Článek
Při mé první návštěvě třídící linky v listopadu 2023 jsem těžko hledala slova, když vedení společnosti velmi neochotně oznámilo, že linka nikdy reálně nezačala pracovat. Procházela jsem kolem zmačkaných balíků plastu, které třídička „vyplivla“, nicméně finální produkt neměl potřebnou kvalitu a nebyl tak pro Pražské služby obchodovatelný. Ve žlutých nádobách končí různé druhy plastových směsí – některé jsou dobře obchodovatelné (za 1 tunu kvalitně vytříděných pevných plastů lze získat kolem 1 500 Kč), jiné hůře, ostatní vůbec. Ty pak často končí ve spalovně.
Informaci o zpackané investici ve výši 160 milionů korun jsem se dozvěděla vlastně omylem a s půlročním zpožděním. Vedení společnosti se neobtěžovalo o problémech s nákladnou investicí informovat svého jediného akcionáře – tedy Radu hlavního města Prahy. To byl také důvod, proč jsem sama iniciovala projednání informačního tisku na Radě HMP dne 8. ledna 2024.
V minulém týdnu jsem na výboru zastupitelstva pro životní prostředí iniciovala, abychom od PSAS získali aktuální informace o stavu této investice. Dozvěděli jsme se, že do prázdnin by snad měl být vybrán dodavatel, který nefunkční stanici přestaví. Podle dříve zveřejněného harmonogramu by samotná přestavba měla trvat zhruba jeden kalendářní rok. To by znamenalo, že ke zprovoznění by mohlo dojít pravděpodobně až na konci roku 2027 – tedy s pětiletým zpožděním.
Nefungující třídička v Chrášťanech
Cenovka tohoto „dobrodružství“
A teď to nejdůležitější: kolik už tenhle zpackaný projekt stál? Počítejte se mnou.
- Za nefungující třídící linku zaplatily Pražské služby více než 117 milionů korun. Dá se samozřejmě namítnout, že alespoň část nákladů by mohly získat zpět soudní cestou. Současný stav tomu ale příliš nenasvědčuje. Dodavatel M-U-T se podle informací Hospodářských novin nachází v ekonomických problémech, takže návrat peněz je velmi nejistý.
- Pražské služby nyní hledají dodavatele, který by nefunkční linku zprovoznil a využil přitom stávající infrastrukturu. Podle jejich odhadů se náklady na přestavbu mohou pohybovat kolem 250 milionů korun.
- Tím to nekončí. Pražské služby nemohou sběr plastů přerušit, protože jsou nadále vázány smlouvou s hlavním městem. Vznikají jim tedy další náklady – musí nechávat vytříděný materiál zpracovávat v jiných provozech ve Středočeském kraji. Podle našich interních odhadů, založených na číslech poskytnutých Pražskými službami v roce 2023, jde zhruba o 9 milionů korun měsíčně. Pokud sečteme náklady od plánovaného spuštění v září 2022, zbytečně vynaložené prostředky k dnešnímu dni překročily částku 380 milionů korun.
Nekvalitně vytříděný odpad na třídičce v Chrášťanech
K dnešnímu dni tak Pražské služby přišly takřka o 500 milionů korun, navíc s výhledem na další investici stovky milionů do zprovoznění linky a pokračující výdaje za externí třídění odpadu.
Teď si možná říkáte: jak je možné, že o tomhle průšvihu nikdo nemluví? Média neinformují, na sítích ticho. Vysvětlení je jednoduché. Pražské služby jsou stále v černých číslech, takže pro neinformovaného pozorovatele se toto selhání na první pohled neprojeví. Jenže být v odpadovém byznysu v plusu v době rostoucích cen energií a s garantovaným kontraktem až do roku 2036 není žádný mimořádný výkon.
Tento průšvih – a mnohé další problémy v PSAS – mě vedou k jedinému závěru: ředitel Patrik Roman by měl nést odpovědnost. Už „přežil“ opakovaná hlasování o svém odvolání v souvislosti s jeho osobním střetem zájmů s dodavateli Pražských služeb. Je pro mě záhadou, co se ještě musí stát, aby kolegové z ODS, TOP 09 a STAN uznali, že nastal čas na změnu.
