Vlákna: nejděsivější film všech dob není hororem, ale naturalistickou vizí jaderného holokaustu

Je jen málo filmů, které působí tak zničujícím a bezútěšným dojmem jako Vlákna (Threads). Jestliže takto působí dnes, jen těžko si lze představit dopady, které měl na diváky během studené války.

Film zobrazuje jadernou válku i její hrůzné dopady – hladomor, nemoci, zkázu životního prostředí a rozpad společnosti. Je uveden těmito slovy: „V městské společnosti je vše propojeno. Potřeby každého člověka jsou uspokojovány díky schopnostem ostatních. Naše životy jsou propleteny do sítě. Díky těmto spojením je společnost silná, ale také zranitelná.“

Rozpočet na film byl pouhých 400 000 liber. BBC (hlavní producent filmu) dosud Vlákna odvysílala pouze čtyřikrát, a to v letech 1984, 1985, 2003 a 2024. Autorem scénáře byl Barry Hines, který napsal knihu Poštolka pro pacholka (A Kestrel for a Knave) – klasiku britské literatury, podle níž byl v roce 1969 natočen film Kes.

Existuje i osekaná a zjemněná verze Vláken určená pro americký trh, která odstranila nejbrutálnější vizuální detaily i zvuky, aby byl film stravitelnější pro americké diváky a nepůsobil na ně nepříjemně. Jde to však proti původnímu záměru tvůrců diváka šokovat a varovat ho před následky jaderné války.

Příběh začíná jeden měsíc před jaderným útokem a končí 13 let po něm. Sleduje dvě rodiny z Sheffieldu – Kempovy a Beckettovy. Ruth Beckett a Jimmy Kemp jsou zamilovaný pár. Ruth je těhotná a s Jamesem plánují svatbu.

Sledují politické dění, ale nikdo z nich nemá sebemenší šanci, jak ho ovlivnit a zabránit mu, snaží se jen přežít. A ani to se většině z nich nepodaří. Film na jejich příkladu ukazuje, že pokud by skutečně vypukla jaderná válka, nemohli bychom dělat vůbec nic, a pokud bychom přežili první fázi, byli bychom odsouzeni k smrti hlady.

Největší hrůza Vláken nespočívá v samotném jaderném úderu, ale v tom, co přichází po něm. Poslední němý záběr, po němž následují už jen závěrečné titulky, je mrazivou připomínkou, že skutečná katastrofa spočívá v přežívání v troskách světa, který přestal fungovat.

Režisér Mick Jackson později vzpomínal, že zatímco obvykle ihned po odvysílání následovaly telefonáty s gratulacemi od přátel či kolegů, po prvním promítání Vláken bylo ticho. Diváci byli v šoku, jen seděli a přemýšleli, v mnoha případech celé dny nespali, nebyli schopni mluvit, nebo trpěli nevolnostmi.

Jackson (který režíroval mimo jiné i kasovní trhák Osobní strážce) film konzultoval s předními vědci, psychology, lékaři a vojenskými experty, aby vytvořil co nejrealističtější zobrazení jaderné války. Řekl: „Připomínal jsem si, že tohle je moje jediná šance natočit film, jaký lidé ještě neviděli. Nemohli jsme se držet zpátky, protože kdybychom to udělali, zatajili bychom pravdu. Lidé to museli vidět.“

Film Vlákna

Jackson se tématu jaderné apokalypsy věnoval už v dokumentu A Guide to Armageddon z roku 1982. Před natáčením Vláken konzultoval řadu odborníků a použil různé zdroje, včetně článku Nuclear Winter: Global Consequences of Multiple Nuclear Explosions o jaderné zimě a globálních důsledcích jaderných výbuchů, který vyšel v časopise Science v roce 1983.

Jeho spoluautorem je známý popularizátor přírodních věd Carl Sagan, který během studené války šířil osvětu o dopadech jaderné války. Této problematice se věnuje i závěrečná část seriálu Cosmos, v němž Sagan vyjádřil obavy ze zničení lidské civilizace v důsledku jaderného holokaustu.

Neúčinné plány britské vlády, jak postupovat při jaderném útoku, byly převzaty z knihy Duncana Campbella Válečný plán Spojeného království (War Plan UK) z roku 1982. K přesné simulaci jaderného útoku na Británii použili autoři propočty z knihy Soudný den: Británie po jaderném útoku (Doomsday: Britain After Nuclear Attack) od Stana Openshawa.

Kniha Nuclear Destruction of Britain od Magnuse Clarka byla použita jako podklad pro zobrazení psychických traumat a apatie přeživších. Dalším zdrojem byla brožura Chránit a přežít, která byla ve Velké Británii distribuována na začátku 80. let. Informovala Brity, jak si postavit jaderný kryt z dveří, matrací a dalších věcí běžně dostupných v domácnosti.

Film změnil pohled politiků na jadernou válku. Rok před premiérou byl svět pouhý krůček od jaderné války. Nebýt Stanislava Petrova, film Vlákna by možná vůbec nevznikl, protože lidstvo by ho prožívalo na vlastní kůži.

Krátce po odvysílání filmu na BBC pronesl Ronald Reagan projev, který nebyl tak útočný, jak se očekávalo (Reagan byl ovlivněn už filmem Den poté natočeným na podobné téma rok předtím). Karikatura na titulní straně deníku The Times tehdy ukazovala muže, který čte titulek „Reaganův mírový projev“ a druhého, který se ho ptá: „Myslíte, že viděl Vlákna?“

Globální studie vědců z Rutgersovy univerzity potvrdila, že důsledky jaderné války by nebyly omezeny na bojující státy. Válka by byla nejen vojenskou, humanitární a ekologickou hrozbou, ale vedla by ke kolapsu světového potravinového systému a úmrtí miliard lidí. Ani rozsáhlá krizová opatření, jako omezení plýtvání potravinami, změny stravovacích návyků a použití krmiv pro zvířata pro lidskou spotřebu, by u větších konfliktů nedokázala globální katastrofě zabránit.

Při regionální jaderné válce mezi Indií a Pákistánem by následný hladomor mohl způsobit úmrtí více než 2 miliard lidí. Jaderná válka mezi USA a Ruskem by způsobila globální hladomor, v jehož důsledku by zemřelo více než 5 miliard lidí, tzn. většina světové populace. Autoři studie konstatují, že hlavním cílem je zabránit tomu, aby k jaderné válce vůbec došlo.

I při tom nejoptimističtějším scénáři, tedy jaderné válce pouze mezi Indií a Pákistánem, by se průměrná globální produkce kalorií snížila o 7 procent v průběhu pěti let od konfliktu. Při nejpesimističtějším scénáři - totální jaderné válce mezi USA a Ruskem - by se průměrná globální produkce kalorií snížila až o 90 procent tři až čtyři roky po konfliktu. Do dvou let by hladovělo více než 75 procent lidstva.

Vlákna nejsou jen mrazivým dokumentem své doby a reliktem studené války, ale nepříjemně aktuální připomínkou toho, jak křehká je naše civilizace, na kterou spoléháme. Stačí přestřihnout pár „vláken“ a civilizace se zhroutí. V současnosti, kdy se znovu mluví o jaderných hrozbách, globální bezpečnosti a rostoucím geopolitickém napětí, působí film stejně znepokojivě jako v roce 1984.

Jeho síla přitom nespočívá jen v šokujících scénách, ale v chladném realismu, který ukazuje, že skutečnou katastrofou není samotný výbuch, nýbrž dlouhodobé a bolestivé následky pro přeživší. Právě proto Vlákna dodnes děsí více než většina hororů. V době rostoucího mezinárodního napětí nejde jen o mimořádně silný filmový zážitek, ale také o varování, které neztratilo nic ze své naléhavosti.

Zdroje

Bass, George. The night the country didn’t sleep: 40 years of Threads, the BBC’s traumatising TV movie: https://www.bfi.org.uk/features/threads-bbc-nuclear-war-drama

Bean, Patrick. Threads by Barry Hines: https://archive.ph/20120805044844/http://www.btinternet.com/~pdbean/threads.html

Bradshaw, Peter. Threads: the film that frightened me most: https://www.theguardian.com/film/filmblog/2014/oct/20/threads-the-film-that-frightened-me-most-halloween

Bruno, Greg. Nuclear War Would Cause a Global Famine and Kill Billions, Rutgers-Led Study Finds: https://www.rutgers.edu/news/nuclear-war-would-cause-global-famine-and-kill-billions-rutgers-led-study-finds

Davies, Ross. Was Threads the scariest TV show ever made?: https://www.bbc.com/culture/article/20190925-was-threads-the-scariest-tv-show-ever-made

Jiggy's Horror Corner. Threads (1984): https://jigsawshorrorcorner.com/2023/12/15/threads-1984/

Turco, R. P. et al. Nuclear Winter: Global Consequences of Multiple Nuclear Explosions. Science, 1983, 222(4630), 1283-1292. DOI 10.1126/science.222.4630.1283.

Xia, Lili et al. Global food insecurity and famine from reduced crop, marine fishery and livestock production due to climate disruption from nuclear war soot injection. Nature Food, 2022, 3, 586–596. https://doi.org/10.1038/s43016-022-00573-0.