Mají darované orgány paměť? Pacienti po transplantaci zažívají nepochopitelné změny osobnosti

První úspěšná transplantace orgánu, a to ledviny, proběhla před sedmdesáti lety v roce 1954. Na konto si ji připsal americký chirurg Joseph Murray a hlavními aktéry operace byla jednovaječná dvojčata, jedno příjemce a druhý dárce. Od té doby ušla transplantace pořádný kus cesty.

V současnosti je možné z jednoho člověka vzít až sedm orgánů – srdce, játra, ledviny, plíce, slinivku břišní (respektive Langerhansových ostrůvků), tenké střevo a u žen dělohu. Kromě nich se z transplantují i kosti, šlachy, rohovka, srdeční chlopně, cévy a kůže. V České republice se transplantacemi zabývají transplantační centra v IKEM Praha, v Motole, další jsou v Brně, Olomouci, Ostravě a v Hradci Králové.

S transplantacemi orgánů jsou spojena značná etická úskalí. Dárců je všeobecně méně, než by bylo potřeba. Ve světě proto bují transplantační turistika i různé neetické způsoby. Zejména v Číně se s tím moc nemažou a berou orgány klidně i od popravených vězňů, které usmrcují právě i z důvodu transplantací. A že těch vězněných osob v Číně je hodně, něco přes milion, tak se tato země stala vyhledávanou destinací transplantační turistiky. Pak tu máme únosy turistů v méně bezpečných zemích světa, také za účelem odebrání tělních orgánů. Takže je vidět, že transplantace jsou i dobrým a výnosným byznysem.

Vraťme se ale zpátky k paměti darovaných orgánů, konkrétně srdce. Někteří pacienti, který bylo transplantováno, zažívali zvláštní stavy. Změnila se jim chuť, preference hudby či umění. Zajímavý je případ tanečnice a choreografky uveřejněný v jedné studii, jež vždy dbala na své zdraví a fast foodu se obloukem vyhýbala. Po transplantaci srdce však dostala až nekontrolovatelnou chuť na kuřecí nugetky z KFC. Pozoruhodné na tom všem je, že právě kuřecí nugetky KFC byly nalezeny ve svrchním oblečení jejího dárce orgánu.

Těch případů, kdy se pacienti potýkali se změnami svých osobnostních rysů po transplantaci srdce, bylo více a inspirovaly vědce k tomu, aby se zamysleli nad existencí dosud neobjasněných souvislostí. Zkoušeli bádat a začali hledat netušené mechanismy.

Možná existuje něco jako buněčná paměť, kdy jednotlivé buňky nebo i jejich větší množství jsou schopné vytvářet vzpomínky. Nebo složitá neuronová síť v srdci ukládá paměť a zároveň komunikuje s mozkem způsobem, který je současné vědě zatím neznámý. Z historického hlediska se vědci na vztah mozek-srdce dívali spíše tak, že mozek je ten, co ovlivňuje srdce. Ale je dost možné, že se ve skutečnosti jedná o oboustranný vliv, kdy oba orgány spolu komunikují pomocí neurologických, biochemických, energetických a biofyzikálních mechanismů.

Na druhou stranu je třeba se dívat na transplantaci orgánu jako na organismus výrazně zatěžující operaci, kdy pacienti musejí brát léky na úlevu od bolesti i léky na to, aby jejich tělo nový orgán vůbec přijalo. Dalším aspektem je samotný psychologický vliv takové operace na pacienta, který musí zažívat různé strachy a obavy o své zdraví i život. To všechno se pak může promítnout do jeho osobnosti.

Autoři přehledu, jenž se týkal výzkumu srdeční paměti, ale došli letos ke zjištění, že opravdu existují nové důkazy, jež zpochybňují konvenční pohled na věc. Je reálné, že součástí transplantace srdce může být přenos rysů osobnosti a vzpomínek dárce na příjemce. Existence srdeční sítě s neurony a oboustranné komunikace mezi mozkem a srdcem podporují koncept spojení těchto dvou orgánů prostřednictvím paměti a osobnosti člověka.

V souvislosti s tímto se samozřejmě nabízí řada dalších nezodpovězených otázek a bude zapotřebí ještě mnoha vědeckých výzkumů, jež by problematice přišly na kloub.

Zdroj: iflscience.com, epochaplus.cz