Platy za první republiky: Zlatá éra, nebo mýtus?

Když se dnes ohlédneme za obdobím první republiky, mnozí si představí éru prosperity, elegance a společenského rozkvětu. Ale jaká byla skutečnost?

Když se v roce 1918 zrodila Československá republika, její ekonomika na tom byla víc než bídně. Válka vysála zemi do poslední koruny a nový stát se musel vypořádat s dědictvím rozpadlé monarchie. Češi a Slováci se ale nezalekli. S vervou se pustili do budování nové republiky a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zatímco bezprostředně po svém vzniku v roce 1918 na tom bylo Československo ekonomicky vyloženě špatně, ve 20. letech už patřilo k nejvyspělejším státům světa.

Abychom si udělali představu o životní úrovni za první republiky, podívejme se na konkrétní profese a jejich finanční ohodnocení. Některé profese si oproti minulosti polepšily, jiné naopak ztratily na prestiži i finančním ohodnocení.

Na vrcholu platové pyramidy stáli, nepřekvapivě, členové vlády. Jejich platy upravovaly zvláštní zákony, které jim zajišťovaly velmi slušný příjem. Předseda vlády si přišel ročně na závratných 160 000 Kč, což v měsíčním přepočtu činilo asi 13 333 Kč. Běžní ministři nezůstávali pozadu s ročním příjmem 100 000 Kč, tedy přibližně 8 333 Kč měsíčně. Ministr zahraničí měl speciální postavení s ročním příjmem 150 000 Kč, což odpovídalo 12 500 Kč měsíčně. Částky zahrnovaly nejen základní plat, ale i různé příplatky. Předseda vlády a ministr zahraničí měli navíc nárok na reprezentační přídavek ve výši 50 000 Kč ročně. K tomu všemu ještě ministrům náležel plat po dobu tří měsíců po skončení jejich funkce. Za roční plat předsedy vlády byste si tehdy mohli koupit luxusní automobil nebo menší vilku na předměstí Prahy. Částky několikanásobně převyšovaly průměrnou mzdu, která v roce 1930 činila 789 Kč měsíčně.

Hned za ministry v platovém žebříčku následovali univerzitní profesoři. S měsíčním platem kolem 5 000 Kč si mohli dopřát velmi komfortní životní úroveň. Za první republiky byli učitelé vysoce respektovanými členy společnosti. Jejich plat odrážel vysokou prestiž vzdělání v nově vzniklém státě a byl srovnatelný s příjmy nejvyšších státních úředníků. Odborný učitel v Praze si mohl vydělat až 2169 Kč měsíčně, zatímco profesor střední školy v západních Čechách si mohl přijít až na 3831 Kč měsíčně.

Soukromí úředníci, páteř prvorepublikové administrativy, si měsíčně přišli v průměru na 1 300 Kč. I když to bylo výrazně méně než u ministrů či profesorů, stále to stačilo na solidní životní úroveň. Úředník si mohl dovolit pronajmout slušný byt, občas zajít do divadla a v neděli na výlet. Tato skupina tvořila jakousi střední třídu první republiky, s příjmy dostatečnými na pohodlný život, ale daleko od luxusu nejvyšších vrstev.

Vysoce postavení státní zaměstnanci se těšili značné prestiži a jejich platy tomu odpovídaly. Odborový rada na ministerstvu si mohl přijít až na 3916 Kč měsíčně, správní ředitel magistrátu v Praze na 3700 Kč měsíčně. Plat vysoce postaveného úředníka mohl dosahovat až pětinásobku průměrné mzdy! Vysoké ohodnocení státních zaměstnanců mělo své opodstatnění – první republika totiž kladla velký důraz na budování státní správy a snažila se přilákat a udržet kvalifikované pracovníky.

Do kategorie státních zaměstnanců patřili například také četníci a železničáři, jejichž platy se pohybovaly v širokém rozmezí podle hodnosti a pozice. Například četnický strážmistr ze západních Čech pobíral měsíčně asi 1315 Kč, zatímco četnický nadporučík ze Slezska dostával 1858 Kč. Strojvedoucí ze západních Čech si přišli na 1451 Kč, respektive 1700 Kč měsíčně. Tyto příjmy je řadily do střední třídy prvorepublikové společnosti, podobně jako soukromé úředníky.

Na opačném konci spektra stáli dělníci. Pro tuto skupinu byl život často bojem o přežití, zvlášť v dobách hospodářské krize se mnoho rodin ocitlo na pokraji chudoby. Každá koruna byla dobrá a luxus v podobě nového obleku nebo návštěvy divadla byl pro mnohé nedosažitelný. Průměrný dělník si vydělal mezi 500-700 Kč měsíčně, zatímco horník mohl dosáhnout až na 1000 Kč měsíčně. Je tedy důležité poznamenat, že platy dělníků se výrazně lišily v závislosti na kvalifikaci a odvětví. V jednotlivých průmyslových odvětvích existovaly propracované systémy platových tříd, které odrážely úroveň dovedností, zkušeností a odpovědnosti pracovníků. Zkrátka jako dnes.

Armáda hrála v nově vzniklé republice důležitou roli a tomu odpovídalo i ohodnocení důstojníků. Štábní kapitán ve vojenském úřadě v Praze si mohl přijít na 2653 Kč měsíčně, štábní důstojník na ministerstvu v Praze dokonce na 3765 Kč měsíčně. Jejich platy byly výrazně nad průměrem a zkrátka odrážely důležitost, jakou první republika přikládala své obraně.

Postavení lékařů za první republiky bylo poněkud komplikované. Na jedné straně požívali značné společenské úcty a prestiže, na straně druhé jejich finanční situace nebyla vždy růžová, zejména na počátku jejich kariéry nebo v menších městech.

Mladý lékař v okresní nemocnici mohl začínat s platem kolem 1500–2000 Kč měsíčně. Zkušený primář v Praze si mohl přijít až na 4000-5000 Kč měsíčně.

Právnické profese za první republiky nabízely širokou škálu možností, podobně jako dnes – od skromně placených začínajících koncipientů až po bohaté a vlivné advokáty. Začínající koncipient v advokátní kanceláři mohl vydělávat kolem 1000-1500 Kč měsíčně. Úspěšný advokát ve velkém městě si mohl přijít i na 10 000 Kč měsíčně nebo více.

Novináři a spisovatelé za první republiky často žili bohémským životem s nejistými příjmy. Řadový novinář v denním tisku mohl vydělávat kolem 1500-2000 Kč měsíčně. Úspěšní spisovatelé nebo šéfredaktoři velkých novin si mohli přijít i na 5000-8000 Kč měsíčně, ale takových bylo málo.

Životní úroveň zemědělců za první republiky byla často velmi nízká, zejména u malých rolníků a zemědělských dělníků. Zemědělský dělník si mohl vydělat kolem 400-600 Kč měsíčně plus naturálie (tzv. deputát). Majitel střední zemědělské usedlosti mohl mít příjem kolem 1000-1500 Kč měsíčně, ale to značně záviselo na úrodě a cenách zemědělských produktů.

Zatímco mnozí žili v bídě, ti nejúspěšnější umělci si mohli dopřát život v luxusu. Příkladem je Olga Scheinpflugová, nejlépe placená herečka Národního divadla, jejíž roční gáže činila 70 000 Kč, což v měsíčním přepočtu představovalo asi 5 833 Kč. Scheinpflugová však byla spíš výjimkou. Ovšem některé filmové hvězdy si přišly na ještě vyšší částky. Vlasta Burian si například za roli v komedii U pokladny stál (1939) vydělal neuvěřitelných 150 000 Kč. Podobně Adina Mandlová získala za vedlejší roli v témže filmu honorář 100 000 Kč, což tehdy vyvolalo značný rozruch. Většina umělců se však musela spokojit s mnohem skromnějším příjmem, často balancujícím na hranici životního minima.

Podnikatelská sféra za první republiky nabízela možnost dosáhnout ohromného bohatství, ale také riziko naprostého krachu. Úspěšný továrník nebo velkoobchodník mohl vydělávat desítky tisíc korun měsíčně. Na druhou stranu, mnoho malých podnikatelů bojovalo o přežití, zejména v době hospodářské krize v první polovině 30. let.

Abychom lépe pochopili kupní sílu tehdejších platů, podívejme se na ceny některých základních potravin a zboží v roce 1928:

Potraviny:

Oblečení a obuv:

Služby a doprava:

V období první republiky se začal formovat moderní sociální stát. Podívejme se na některé klíčové reformy, které položily základy sociálního státu, jak ho známe dnes:

1. Osmihodinová pracovní doba: Zákon z roku 1918 stanovil maximální pracovní dobu na 48 hodin týdně.

2. Placená dovolená: Od roku 1925 měli zaměstnanci nárok na 6-8 dní placené dovolené ročně.

3. Podpora v nezaměstnanosti: V roce 1918 byla zavedena podpora 4 Kč denně, která se postupně zvyšovala.

4. Starobní a invalidní pojištění: Zákon z roku 1924 zavedl povinné pojištění pro případ stáří a invalidity.

5. Nemocenské pojištění:

Všechny tyto reformy znamenaly významný pokrok v sociálním zabezpečení obyvatel. Přesto je třeba poznamenat, že v případě starobního důchodu se často jednalo spíše o symbolickou částku a většina lidí musela pracovat, dokud mohla. Systém však poskytoval základní jistotu, že lidé nezůstanou zcela bez prostředků v případě nemoci, invalidity nebo stáří.

Bydlení bylo za první republiky velké téma. Města rostla a s nimi i poptávka po bytech. Ceny nemovitostí se lišily podle lokality a kvality, ale obecně platilo, že vlastní bydlení bylo pro mnoho lidí nedosažitelným snem. Pro představu: průměrná cena rodinného domu v Praze činila 233 460 Kč.

Nejvyšší nájemné bylo v Praze V – Josefově a minimální bylo na Střížkově. Roční nájemné se pohybovalo od 900 Kč do 6400 Kč, což pro mnoho rodin představovalo značnou finanční zátěž.

Cena orné půdy se pak v meziválečném období pohybovala mezi 3500-5000 Kč za hektar.

Velká hospodářská krize zasáhla Československo tvrdě. Nezaměstnanost stoupala, mzdy klesaly a mnoho lidí se ocitlo v existenčních potížích. Zajímavé však je, že některé ceny byly vůči krizi odolnější než jiné. Například ceny piva, másla a vajec zůstávaly relativně stabilní, zatímco ceny chleba, mléka a masa kolísaly mnohem více.

Byla první republika opravdu zlatou érou? Jako vždy, pravda leží někde uprostřed. Na jednu stranu to byla doba velkého pokroku, kdy se Československo zařadilo mezi vyspělé země. Na druhou stranu byly sociální rozdíly značné – velká část populace, zejména dělníci, zemědělci a drobní živnostníci, často žila na hranici chudoby.

Když se tedy dnes díváme na prvorepublikové Československo, měli bychom se spíše vyvarovat nekritického obdivu i zbytečného pesimismu. Byla to zkrátka doba plná výzev, inovací a společenských změn – podobně jako ta naše.

.............

Zdroje:

https://vlada.gov.cz/assets/Obdobi-prvni-republiky-1918.pdf

https://statistikaamy.csu.gov.cz/sladky-zivot-prvorepublikovych-uredniku-2

+ dobová periodika