Proč jsou tenisové míčky žluté? Barvu mají díky Wimbledonu a Davidu Attenboroughovi

Možná vás překvapí, že i obyčejný tenisový míček má bohatou historii: už ve 14. století používala francouzská šlechta (při hře podobné dnešnímu tenisu) míčky vyrobené ze dřeva, které byly brzy nahrazeny koženými míčky plněnými pilinami. Zásadní zlom přišel v roce 1844, kdy si Charles Goodyear nechal patentovat vulkanizaci kaučuku. Tento objev umožnil průmyslovou výrobu gumy a v budoucnu také odolnějších a pružnějších míčků. Následovalo období experimentů s materiály a výrobními postupy až k dnešní podobě tenisového míčku.

Málokdo by ale čekal, že za barvou ikonického tenisového míčku bude stát známý britský přírodovědec a populární televizní moderátor. Přesto je to to tak – žluté tenisové míčky, které dnes považujeme za samozřejmost, vděčí za svou výraznou barvu siru Davidu Attenboroughovi, který v 70. letech přišel s inovativním nápadem. Tato zajímavá informace se před pár lety objevila v knize „2024 QI Facts To Stop You In Your Tracks“ od autorů Johna Lloyda, Jamese Harkina a Anne Miller.

Až do 70. let 20. století byly tenisové míčky převážně černé nebo bílé, přičemž jejich barva závisela na odstínu kurtu. Světlé míčky se používaly na tmavých površích a naopak. Zkrátka aby byly pro diváky dobře viditelné.

Zlom nastal v roce 1968, kdy televizní stanice BBC2, tehdy pod vedením Attenborougha, zahajovala barevné vysílání. David Attenborough, kterému je dnes úctyhodných 98 let, nastoupil do BBC už v roce 1952, s minimálními zkušenostmi s televizní produkcí. „Dlouho jsme žádali britskou vládu o povolení k vysílání v barvě. Když ho konečně souhlasili, dali nám na přípravu pouhých devět měsíců,“ vzpomínal Attenborough. Prozradil také, že jeho osobní motivací bylo předstihnout západní Německo, přičemž USA a Japonsko už barevnou technologii využívaly.

„A pak mě napadl Wimbledon. Myslím tím, to byl skvělý nápad: bylo tam drama, prostě všechno. A také to byla národní událost, takže to mělo předpoklady k úspěchu,“ svěřil se Attenborough v rozhovoru pro britské RadioTimes, pro kterého tento moment, dle jeho slov, představoval velký milník v kariéře.

V době příprav barevného vysílání si ale Attenborough všiml, že bílé tenisové míčky (používané na do té doby na travnatých hřištích All-England Clubu) na televizorech s barevnou obrazovkou vůbec nevynikaly. A právě to vedlo v roce 1972 k zásadní změně – Mezinárodní tenisová federace (ITF) schválila a zavedla oficiálně míčky v tzv. opticky žluté barvě, což vedlo k poměrně rychlé změně napříč většinou dalších profesionálních tenisových turnajů. Jde právě o ty typické zářící míčky, neonově žluté, jak je dnes známe.

Poměrně pikantní je také skutečnost, že samotný Wimbledon, bašta tenisové tradice, vzdoroval této změně nejdéle, až do roku 1986. Teprve tehdy konečně přešel na žluté míčky.

Zajímavostí je také nekonečná debata, kterou rozpoutal výsledek ankety z roku na sociální síti Twitter (dnešní X) v roce 2018. Uživatelé byli dotazováni, zda by popsali tenisový míček jako žlutý, zelený či jinou barvou. Ukázalo se, že z tisíců respondentů většina uvedla, že podle nich jsou tenisové míčky zelené!

Nicméně, podle současných oficiálních pravidel tenisu stanovených Mezinárodní tenisovou federací jsou jediné schválené barvy pro tenisové míčky optická žlutá nebo bílá.

Mimochodem, samotný příběh wimbledonského míčku začíná překvapivě na Novém Zélandu, dlouho předtím, než se dostane do rukou nejlepších hráčů planety. Právě z tamních pastvin plných ovcí pochází vlna, která tvoří základ pro výrobu míčků. Obrovské balíky vlny cestují přes půl světa do malé vesničky Cam v Anglii, kde se nachází jedna z továren firmy WSP Textiles. Továrna s více než stoletou tradicí totiž dodává žlutou chlupatou tkaninu firmě Slazenger, která je oficiálním výrobcem míčků pro Wimbledon.

V továrně WSP Textiles v jihozápadní Anglii se odehrává alchymie, která proměňuje surovou vlnu v materiál hodný wimbledonského kurtu. Vlna je smíchána s nylonem a bavlnou, čímž vzniká unikátní směs, která je následně obarvena na charakteristickou žlutou barvu.

Následná výroba tenisového míčku je precizní proces, který vyžaduje mimořádnou pozornost a pečlivost. Nejprve se vytvoří gumové jádro z přírodního a syntetického kaučuku, toto jádro se posléze lisuje do dvou polovin, které se pak spojí a vulkanizují. Do míčku se poté vstříkne směs dusíku a vzduchu pro správný odraz, povrch je pokryt plstí z vlny a nylonu (nejdražší část). Nakonec každý míček projde kontrolou kvality, kde se testuje jeho odraz, hmotnost a velikost. Díky moderním technologiím se proces stále zdokonaluje.

Během dvoutýdenního turnaje ve Wimbledonu se použije přes 50 000 míčků. Každý z nich musí splňovat přísné standardy a je pečlivě kontrolován před zápasem, během něho, i po něm. Míčky jsou měněny po každých devíti hrách, aby bylo zaručeno, že jejich vlastnosti jsou konzistentní. Po turnaji jsou pak použité míčky prodávány fanouškům jako suvenýry.

V posledních letech se vylepšování tenisových míčků zaměřuje hlavně na udržitelnost. Například Wilson v roce 2019 představil míček s prodlouženou životností a lepšími ekologickými vlastnostmi. Jejich inovativní design má údajně čtyřnásobně prodloužit životnost míčku. Vývoj tenisového míčku od dřevěných koulí je zkrátka předmětem neustálých inovací.

Zdroje:

Lloyd, J., Harkin, J., & Miller, A. (n.d.). 2,024 QI Facts To Stop You In Your Tracks. Faber & Faber. 2018.

https://www.huffingtonpost.co.uk/entry/david-attenborough-tennis-ball-colour_uk_65a79f47e4b041f1ce64133a

https://tenniscompanion.org/colored-tennis-balls/#the-history-of-tennis-ball-colors

https://www.dailymail.co.uk/news/article-3668334/New-balls-Inside-factory-distinctive-fluffy-yellow-fabric-cover-Wimbledon-tennis-balls-100-years.html

https://www.radiotimes.com/tv/sport/tennis/david-attenborough-reveals-how-he-brought-colour-television-to-wimbledon/