Olympijské faux pas 1936 – naše stejnokroje pod palbou kritiky

V létě 1936 se sjeli sportovci z celého světa do Berlína, aby se zúčastnili jedné z nejkontroverznějších kapitol sportovní historie. Olympijské hry, které se konaly od 1. srpna do 16. srpna 1936, měly být oslavou sportu a lidského ducha, avšak odehrávaly se na pozadí sílícího nacistického režimu. Toho roku byla také zažehnuta moderní olympijská tradice přenosu ohně ze starověké řecké Olympie.

Situace v Evropě byla tehdy velmi napjatá. Nacisté zakládali koncentrační tábory a atmosféra na celém starém kontinentě se stále stupňovala. Berlínské olympiádě předcházely protesty v různých státech světa. Americká federace práce v říjnu 1935 dokonce uvedla, že hry nesmí mít politický charakter a vyzvala sportovce k neúčasti. Podobné výzvy zaznívaly i v tehdejším Československu.

Mezinárodní olympijský výbor rozhodl o pořádání her v Berlíně již v roce 1931, tedy dva roky před nástupem nacistů k moci. Adolf Hitler viděl olympijské hry jako příležitost k propagaci nacistického Německa. Původně se hovořilo také o zákazu startu všem Židům a sportovcům tmavé pleti. Po hrozbách bojkotem ze strany ostatních zemí však nacistický vůdce ustoupil. Také účast Československa na olympiádě byla dlouho nejistá kvůli obavám z nacistické propagandy. Přesto Československý olympijský výbor nakonec svoji výpravu vyslal.

Československá výprava se v Berlíně prezentovala ve světlemodrých oblecích. Ze soutěže na řešení olympijských stejnokrojů vyšla vítězně firma Rolný z Prostějova, která navrhovala obleky sportovců již pro zimní olympijské hry v Garmisch–Partenkirchenu (6.–16. února 1936). Tehdy se jednalo o obleky tmavomodré barvy, které měly dvouřadový módní střih, státní znak na místě horní kapsy, kalhoty byly ve tvaru pumpek a čepice z anglické látky.

Světlemodrý oblek sportovců pro hry v Berlíně byl šitý na míru z vlněné látky, měl nášivku státní vlaječky na hrudi a kulatý kovový odznak na klopě. Byl jednotným oděvem pro cestu do Berlína i pro slavnostní nástup sportovců na berlínském stadionu.

Oblek doplňovala sněhobílá košile, na níž kontrastovala výrazná tmavě červená kravata zdobená decentním znakem. Spodní část obleku tvořily kalhoty s puky a manžetami, které umožňovaly podkasání pod koleny Střih tak umožňoval odhalit tmavé podkolenky, čímž celkový vzhled získal na sportovním duchu.

Charakteristickým prvkem československé výpravy se však stala pokrývka hlavy – lodička, i když si ji sportovci často nedokázali správně nasadit. Tato neobvyklá volba vyvolávala úsměvy, údiv i kritiku. Nejlépe slušela mladším sportovcům, kteří ji často darovali kamarádům z jiných národů jako památku. Nicméně, právě díky ní byli naši sportovci nepřehlédnutelní.

Po návratu domů museli organizátoři čelit lavině kritiky. Na valné hromadě olympijského výboru v březnu 1937 musel tajemník František Widimský obhajovat výběr oblečení: „Nejčastěji opakovaná stížnost se týká našeho slavnostního úboru. Jedněm se nelíbil kabát, jiným kalhoty, třetím lodička a mnozí jej zatracovali nadobro.“ Widimský zdůraznil, že stížnosti byly běžné u všech národních týmů a že světle modrá barva byla praktická a snadno identifikovatelná. Dodal k tomu ale: „Náš úbor byl až příliš účelný. Chybělo mu jediné: parádní bílé kalhoty pro sborový nástup, jakým bylo zahajovací defilé(…), ale bylo to nad únosnost finanční. Světle-modrá barva kabátu byla velmi apartní a snadno jste podle ní našli Čechoslováka v davu i stadiu. Ledaže jste si ho spletli s Jugoslávcem, který měl kabát barvy na vlas stejné.“

Českoslovenští sportovci na hrách v Berlíně získali celkem tři zlaté a pět stříbrných medailí. Největšími hrdiny byli rychlostní kanoisté, kteří vyhráli dvě zlaté medaile, a gymnasta Alois Hudec, který triumfoval na kruzích. Československo dodatečně získalo ještě bronzovou medaili v jezdectví, ale po protestu polského mužstva se posunulo na čtvrté místo.

Výkony našich sportovců tedy nebyly zanedbatelné a k tomu ještě ve vzpomínkách diváků reprezentanti utkvěli díky charakteristickému oblečení a výrazným lodičkám na hlavách.

Majitelem prostějovské firmy, která v roce 1936 ušila obleky pro naše olympioniky, byl podnikatel Arnošt Rolný (1887–1950), bezpochyby vizionář českého oděvnictví. V době, kdy byla konfekce podceňována, vsadil na její budoucnost. Jeho risk se vyplatil – za dvě dekády se podíl lidí kupujících konfekční oblečení zmnohonásobil. Inspirován Fordem a Baťou zavedl pásovou výrobu, čímž zvýšil efektivitu a konkurenceschopnost.

Inovativní byl i v přístupu k zákazníkům. Zavedl jednotné ceny končící šestkou, čímž konkuroval Baťovi. Jeho slogan „Jsme levnější než Baťa“ se stal hitem. Průlomová byla i Rolného „veřejná kalkulace“ – visačka s rozpisem nákladů na výrobu oděvu. Firma ve 30. letech pronikala i do zahraničí (Maroko, Egypt, Palestina, Hong-Kong, Paraguay).

V roce 1935 měl Rolný už přes sto filiálek po celém Československu a jeho kvalitní a dostupné obleky se staly synonymem úspěchu.

Zvrat přišel s komunistickým převratem. Znárodnění firmy v roce 1948 a její následné začlenění do OP Prostějov znamenalo pro Rolného osobní tragédii. Zemřel předčasně v roce 1950, ve věku 63 let.

..................................

Zdroje

Zlín. Zlín: Firma T. a A. Baťa, 27.1.1936, 6(4), s. 7.

Pestrý týden. Praha: Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 22.8.1936, 11(34), s. 13.

https://plus.rozhlas.cz/politika-a-olympiada-oh-1936-hry-pod-vlivem-nacismu-9226987

https://muzeum3000.nm.cz/clanek/olympijske-odevy-v-muzejnich-sbirkach