně 19. září 2025.
Zapečetěná obálka s posledními slovy TGM byla poprvé vystavena v roce 2018.
Dramatická cesta Masarykova archivu
Příběh tajemné obálky začíná v pohnutých dnech března 1948. Jan Masaryk, prezidentův syn a tehdejší ministr zahraničí, byl 10. března nalezen mrtvý pod okny Černínského paláce. Jeho osobní tajemník Antonín Sum (1919–2006) okamžitě pochopil, že musí jednat rychle. Měl přístup do prostor, kde Jan Masaryk pracoval a bydlel a rozhodl se zachránit co nejvíce z jeho osobního archivu.
Bylo to nesmírně riskantní. Antonín Sum věděl, že komunisté budou chtít získat kontrolu nad veškerými dokumenty. Musel jednat rychle a obezřetně. Cenné dokumenty se mu podařilo s pomocí západních diplomatů propašovat do Skotska. Tam je převzal do úschovy Lumír Soukup, který byl Janovým tajemníkem během jeho exilu v Británii za druhé světové války. Mezi zachráněnými materiály byla i zmíněná obálka s posledními slovy T. G. Masaryka.
Osud samotného Antonína Suma byl neméně dramatický. V roce 1949 byl zatčen a strávil dlouhé roky v uranovém dole v Příbrami. Přestože prošel peklem komunistických lágrů, nevzdal se. Po propuštění v roce 1962 se znovu zapojil do veřejného života a v roce 1968 se dokonce stal tajemníkem Ústředního výboru Národní fronty.
Tři osobní tajemníci Jana Masaryka – zleva: Antonín Sum, Jiří Špaček a Lumír Soukup.
Záhada zapečetěné obálky
Teprve v roce 1996 se Masarykův archiv dostal do rukou českých archivářů. Antonín Sum a Catriona Soukupová, vdova po Lumíru Soukupovi, jej předali Národnímu archivu.
Samotnou obálku s posledním poselstvím TGM předal Sum osobně Národnímu archivu až v září 2005, rok před svou smrtí. Řekl, že obsahuje slova, která si Jan Masaryk zapsal u smrtelného lože svého otce. Zároveň stanovil podmínku – obálka má zůstat zapečetěná do roku 2025. „Řekl, že po poradě s vnučkami Tomáše Guarrigua Masaryka, Annou a Herbertou, se dohodli, že zůstane zapečetěna do doby přesně dvacet let ode dne předání,“ řekl k okolnostem Jiří Křesťan z Národního archivu.
Spekulace a očekávání
Co tedy může být obsahem této záhadné obálky? Historici a veřejnost si lámou hlavy už léta. Mohlo by jít o Masarykovo osobní hodnocení vývoje Československa, možná nějaké kritické poznámky k tehdejší politické situaci, nebo například poselství občanům – jakási politická závěť?
Jiní zase spekulují, že by mohlo jít o osobní, rodinné sdělení. TGM byl nejen státník, ale také otec a dědeček. Možná chtěl svým blízkým sdělit něco, co nepatřilo na veřejnost.
TGM se takto nechal vyfotit se svými dětmi po abdikaci v prosinci 1935 – zleva: Jan, Anna, TGM, Alice, Olga
Masarykovy poslední roky
Je důležité připomenout, že Masarykův zdravotní stav v posledních letech života nebyl dobrý. V květnu 1934 prezident utrpěl první záchvat mozkové mrtvice a od té doby až do své abdikace v prosinci 1935 nebyl fakticky schopen plně vykonávat své prezidentské povinnosti. Oficiální zprávy však tuto skutečnost zamlčovaly a informace určené veřejnosti byly pečlivě filtrovány.
V tichu časných ranních hodin 14. září 1937 v lánském zámku první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk naposledy vydechl. V jeho ložnici v druhém patře zámku se v té chvíli sešli členové rodiny: jeho děti, vnučky Anna a Herberta, neteř Ludmila Lípová s manželem, spolu s významnými představiteli státu, včetně prezidenta Edvarda Beneše s chotí a předsedy vlády Milana Hodži. Přítomni byli také kancléř Přemysl Šámal, osobní tajemník Antonín Schenk a oddaný tým lékařů a ošetřovatelek, kteří o Masaryka pečovali v jeho posledních dnech. Krátce po čtvrté hodině ranní předstoupil Jan Masaryk před shromážděné novináře a pronesl: „Nezhasl, ale dohořel.“
Pohřeb TGM se konal 21. září 1937.
Ať už je obsahem obálky cokoliv, jedno je jisté – 19. září 2025 bude vzrušujícím dnem pro české historiky i veřejnost. Odpočet do tohoto data můžete sledovat na webových stránkách Národního archivu.
Závěrem si dovolím osobní tip, který souvisí se zajímavou vzpomínkou malíře Oskara Kokoschky. Ten totiž ve svých pamětech nazvaných „Můj život“ napsal: „V našich důvěrných hovorech se (TGM pozn. aut.) vyjádřil v tom smyslu, že habsburská monarchie se podle jeho názoru neměla nikdy rozpadnout, ale měla být přetvořena ve federaci nezávislých národů.“ Mohl tedy Masaryk v závěru svého života dospět k pochybám o schopnosti existence samostatného Československa v neustále rozbouřeném středu Evropy? Pokud by obálka obsahovala podobné myšlenky, mohlo by to výrazně ovlivnit naše chápání Masarykových politických názorů?
A co si o tom myslíte vy?
..........
Zdroje:
Odpočet na stránkách Národního archivu: https://www.nacr.cz/verejnost/badatelna/posledni-slova-t-g-masaryka
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/co-rekl-masaryk-na-smrtelne-posteli-tajemstvi-se-odhali-za-osm-let-90394
https://www.lidovky.cz/relax/lide/odchazeni-prezidenta-masaryka-jeho-zdravotni-stav-na-konci-zivota-znalo-jen-par-vyvolenych.A170914_131751_lide_ELE
KOKOSCHKA, Oskar, Remigius NETZER a Alena BLÁHOVÁ. Můj život. Brno: Atlantis, 2000.
