Článek
Celou noc pršelo a už několik dní byla ocelová obloha, nepropouštějící slunečný svit. Jako přezvěst toho, co se má dít. I když byl začátek léta, ranní vzduch byl chladný a Karin se nechtělo vylézt s teplé postele. Nedá se nic dělat, budík nemilosrdně oznámíl 6.hodin, je čas přivítat nový den. Procházejíc jednotlivými pokoji otevírala okna a z hluboka vdechovala vůni deště. Kapky ustávaly a po otevření kuchyňského okna se jí naskytl pohled, který se už několik dní dal předpokládat.
Dům naproti jejich domu oddělovaly zahrady přepažené nízkým plotem část protějšího domu stínila jen jabloň, která se svými větvemi dotýkala plotu, přesto si sousedi viděli vyloženě do talíře.
V protějším domě bydleli Vondrákovi, o generaci starší manželé. Pan Vondrák si rád zašel na pivo, však ke Skřivánkům to měl ani ne 50 m a pani Vondráková byla zvláštní žena, trpěla psychickou nemocí. Karin za ten rok, co se nastěhovali do domu už poznala, kdy to na ní takzvaně jde. Každé takové nešťastné události předcházelo velké gruntování u Vondráků. Tak když minulé dny viděla jinak upovídanou pani Vondrákovou zamlklou, jak myje okna a celé dny v kuchyni přendavá talíře a neustále vytírá poličky, věděla, že se zase bude něco dít. Před několika měsíci je v noci po takovém gruntování vzbudil kouř a to už se u Vondráků natahovala zahradní hadice a pani Vondráková seděla na trámu na půdě a škrtala sirkama se slovy, že to tam vše podpálí a bude klid. Naštěsti bylo po tom velkým gruntování a jediné co shořelo byl úhledně svázaný balíček starých novin, připravený do sběru, vše bylo uhašeno a pani Vondráková odjela sanitkou na psychiatrii.
Tentokrát to bylo jiné, ono to bylo vlastně pokaždé jiné. Karin si nemyslela, že by byla Vondráková vyloženě piromanka, ale při těch jejích špatných dnech nějaký ohýnek hořel. Většinou spálila na zahradě panu Vondrákovi oblečení, jednou jeho gramofonové desky, prostě gruntování a pálení se u Vondráků střídalo v pravidelných epizodách a končilo to odvozem pani Vondrákové do nemocnice. Ta touha Vondráka zničit byla evidentní, tak při pohledu do sousedovic kuchyně, Karin viděla stojící Vondrákovou se sekerou nad hlavou, připravenou udělat zásek. Na koho takto číhala, jí bylo hned jasné. Pan Vondrák nebyl žádný dobrák a na nástěnce vzorných manželů jeho fotka taky nevisela a že se rád napil u Skřivánků, to se taky vědělo. Vondrákům sice bylo vidět do talíře, ale co předcházelo tomu, než jednomu přeskočí kolečko a z milujíci manželky a mámy tří kluků se stane hromádka neštěstí, to Karin netušila. Karin se přistěhovala s manželem a dvouma holčičkama až po té, když už kluci Vondráků měli své rodiny a nebydleli ani ve městě. Lidé pár drbů vypustili, ale jejich soud byl, on chlastá a ona je blázen.
Karin popadla panika, mluvit, nebo volat na ní nemělo smysl, pár jejích záchvatů zažila, ale co jí napadlo, že se blíží půl sedmá, kdy se pan Vondrák vrací z noční šichty a ta sekera je tam přichystaná na něj. Karin vyběhla před dům a to už viděla schrbenou postavu jak se pomalu plouží k domovu. Když mu zdělila co se děje, pan Vondrák se otočil na podpadku a pelášil bez jediného slova pryč. Za chvíli přijela sanitka s doktorem a pani Vondrákovou si odvezli na psychiatrii.
To už Karin oblékala mladší z holčiček Lucinku , starší dcera Bára stála u vchodových dveří s taškou na zádech a čekala na sestru a na Karin. Za chvíli začne škola a zavřou školku, byl nejvyšší čas jít.
Pani Vondrákové v nemocnici pomohli a zase na chvíli fungovala a zase to byla upovídaná sousedka dávající všelijaké rady ohledně zahrady a vaření, až do osudného dne, kdy Karin zahlédla večer odjíždějící sanitku a na příjezdové cestě policejní auta a kriminalisty s kufříkama. Co se stalo nevěděla, sice do kuchyně Vondrákům bylo vidět , ale co se stalo v útrobách domu bylo zahaleno tajemstvím. Až druhý den večer, kdy dům Vondráků byl stichlý a žádné světlo neozařovalo jejich zahradu, se Karin dozvěděla od souseda z vedlejšího domu co se dělo předešlý večer. Vondrákovi v tichosti sledovali televizní noviny a nic nenasvědčovalo, že by cokoliv pohnulo myslí pani Vondrákové, žádné ohýnky, ani gruntování nepředcházelo tomu co se mělo dít. Pani Vondráková se najednou zvedla ze svého křesla, šla do kuchyně, vytáhla z příborníku ten největší kuchyňský nůž a bez jakéhokoliv varování ho Vondrákovi píchla do zad, jak tam seděl, vůbec nechápal co se děje, jen ho něco zapálilo na zádech a když se otočil viděl svojí ženu s nepřítomným obličejem, jak vytáhla z jeho zad nůž a chystá se k dalšímu bodnutí. Vlastně nikdo neví, jak se mu podařilo ubránit a ještě si zavolat pomoc. Pan Vondrák skončil na chirurgii a pani Vondráková ve vazbě a následně byla odvezená do psychiatrické léčebny.
Karin seděla po tmě na kuchyňské lavici, holčičky spaly a její muž byl zase jako každý víkend neznámo kde, jeho spanilé jizdy s alkoholem a děvčaty už nebyly jen kvartální epizody, ale přelily se do týdenní pravidelnosti.
Karin dostala strach, né že by ho posledních deset let neměla, deset let lhaní sama sobě a omlouvání, co nešlo omluvit. Co když jí taky přeskočí jako Vondrákové. Seděla a pohled na zhaslý dům sousedů jí naplňoval lítostí a sebelítostí a lež kterou si říkala jako mantru, že holčičky potřebují oba rodiče, se najednou rozplynula. Konečně jí docházelo, že v zájmu sebezachování a sebelásky je potřeba něco dělat.
Ukázka z mé připravované knihy Opravna duší. J.M.
