Článek
Město Teplá najdete při horním toku stejnojmenné řeky asi 18 kilometrů od Mariánských Lázní. Už v raném středověku tu bývalo slovanské hradiště. V roce 1193 zde český šlechtic Hroznata z Ovence založil klášter premonstrátů jako náhradu za účast ve třetí křížové výpravě a pozval sem premonstráty z pražského Strahova. V novém klášteře se později sám stal řeholníkem, zástupcem opata a správcem klášterního majetku. Jako svou oběť si ho vyhlédli loupeživí rytíři, kteří ho zajali, uvěznili na hradu Kinsperk (dnešní Starý Hrozňatov) a nechali ho zde umřít hladem, protože Hroznata odmítl zaplatit výkupné.
Pití dobré na žaludek i podporu chutě k jídlu
Klášter v Teplé se stal centrem umění i vědy a jeho knižní fond se utěšeně rozrůstal. Ani jemu se ale nevyhnuly těžké časy, které přišly během třicetileté války, když ho vydrancovala švédská vojska. Kupodivu se vyhnul husitskému plenění. Na přelomu 18. a 19. století byl klášter ale místem, kde se vědě opravdu dařilo. V té době byl opatem Kryštof Pfrogner a jeho sekretářem Karl Kašpar Reitenberger (1779-1860). Jako klášterní lékař tu působil Jan Josef Nehr (1752-1820). Tato tři jména stojí za vznikem Mariánských Lázní.
Součástí klášterního majetku byly i málo přístupné močály, bažiny a minerální prameny v místě, kde se nyní Mariánské Lázně nacházejí. Lékař Nehr minerální prameny doporučoval řeholníkům k pití, protože zjistil, že při pravidelném podávání v malém množství několikrát denně zlepšují trávení i chuť k jídlu. Zasloužil se také o jejich chemický rozbor. První lázeňská dřevěná budova byla postavena na příkaz opata Pfrognera už v roce 1786.
K rozmachu lázeňství došlo v době, kdy se opatem kláštera stal Karel Reitenberger, jenž nechal bažiny v okolí pramenů vysušit a postavit další lázeňské budovy, nemocnici a kapli Panny Marie. V roce 1812 se staly lázně samostatnou obcí a v roce 1818 získaly status lázeňského místa.
Mariin pramen dal městu název
Mariin pramen dnes v Mariánských Lázních najdete na pozemku hotelu Maria Spa, respektive jeho jímací místo, protože pramen je stáčen a na trh dodáván jako Aqua Marie.
Byl ale vůbec prvním, který se začal používat k léčebným účelům, a to ještě před založením města. Kvůli jeho nepříjemnému odéru se mu také říkalo Smradlavý pramen. Na stromě nad pramenem visel obraz Panny Marie, jenž tu snad zanechal voják, který si s jeho pomocí léčil zranění z bitvy. Právě u Mariina pramene byla postavena první srubová lázeňská budova.
Rozvoj lázní pod taktovkou opata Reitenbergera
Po roce 1818 v Mariánských Lázních vyrostlo dalších 46 srubů, v nichž byly poskytovány léčebné a relaxační kúry, dále promenády i silnice. V té době se mohlo v lázních léčit až 800 pacientů. Mariánské Lázní získávaly postupně dobré jméno a pěkně o nich psal i Johann Wolfgang Goethe, jenž se sem jezdil léčit. Znal se i s opatem Reitenbergerem, který ho pozval na návštěvu kláštera v Teplé.
Opat Karl Reitenberger vynaložil na výstavbu lázní nemalé finanční výdaje. Začátky ale byly těžké a kýžený výsledek se dostavoval postupně. Když vložené finance nepřinesly očekávaný zisk, kanovníci kláštera začali reptat, intrikařit i závidět. Obvinili Reitenbergera ze špatného řízení i hospodaření. Ten byl nakonec v roce 1826 ze své funkce opata sesazen a vyhoštěn do kláštera premonstrátů ve Wiltenu, který je dnes součástí Innsbrucku. Tam také v naprostém zapomnění v roce 1860 zemřel a je zde i pochován ve farním kostele.
Rehabilitace se opatu Karlu Reitenbergerovi dostalo v roce 1879, kdy město Mariánské Lázně uznaly jeho zásluhu na vybudování lázní. U Křížového pramene mu pak nechali postavit pomník od vídeňského sochaře Karla Kundmanna.
Zdroj: klastertepla.cz, prehis.cz
