Článek
Samozřejmostí je pro ně i zimní dovolená na horách, kde se do sytosti vydovádějí na sjezdovkách. Jenže ouha, přírodního sněhu ubývá a některá horská střediska se kvůli tomu již zavřela. Jestli to tak půjde dále, tak za několik let se o lyžování bude pouze vyprávět. Ale to by nesměl být člověk hloubavým tvorem, který má i na tento problém řešení.
Historie lyžování a lyží
Historie středoevropského lyžování jako volnočasové aktivity se začala psát od 90. let 19. století. Je tedy tomu okolo 135 let. U nás se na lyžích jako první svezl Josef Ludvík Rössler-Ořovský, a to v roce 1887 na Václavském náměstí v Praze. Pokud bychom chtěli být přesnější, tak nástěnná kresba v norské jeskyni zpodobňující lyžaře je vůbec první zmínkou o lyžování. Stará je asi 4 500 let. V 18. století v norské armádě fungovaly lyžařské jednotky a v polovině 19. století se v Norsku konaly první lyžařské závody. Takže za kolébku lyžování je možné považovat právě Norsko.
Během 135 let urazilo lyžování pořádný kus cesty. Vývoj zaznamenaly samotné lyže i vázání. Původně lyže vyráběli kolaři z jednoho kusu dřeva, u nás to vyhrál jasan. Pomocí vodní páry se špička lyží ohýbala směrem vzhůru podobně jako u saní. Od 50. let minulého století se lyže začaly lepit z několika vrstev dřeva. Tato technologie měla zamezit neduhu lyží z jednoho kusu dřeva, kterým byly různé deformace. Dvacáté první století přineslo do lyžařského sportu nové technologie a materiály. Na výrobu lyží se používají aglomerované materiály na bázi dřeva a v poslední době se do popředí dostávají i plastické hmoty, skleněné vlákno, kevlar, titan a kompozitní materiál.
Nové druhy lyží vznikají spojením kovu, laminátu, dřeva či plastu v různé kombinaci. Díky tomu si můžete pořídit lyže běžecké, sjezdové, slalomové, pro rychlostní lyžování, skokanské či trikové. Záleží na tom, jakému sportu se chcete věnovat.
Jak to vypadá s technickým sněhem
V lyžařských střediscích v nižších polohách si v zimě kolikrát na přírodním sněhu ani nezalyžujete. Pouze na tom technickém. A i k jeho výrobě je zapotřebí určitých povětrnostních podmínek. Technické zasněžování spočívá v proměně vody na drobné ledové krystalky. K jejich výrobě slouží sněhová děla, která pod tlakem tryskají vodu do vzduchu, kde ještě před dopadem na zem zmrzne. Klíčová je v tomto případě teplota a vlhkost vzduchu. Čím nižší jsou, tím je výsledek lepší. Jenže české hory se většinou potýkají s vyšší vlhkostí, tudíž vyrobený sníh pak mnohdy připomíná ledovou pokrývku.
Věděli jste, že zasněžování technickým sněhem se jako první objevilo v USA, a to v 70. letech minulého století?
Budoucnost lyžování je nejspíš v umělých površích
Globální oteplování pomalu a jistě rozpouští alpské ledovce. Budoucnost lyžování na sněhu je tedy ohrožena. A tento problém nemá jen Evropa. Po celém světě se lyžařská střediska potýkají s dopady změny klimatu. Zpravidla jim zimní sezóna začíná později a končí dříve. Záchranou pro ně by mohl být suchý povrch z plastu.
S myšlenkou umělého povrchu nahrazujícího sníh je spojeno jméno Kanaďana Jacquese Brunela. Byl to skokan na lyžích a lyžařský instruktor, který žil v Beaconu ve státě New York. Napadlo ho rozdrtit plast a posypat jím podložku z nylonových padáků. A ejhle, umělý povrch byl na světě. Stalo se to v roce 1956. Brunelovu nápadu se dostalo celonárodní pozornosti. V současnosti existuje na tisíc suchých sjezdovek v padesáti zemích světa. V Číně je například staví uprostřed měst, aby si na nich mohl zalyžovat opravdu každý.
I v Kodani se lyžuje
Jedna taková suchá sjezdovka je od roku 2019 také v hlavním městě Dánska – v Kodani. Vybudována byla v bývalém areálu spalovny a je dlouhá 400 metrů. Její povrch tvoří syntetický materiál Neveplast, který napodobuje tvrdý sníh. Kromě sjezdovky tu mají návštěvníci k dispozici ještě běžecké a turistické stezky, horolezeckou stěnu a kavárnu na střeše.
Sportovní komplex se jmenuje CopenHill, a pokud byste si zde chtěli zalyžovat, tak hodina vás vyjde na 150 dánských korun (v přepočtu asi 500 Kč). Je třeba si ale předem zarezervovat čas na lyžování. Dokonce vám zde půjčí kompletní vybavení, lyže i snowboardy. To stojí 150 dánských korun na jednu hodinu. Lze si rezervovat i lyžařský kurz, kdy za jednu hodinu výuky s instruktorem zaplatíte 625 dánských korun (asi 2 100 Kč). Ročně tuto možnost sportování využije na deset tisíc zájemců, přičemž na sjezdovce je místa pro 100 lyžařů najednou. Údajně je ale málokdy zcela naplněná.
Jaký typ sjezdovky tu najdete?
Nejjednodušší pro začátečníky a děti je v nejníže položené části, modrou uprostřed a červenou sjezdovku v horní části, jež svým sklonem a obtížností připomíná zledovatělý povrch. Aby lyže po svahu vůbec jezdily, tak se zespodu mažou silikonem. Zkušení návštěvníci už vědí, že je lepší si zde lyže půjčit než mít své vlastní od silikonu. To samé platí i pro oblečení. Na svah si zpravidla lyžař bere to své nejlepší lyžařské vybavení. Do CopenHillu mu ale stačí nějaké obnošenější, protože stejně bude mít všude na něm silikon.
Na lyžování na umělém povrchu se možná budou muset přizpůsobit mnohá horská střediska, pokud budou chtít přežít. Minimálně je to jedna z cest, jak neposlat lyžování do propadliště dějin.
Zdroj: snow.cz, bbc.com, beaconhistorical.org,
