Článek
Tomio Okamura navrhuje zrušení devátých tříd od roku 2029, Andrej Babiš považuje osmiletou základní školu za téma k diskusi a ministr školství Robert Plaga upozorňuje na rizika i sporné ekonomické propočty.
Podle mě je správné vést tuto debatu věcně. Ne jako spor mezi jednotlivými politiky, ale jako otázku, co má být výsledkem povinného vzdělávání a jak nejlépe připravit mladé lidi na další studium, práci i samostatný život.
Co může mluvit pro změnu
Osmiletá základní škola nemusí automaticky znamenat méně vzdělávání. Pokud by na ni navazovalo povinné pokračování na střední škole, mohli by žáci dříve vstoupit do prostředí, které více odpovídá jejich zaměření. Současně by stát mohl lépe hlídat, aby mladí lidé neopouštěli vzdělávání bez kvalifikace.
Právě s tímto cílem se dokážu ztotožnit. Česká republika potřebuje snižovat počet mladých lidí, kteří ze vzdělávání odcházejí předčasně nebo nedokončí žádný využitelný obor. Debata o osmileté základní škole proto může dávat smysl, pokud bude součástí promyšlené změny celého systému.
Co naopak nelze podcenit
Devátý ročník ale není možné jednoduše škrtnout a reformu odůvodnit především údajnou úsporou 50 miliard korun. Část výdajů by se přesunula na střední školy a přechodné období by znamenalo nutnost zvládnout dva populační ročníky současně. To by zvýšilo nároky na kapacity škol, učitele, financování i přijímací řízení.
Změna by vyžadovala také úpravu vzdělávacího obsahu. Muselo by být jasné, co se přesune do osmého ročníku a co na střední školy. Zvláštní pozornost bychom museli věnovat dětem, které nemají dostatečné rodinné zázemí, obtížněji si vybírají další cestu nebo jsou už dnes ohrožené předčasným odchodem ze vzdělávání.
Jak by měla odpovědná reforma vypadat
Nejdříve musíme určit, co má každý mladý člověk po skončení povinného vzdělávání umět. Potom lze rozhodnout, zda je vhodnějším modelem devět let základní školy, nebo osm let základní školy doplněných povinným pokračováním na střední škole.
Taková změna musí vycházet z odborných dat, realistického propočtu nákladů, připravenosti středních škol a kvalitního kariérového poradenství. Úspora může být jedním z dopadů reformy, neměla by však být jejím hlavním cílem.
Osobně považuji za smysluplné diskutovat o osmileté základní škole pouze ve spojení s pokračováním povinného vzdělávání na střední škole. Smyslem nesmí být dostat děti co nejrychleji ze školy, ale zabránit tomu, aby ze vzdělávání odešly příliš brzy a bez kvalifikace.
