Článek
Do popředí zájmu jako jedno z možných řešení se tak dostávají vzducholodě, které velký boom zaznamenaly zejména v první polovině minulého století.
Historie vzducholodí
Konstruktérem první řiditelné vzducholodi byl Francouz Henri Giffard, jemuž se tento kousek podařil v roce 1852. Téma letectví totiž lidem nedalo nikdy tak úplně spát. Zkoušeli to mytičtí Daidalos a Ikaros, přemýšlel o něm i Leonardo da Vinci. Giffardovu vzducholoď poháněnou párou z parního stroje bylo možní řídit jen za úplného bezvětří, což se jevilo jako značně nepraktické, tudíž odsouzeno do propadliště dějin. Ale cení se jako první pokus, jež se nesmazatelně zapsal do historie letectví.
V roce 1884 do vzduchu vzlétla francouzská vzducholoď La France s pohonem na elektromotor. Životnost jeho baterií ale byla dost slabá, přesto létací stroj dokázal vzdorovat i lehoučkému vánku. Dosáhla maximální rychlosti 20 km/h, dlouhá byla 50 metrů.
Když v roce 1897 do vzduchu vynesl další vzducholoď spalovací motor, nedopadlo to úplně nejlépe. Plameny šlehající z motoru zapříčinily vznik požáru i tragickou smrt posádky. Cesta, po které kráčejí vynálezci, je mnohdy křivolaká a strastiplná, dlážděná hřbitovními náhrobky těch, kteří položí život na oltář vědy.
Asi nejznámější je vzducholoď hraběte Ferdinanda von Zeppelina, jenž využil nápad svého předchůdce, konstruktéra Davida Schwarze, a svoji vzducholoď dlouhou 127 metrů vyztužil hliníkovou kostrou. Poprvé vzlétla v roce 1900 na vodami Bodamského jezera. Úspěch jejího letu vedl k tomu, že se od roku 1910 vzducholodě začaly využívat i pro civilní letectví.
Od bombardérů po pravidelné lety přes Atlantik
Za první světové války se osvědčily pro průzkum nebo jako strategické bombardéry. Po válce sloužily i k vědeckým účelům. Umberto Nobile na vzducholodi v roce 1926 dosáhl severního pólu. Od roku 1931 zajišťovala transatlantickou dopravu německá vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin naplněná vodíkem. Létala například na pravidelné lince Německo-Brazílie, a to až do roku 1937, kdy byla vyřazena z provozu.
Nestalo se tak ale pro její špatný technický stav, ale po té, co došlo ke katastrofě vzducholodi LZ-129 Hindenburg ve stejném roce, když ji zničil při přistávání v New Jersey požár. Ten si na konto připsal smrt 36 cestujících. Důvěra široké veřejnosti v tento způsob létání byla silně otřesena, a to i kvůli filmovým záběrům přímo z místa neštěstí. To bohužel vedlo ke konci vzducholodí v civilní dopravě.
Blýskání na nové časy
Uběhlo pár desítek let, překulil se letopočet do nového tisíciletí a o vzducholodích jako o dopravním prostředku se začíná opět vážně uvažovat, protože by mohly částečně nahradit letadla s výraznou uhlíkovou stopou. K dispozici jsou totiž nové materiály, zejména ultralehký nylon, a vysoce hořlavý vodík nahrazuje helium, takže je reálný předpoklad, že nové vzducholodě by byly efektivnější a bezpečnější než ty z 30. let minulého století.
Vzducholoď dokáže vyvinout rychlost okolo 100 až 130 km/h. V této souvislosti hovoříme o tzv. pomalém létání, protože rychlosti proudového letadla nemá šanci dosáhnout. Byla by však ideálním dopravním prostředkem pro ekologické vyhlídkové turistické lety zejména tehdy, pokud by byla vybavena elektrickým motorem s nulovými emisemi uhlíku.
Vzducholoď LTA Pathfinder 1
Výhodou vzducholodě je třeba i to, že pro svůj vzlet vlastně nepotřebuje dlouhou přistávací dráhu. Vzlétne a přistane kdekoliv na volném prostranství. V americkém Silicon Valley vznikl prototyp elektrické vzducholodi LTA Pathfinder 1. Jeho výrobce LTA Research, jenž při vývoji spolupracoval se společností Zeppelin, tak nějak tajně doufá, že tímto odstartuje novou epochu v letectví, která je udržitelná a ekologická. Vzducholoď má velikost jako tři Boeingy 737 (124,5 metru), je teoreticky schopná unést tuny nákladu na vzdálenost mnoha stovek kilometrů.
Vzhledově se Pathfinder podobá vzducholodi Hindenburg, ale je vyrobený z nových materiálů (titan, hliník, kevlar, uhlíková vlákna) a pomocí nových technologií. Do vzduchu ho dostane 12 elektromotorů a řízení lodě má na starosti počítačový systém. Chytré senzory pak neustále sledují množství helia v plynových článcích, čímž pomáhají pilotům udržovat vzducholoď ve vyváženém stavu.
Použití i pro humanitární účely
Vzducholodě nové generace by měly mít využití v letectví zejména během přírodních katastrof, kdy dochází k poškození vzletových a přistávacích drah letadel, silnic či přístavů, a proto není možné použít tradiční dopravy prostřednictvím aut, letadel nebo lodí.
A tak se zdá, že se blýská na nové časy v civilním letectví. Vzducholodě ale nejspíš budou muset ještě urazit kus cesty, než se stanou právoplatnými zástupci udržitelného masového létání.
A jak to se vzducholoděmi vidíte vy? Svezli byste se s nimi?
Zdroj: bbc.com, techcrunch.com, vtm.zive.cz
