Prokletí Heydrichova zámku v Panenských Břežanech

Z období válečných let, kdy ještě sloužil jako rezidence, zůstal na zámku nejzachovalejší pouze reprezentační sál, ve kterém měl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich svou pracovnu.

SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich (7. března 1904, Halle an der Saale – 4. června 1942, Praha), známý svou tvrdou rukou a bezohledností, přijel do Prahy 27. září 1941, aby převzal funkci zastupujícího říšského protektora. Jeho žena Lina a děti za ním dorazily později. Zpočátku bydleli Heydrichovi na Hradčanech, ale Lina nebyla spokojená s omezeným prostorem a nemožností řídit si chod domácnosti po svém. Po návštěvě Panenských Břežan nedaleko Prahy před Velikonocemi 1942 se s manželem rozhodli přestěhovat do zdejšího Dolního zámku.

Před nacistickou okupací sloužily Panenské Břežany jako letní sídlo velkoprůmyslníka Ferdinanda Bloch-Bauera a jeho manželky. V roce 1909, kdy vídeňský cukrovarník tuto impozantní klasicistní usedlost zakoupil, si to mohl dovolit – cukrovarnictví bylo tehdy jedno z nejlukrativnějších odvětví a české země byly pod vládou Habsburků světovým lídrem v exportu řepného cukru.

Manželé Ferdinand a Adele Bloch-Bauerovi patřili k výrazným postavám vídeňské umělecké scény. Adele (1881–1925), známá jako mecenáška a múza mladého Gustava Klimta (její portrét „Zlatá Adele“ je jedním z nejdražších obrazů světa), se vášnivě věnovala především rozlehlému parku kolem Dolního zámku. Ihned po příchodu iniciovala jeho rekonstrukci a zámek s parkem se brzy zařadily mezi nejpůvabnější v zemi.

S nástupem nacismu však idylické časy skončily. Ferdinand Bloch-Bauer, vzhledem ke svému židovskému původu, byl nucen uprchnout do Švýcarska.

Krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava padly oba zámky v Panenských Břežanech do rukou německé okupační správy a staly se sídly nejvyšších nacistických představitelů. Horní zámek obsadil státní tajemník Karl Hermann Frank, zatímco dolní nejprve obýval říšský protektor Konstantin von Neurath. Toho zanedlouho vystřídal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.

Pro Heydrichovu rodinu s dětmi Heiderem, Klausem a Silke, byl zámek v Panenských Břežanech mimořádně atraktivní, a to nejen svou rozlehlostí, ale i poskytovaným soukromím. Lina Heydrichová (1911–1985), rozená von Osten, byla žena s neoblomnou vůlí a jasnými názory. Právě ona stála za Heydrichovým vstupem do nacistické strany a posléze i do SS.

Lina se v Panenských Břežanech ujala správy domácnosti a řízení přilehlého zemědělského hospodářství. Pamětníci ji popisují jako ráznou a často autoritativní ženu, jejíž povaha výrazně ovlivňovala atmosféru na panství.

Reinhard Heydrich zde však, vzhledem ke svým povinnostem, trávil s rodinou jen omezený čas, což vyvolávalo v manželství napětí. Do Prahy odjížděl pravidelně kolem deváté hodiny ranní, často se vracel v noci nebo vůbec.

Život dětí na zámku se v mnohém podobal běžnému životu jiných dětí jejich věku. Snídaly vločky s mlékem a častým jídlem, které se zde vařilo, byl dušený chřest na másle. Heydrichovy děti měly k dispozici poníky a koně, o které se staral esesák Hans Wifler, jenž se kvůli své práci dokonce naučil česky.

Dne 27. května 1942 provedli českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Josef Gabčík atentát na Reinharda Heydricha v pražské Libni. Osudného rána Heydrich s Linou a tříletou Silke vyšel z haly zámku, zvedl dceru do náruče, nastoupil do přistaveného mercedesu a odjel na Pražský hrad. Útok sice přežil, ale svým zraněním podlehl o několik dní později, 4. června 1942. Heydrichův řidič Johannes Klein se po atentátu zotavoval na zámku.

Lina Heydrichová, která byla v té době těhotná (koncem července pak porodila dceru Marte), se po manželově smrti stala prominentní říšskou vdovou, což výrazně změnilo její život. Manželova smrt znamenala pro rodinu nejen osobní ztrátu, ale i zvýšený zájem a dohled nacistických špiček. Heinrich Himmler se stal poručníkem Heydrichových dětí a rodina zůstala v Panenských Břežanech. Lina Heydrichová se nadále věnovala správě panství a zemědělskému hospodářství, využívajíc přitom levnou pracovní sílu židovských vězňů.

Po atentátu došlo na zámku dramatickým změnám. Panenské Břežany byly oficiálně prohlášeny za pobočku koncentračního tábora Flossenbürg a Lina Heydrichová na svém panství zahájila rozsáhlé stavební úpravy s pomocí dovezených židovských vězňů, kteří byli nuceni pracovat na údržbě zámku, zahrady a přilehlých lesů.

Heydrichova vdova nařídila například demolici zimní zahrady, která se kdysi pyšnila čtyřmi velkými palmami, vodotryskem a sochou. Chodbu zdobenou parožím, sbírce po podnikateli Bloch-Bauerovi, nechala vyklidit a paroží prodala knoflíkářské firmě na výrobu rohoviny. Trávníky kolem zámku byly rozryty a osázeny stovkami cibulek tulipánů, které Lina později zpeněžila. Vzácné dřeviny v anglickém parku padly za oběť těžbě a následnému prodeji.

Životní podmínky „otroků“ Liny Heydrichové byly kruté. Židovští vězni z koncentračních táborů v Terezíně a Flossenbürgu byli nuceni k těžkým pracím, včetně likvidace anglického parku, kácení stromů, zasypávání rybníka a přeměny pozemků na ovocné a zeleninové zahrady. Dokonce museli vybudovat bazén. Ubytováni byli ve stájích, trpěli podvýživou a špatnými hygienickými podmínkami. Čelili také neustálému ponižování a násilí ze strany stráží SS. První pracovní komando čítalo asi 80 mužů, přičemž docházelo k pravidelným personálním obměnám.

Ota Ostrý, jeden z vězňů, vzpomínal na otřesné stravovací podmínky: „Stráže SS nám dávaly zkaženou krev z jatek jako jídlo.“ Vězni riskovali tvrdé tresty, když se pokoušeli přilepšit si krádeží ovoce a zeleniny. Zacházení ze strany SS bylo nevyzpytatelné a často se měnilo. Za sebemenší prohřešky byli vězni trestáni fyzicky náročnými úkoly, což mělo za cíl je zastrašit a ponížit.

Přesto se našly i drobné záblesky lidskosti. Helena Vovsová, tehdy mladá dívka z nedaleké vesnice, nosila tajně vězňům jídlo a pomáhala jim udržovat kontakt s rodinou. V únoru 1944, po deportaci židovských vězňů, pak byli na nucené práce přivezeni takzvaní „Bibelforscher“ neboli Svědci Jehovovi z koncentračního tábora Sachsenhausen.

Rodinná tragédie Heydrichových se prohloubila v říjnu 1943, zhruba sedmnáct měsíců po atentátu. Desetiletý Klaus Heydrich bez rozhlédnutí vyjel na kole ze zámecké brány a byl sražen projíždějícím nákladním autem, které převáželo fotbalisty FK Čechie Panenské Břežany. Navzdory okamžité pomoci židovského lékaře, který byl v té době vězněm na zámku, Klaus svým zraněním podlehl. Pohřben byl na zahradě v blízkosti zámku.

Řidič náklaďáku, Karel Kašpar překvapivě „vyšel od soudu celkem dobře“, později byl ale nalezen zastřelený v sanitce u Vraného.

Lina Heydrichová žila na zámku ještě celkem tři roky po Heydrichově smrti. S blížícím se koncem války však čelila nové realitě. K samému konci války 18. dubna 1945 s dětmi Panenské Břežany opustila a vydala se do rodného Fehmarnu v britské okupační zóně Německa. V roce 1948 byla v Československu v nepřítomnosti odsouzena k doživotnímu trestu, ale nikdy nebyla vydána spravedlnosti. V Německu pak po soudních tahanicích dokonce dosáhla přidělení vdovského důchodu.

Kvůli náhlému odjezdu zanechala rodina Klausovy ostatky na zámku v Panenských Břežanech, věříce ve svůj brzký návrat. Ředitel Oblastního muzea Praha-východ Vlastislav Janík k tomu řekl: „Údajně byla ta rakev po roce 1945 vykopána a kosti byly rozhozeny po parku.“ Dnešní nález Klausových ostatků je ale už nepravděpodobný, jelikož původní zahrada byla během let významně navýšena.

Lina Heydrichová až do konce svého života neprošla výraznější sebereflexí. O životě po boku svého manžela sepsala paměti plné překroucených faktů a bagatelizace manželových zavrženíhodných činů. Na období v Panenských Břežanech vzpomínala Lina Heydrichová vždy s nostalgií. Zemřela ve věku 74 let 14. srpna 1985.

Po konci války se v Panenských Břežanech údajně objevil americký voják v letecké uniformě, kterým měl být Robert Bloch, synovec původního majitele. Přišel se prý podívat na rodinný majetek, o který jeho rodina nenávratně přišla.

Další osud zámku se poté ubíral zcela jiným směrem. Objekt byl předán do užívání Výzkumnému ústavu kovů. Kolem zámku vyrostlo několik plechových hal a zděných budov, sloužících převážně k chemickému výzkumu. Od roku 1946 do roku 1989 zde pracovalo až čtyři sta zaměstnanců a po převratu zde působily dvě společnosti. Významným milníkem bylo prohlášení Dolního zámku Panenské Břežany za kulturní památku v březnu 2017. 

V jedné z opuštěných hal na pozemku byl na jaře 2018 objeven nečekaný poklad mimořádné historické hodnoty. Mezi jedy a chemikáliemi se našly bedny plné celuloidového materiálu. Ten obsahoval unikátní záběry dokumentují proces s Rudolfem Slánským z roku 1952, kdy komunisté soudili komunisty, a který skončil jedenácti tresty smrti.

O rok později byl Dolní zámek v dražbě prodán neznámému kupci za 38,7 milionu korun.

Horní zámek, kde za okupace pobýval státní tajemník Karl Hermann Frank, de facto druhý muž protektorátu, doznal po válce jiného využití. V roce 2012 zde Oblastní muzeum Praha-východ otevřelo Památník národního útlaku a odboje. O čtyři roky později, v roce 2016, byla v prostorách Horního zámku instalována stálá multimediální expozice „Zločin a trest“, která nabízí návštěvníkům pohled do jednoho z nejtemnějších období českých dějin.

.............................

Zdroje:

Bauer, Zdeněk - Čvančara, Jaroslav. ‚Bylo to tam tak čarovně krásné": Lina Heydrichová a její soukromé vězeňské komando na panství Panenské Břežany. Zdeněk Bauer, Jaroslav Čvančara. Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů Roč. 16, č. 1 (2022), s. 16-26

Pestrý týden. Praha: Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 4.10.1941, 16(40).

https://www.reflex.cz/clanek/historie/113654/videla-heydricha-v-den-atentatu-jeho-zena-ji-sypala-cukr-na-ekzem-zpoved-pametnice-na-osudnych-mistech.html

https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/mista/pomahala-zidum-heydrichovi-pred-nosem-pribeh-heleny-vovsove

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/heydrichuv-zamek-v-panenskych-brezanech-koupil-kupec-za-xx-m/r~3dd14fb6730011e993a6ac1f6b220ee8/