Článek
Předně bych ráda řekla, že veškerá vyjednávání s koalicí jsou velmi složitá a emocionálně i argumentačně náročná. Byla jsem jednou z mála žen, které na jednání docházely, samotné vyjednávání bylo většinu času v režii mužů a často to podle toho vypadalo. Nejednou jsem se snažila vyvést jednání ze slepých uliček. Z posledních několika týdnů jsem měla dojem, že se vyjednávání nesou ve velmi tvůrčím a produktivním duchu. O to více mě mrzí, že se od úterního oznámení koalice SPOLU o hledání partnera pro menšinovou radu opětovně dočítám, kdo se jak během jednání choval, komu při jednání chyběla velkorysost a kdo se nechtěl dohodnout.
Pojďme si nyní shrnout poslední měsíce hledání dohody. V médiích jsem opakovaně říkala, že stále čekáme na nabídku, která se neodmítá. Chvilku to vypadalo, že se k ní blížíme, ale ze strany SPOLU jsme znovu dostali pomyslnou kozu, která měla jen nasytit vlka a jinak celá zůstat koalici, k tomu se dostanu později.
Nebudu se už vracet k prvnímu měsíci vyjednávání, které se z mého pohledu točilo téměř výhradně kolem dnes již vyřešeného sporu, zda by trestně stíhaný politik měl usednout v radě města, které disponuje rozpočtem okolo 90 miliard.
Přesuneme se do 22. října, kdy padla z úst vyjednavačů ODS, TOP09 a lidovců nabídka na složení rady v poměru 6 - 3 - 2. Byla jsem to já, kdo poprvé veřejně ventiloval naše rozladění s tímto neuspokojivým pokusem o dohodu. V podcastu Novinek jsem 24. října řekla, že si neumím představit, že by SPOLU mělo současně primátora a většinu v radě. Proč? Většina v radě včetně primátora by z koalice SPOLU udělala v podstatě neomezeného vládce nad Prahou. Nebylo by to fér k voličům ostatních demokratických stran v zastupitelstvu. Poměrný volební systém a zastupitelská demokracie takto nefunguje. Zvlášť při volebním výsledku koalice SPOLU, kdy získala necelých 25 procent hlasů a zastupuje tak pouze čtvrtinu Pražanů, kteří přišli k volbám.
Na to Piráti kývnout nemohli, protože jsme kvůli neuspokojivému postupu v jednáních o pár dní dříve vstoupili do Aliance pro stabilitu. Pikantní na tom je, že dokud Aliance nevznikla, neměli jsem asi měsíc od voleb žádnou dohodu o podobě rady a současně jsme neabsolvovali ani žádnou společnou trojstrannou schůzku, i když jsme o ni žádali. SPOLU se s námi potkávalo jen jednotlivě, zřejmě aby si mapovalo terén.
Poté jsme byli nechtěně aktéry několikadenní etudy, kdy SPOLU odmítalo jednat s Aliancí s tím, že nechtějí spolupracovat s Prahou sobě – přestože v říjnu prokazatelně jednali také s Prahou Sobě a o koalici s nimi otevřeně mluvili jako o plánu B. Pak k jednacímu stolu konečně usedli a stále od nás jasně slyšeli, že máme pověření jednat také za Prahu sobě.
V mezičase zazněla 31. října také kompromisní nabídka od STAN s možností sestavit radu v poměru 5 - 4 - 2, kde by SPOLU mělo pět míst v radě včetně primátora. Petr Hlaváček nabídl také překvapivou variantu s ním jako primátorem v poměru 5 - 5 - 1. Ze strany koalice SPOLU však obě varianty nebyly nijak reflektovány.
Poté jsme se v průběhu listopadu konečně vrátili k jednacímu stolu. Vyjasnili jsme si, o jaké gesce bychom měli zájem (doprava, majetek, školství, IT a životní prostředí). Což se zdálo pro strany SPOLU akceptovatelné. Nicméně SPOLU přišlo s novou pozicí radního pro investice, kterého by obsadila svým člověkem z ODS. Měl by absolutní vliv na všechny oblasti chodu města. Jeho optikou by se z radních se silovými gescemi, které byly Pirátům nabídnuty, stali v podstatě maskoti. U klíčových infrastrukturních staveb nebo investic do MHD (například metro D nebo tramvajový okruh) by měl poslední slovo zástupce ODS. Pokud bych to měla čtenářům připodobnit, bylo to jako dostat Mercedes, ale v momentu, kdy otočíte klíčkem v zapalování, se nic nestane. Mercedesu totiž chybí motor. Přitom k efektivnímu řízení potřebujete plně pojízdné auto bez ohledu na značku.
Nikdo ODS neupírá post primátora se vším jeho leskem. Praha ale není jen primátor, jde především o odpovědnost za jednotlivé gesce a nastavení systému brzd a protivah. Koaliční partner, který má zájem o největší kus dortu a k tomu i poslední slovo, popírá definici partnerství. Dobře to ilustruje fakt, že STANu nabídla koalice pouze jeden post v radě, přestože ten jasně deklaroval, že by měl dle volebního výsledku zájem o dvě místa.
6. prosince přišla SPOLU se svou finální nabídkou na rozložení sil v radě, kterou po měsíci a půl „upravila“ na poměr – překvapivě – 6 - 4 - 1. Šest křesel včetně primátora a tudíž jasná většina v radě pro SPOLU, čtyři po Piráty, jedno křeslo pro STAN.
Koalice SPOLU v minulém týdnu avizovala, že přijde s nabídkou, která nás: „mocensky uspokojí“. Bohužel se zdá, že z jejich pohledu došlo k nepochopení toho, oč usilujeme.
Opravdu považuji za velmi neprofesionální, když někdo naznačuje, že nedohoda je důsledkem něčí „nenažranosti“. Ráda bych znovu připomněla, že koalice je vztah, ve kterém musí být všichni účastníci spokojeni. Vznik koalice je nejen otázkou nabídky, ale zejména DOHODY všech aktérů. V tuto chvíli se Piráti i STAN shodují, že k takové situaci jsme se zatím nedostali. Stále ale věříme, že koalice SPOLU dokáže vygenerovat dohodu, ve které se všichni budou cítit komfortně.
Snad jsem dokázala vysvětlit, že Pirátům nejde o židličky (to bychom přece 4 dobře placené pozice v radě přijali). Jde nám o to, pracovat pro Pražany, plnit program a mít možnost ovlivnit chod města. Což nám vykostěné gesce neumožní.
Pokud to mají v koalici SPOLU alespoň trochu podobně, zasednou k jednacímu stolu a budeme se znovu snažit nalézt shodu. Piráti to vzdávat nebudou.
