Článek
V šeru komunistického Československa se odehrál příběh, který pomyslně uzavřel éru politických poprav 50. let. Příběh Vladivoje Tomka je méně známý, než procesy s Miladou Horáková či generálem Heliodorem Píkou, na jejichž konci jsou justiční vraždy nařízené tehdejším režimem, je však neméně tragický a vypovídající. Tomkův případ názorně rovněž ilustruje, že oběťmi režimu nebyli jen političtí prominenti a intelektuálové, ale i obyčejní mladí lidé, kteří se nedokázali smířit s nesvobodou.
Vladivoj Tomek se narodil 9. června 1933 v Praze. Vyrůstal ve skromných podmínkách v dvoupokojovém bytě pavlačového domu v ulici Dukelských hrdinů č. 15 pod pražskou Letnou. Žil jen se svou matkou Růženou, vdovou po legionáři, a svobodnou tetou. Vynikal inteligencí a talentem a na gymnáziu patřil k nejnadanějším žákům, zejména v kreslení.
Únor 1948 zasáhl do Tomkova života jako blesk. Patnáctiletý chlapec začal psát a roznášet protikomunistické letáky, kreslil karikatury významných politických představitelů a večer co večer poslouchal zahraniční rozhlas. Stal se také součástí skupiny podobně smýšlejících spolužáků, kteří se scházeli v dolní části Letenských sadů, kde diskutovali o nových zprávách ze zahraničí a spřádali plány na sabotážní akce proti režimu. Uvažovali například o poškození železniční trati ve Stromovce, výbuchu v místním sekretariátu KSČ nebo o zapálení budovy národního výboru. Tyto spíše naivní plány ale zůstávaly jen ve fázi diskusí.
Od plánů k činům
Zlomový okamžik přišel v prosinci 1952. Čtyři mladíci včetně Tomka, hnáni směsicí idealismu a zoufalství, se rozhodli získat zbraně tím, že přepadnou vytipovanou vojenskou hlídku, která bude vyzbrojena samopaly. K přepadení pak skutečně došlo 16. prosince 1952 v ulicí Nad Vodovodem ve Strašnicích. Při přestřelce tehdy zahynul desátník Rudolf Šmatlava (1930–1952) a byl postřelen desátník Jaroslav Hýbl.
Tato událost znamenala pro všechny zúčastněné definitivní překročení hranice mezi fantazírováním a skutečným odbojem. Bezprostředně po činu skupina dopadena nebyla, takže Tomek mohl v roce 1953 bez problémů odmaturovat a následně narukoval na Slovensko.
Po návratu z vojny v roce 1955 začal Tomek pracovat jako referent v podniku KOH-I-NOOR. Mezi spolupracovníky byl oblíbený, a stal se dokonce úsekovým důvěrníkem ROH. Zároveň však obnovil své odbojové aktivity a vrátil se ke smělým plánům na svržení komunistického režimu. Tomek dokonce sepsal koncept projevu, který chtěl přečíst po obsazení budovy rozhlasu. V něm mimo jiné psal: „Na vývoj společenského života dosud neblaze působila cenzura tisku a rozhlasu. Šíření nemarxistických idejí bylo klasifikováno jako zločin a bylo stíháno zákonem.“
Pamětní deska v ulici Dukelských hrdinů číslo č. 15 v Praze 7.
Osudná chyba
Touha po uskutečnění velkých plánů vedla skupinu k rozhodnutí získat finanční prostředky paděláním bankovek. Jenže v prosinci 1959 byl zatčen člen skupiny Ladislav Balík, když se v práci nápadně zajímal o techniky přenášení obrazu na kov.
Balík při výslechu promluvil i o přestřelce ve Strašnicích z roku 1952 v domnění, že o ní StB už ví. Tím celou skupinu, včetně Vladivoje Tomka, kterého označil za inciátora akce, prozradil. Následovalo zatýkání dalších členů skupiny.
Poslední poprava odbojáře
Soudní proces v létě následujícího roku byl rychlý a nemilosrdný. Mladí muži byli obviněni z velezrady, vraždy, loupeže a padělání peněz. Vladivoj Tomek byl odsouzen k trestu smrti, ostatní členové skupiny dostali tresty odnětí svobody od dvou do pětadvaceti let.
V den, kdy studenti tradičně oslavují svůj svátek, byl teprve 27letý Vladivoj Tomek 17. listopadu 1960 popraven oběšením v pankrácké věznici. Uzavřela se jedna z temných kapitol našich moderních dějin.
...................
Zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/proc-dostal-posledni-politicky-trest-smrti-teprve-27lety-vladivoj-tomek-8359802
https://www.praha7.cz/posledni-popraveny-odbojar/
https://www.reflex.cz/clanek/causy/116640/vladivoj-tomek-chtel-uskutecnit-prevrat-za-prepadeni-vojenske-hlidky-skoncil-na-sibenici.html
