Článek
Vždyť nemohli svobodně cestovat do všech koutů světa, museli si vystát frontu na nejrůznější zboží, mnohé bylo nedostatkové a práci musel mít každý. Nějaké bezdomovectví se netolerovalo. Zkusme se na to ale podívat jinýma očima.
Dnešní osmdesátníci za socialismu prožili své mládí. Na konci sedmdesátých let jim bylo okolo pětatřiceti, byli tedy v těch nejlepších a produktivních letech. Děti měli buď malé, nebo již odrostlejší, práci jistou a každoročně na tu dovolenou do podnikové chaty v Krkonoších nebo k Balatonu se také dostali. Fronty na banány, před Vánoci řady na kakao či jiné potraviny patřily ke koloritu doby. A víte, jakou museli zažívat radost, když na ně v obchodě i něco ještě zbylo nebo se jim podařilo sehnat cokoliv podpultového?
Zase tak odlišné od současnosti to není
Zrovna nedávno lidé v Letňanech oblehli PVA Expo Praha, kde v hale číslo 2 Lidl vyprodával zboží až se slevou 90 procent. Údajně zde stála v den otevření výprodeje fronta chtivých zákazníků, jež se dělila do pěti proudů. To nebylo čekání pouze na půlhodiny, ale na mnohem více času. Ale co by pro několik ušetřených desítek korun lidé neudělali, že.
Na rozdíl od socialistického obchodu tu neprodávali nedostatkové banány, hygienické vložky, toaletní papír, ale zboží s velmi výraznou slevou. Lidl si to uměl dobře načasovat. Je přeci právě před Vánoci, tak je pochopitelné, že lidé o zlevněné zboží budou mít enormní zájem. Kdo by nechtěl ušetřit za dárky pod stromeček? Tak toto je pro změnu ukázka života v kapitalistické společnosti.
Na mládí se dobře vzpomíná
Myslím si, že dnešní generace nebude za pár let jiná. Senioři, jež prožili svá mladá léta během socialismu, nutně musejí myslet na tu dobu pozitivně. Byli totiž mladí, plní energie, ženy chtěné a svůdné, pánové urostlí a nenechající žádnou sukni na pokoji. Nejspíš je netrápily bolesti kloubů, špatný zrak a sluch a na všechno zlé již zapomněli.
A nyní? Ti s výrazně podlomeným zdravím nyní sedí v domovech důchodců, kam je odložily jejich děti, které nemají čas se o ně postarat, protože musejí vydělávat peníze na život, jež zdražila inflace. Někteří senioři mají to štěstí, že jsou ještě soběstační, takže žijí ve svém bytě. Jenže mají malý důchod a nedaří se jim nejlépe. Jiní již odpočívají věčným spánkem pod kamenným náhrobkem. Je to koloběh života.
Pro starší občany je současná doba příliš rychlá
Senioři nestíhají pobrat všechny technologické změny, k nimž dochází. Dost jich zápasí s mobily, neumějí pracovat s počítačem, nerozumějí umělé inteligenci. A nechtějí se to už ani naučit. Za jejich mládí toto nebylo a taky žili. A podle nich i lépe. Jen menšina starších občanů je technicky tak zdatná, že jde s dobou. Zpravidla bývají i mladí duchem a nebrání se novinkám. Ale není jich mnoho, čemuž se ale není možné divit. Až budete staří vy, také se vám možná nebude chtít se učit něco nového a s láskou budete vzpomínat na to, jaké to bylo za vašeho mládí.
Tolik mé zamyšlení nad světlými zítřky v socialismu, k nimž ve skutečnosti naše společnost nikdy nedorazila, a o důchodcích o nich pějících oslavné ódy.
Zdroj: idnes.cz
