Článek
Křeččí baby boom.
Sobota ráno, trochu si přispat, takový byl plán. Člověk míní, děti mění.
Za francouzkými dveřmi vedoucí do kuchyně bylo slyšet vzlykání šestileté Leničky. „Mně je to tak líto!“ „Beee, promiňte, odpusť mi to!“ „Beee.“ Vyskočila jsem z postele, hlavou proběhli všechny možné scénáře, které se mohly stát. Rozrazila jsem dveře za kterými se evidentně odehrávalo drama. U stolu stála Lenička, která celá uslzená upravovala krabičku od nanukáče, vystlanou žlutým leskymem, na kterém byl uložen mrtvý křeček.
V kuchyni na jídelním stole, což bylo něco pro mně, už mi jelo hlavou, jaký druh desinfekce je dostupný v naší domacnosti. Ležel tam bez života a konala se nad ním tryzna. Moje zoufalé dítě mi zdělovalo, že ho ulovila Máša, naše perska želvovinová kočka. Její placatý ksichtík ji neumožňoval ani vyjíst všechny granulky z misky, absolutně zdegenerovaný druh ze šlechtění, neschopný lovu, přeci jenom vykřesala v sobě pud šelmy a křečka chytla do své placaté tlamy. No a dál nevěděla co s ním. Z pusy jí visely mrskající nožičky nebohého hlodavce a Máša tam stála v šoku, co se jí to povedlo a ještě ve větším šoku byl křeček. Po chvili ho vyplivla a křeček se zaškubal a umřel s toho strachu. To už ho začala zachraňovat Lenička a když masáž srdce nepomohla, rozhodla se mu vypravit pohřeb.
Tak jsme křečka pohřbyli s náležitýma poctama, květiny nechyběly, slzy už nekanuly . Zúčastnila se i Kačenka, Leničky starší sestra, která začala žadonit, že musí mít nového křečka, nejlépe dva, každá svého.
Následující dny byl donesen z přírodovědeckého kroužku párek nových křečků. Každý dostal svoje terárko. Bylo po smutku a křečkům se dařilo i přes neustálé tahání.
Jakmile děti začnou dělat něco dobrovolně, tak je potřeba zbystřit, ale já bláhová nechala senzory spát. „My si budeme uklízet v pokojíčku sami.“ „Tak jo.“ Sice jsem se divila, ale konečně, proč ne, už jsou dost velké. Utíraly si prach sami, luxovaly a já si říkala, jak jsou vzorné. Po několika týdnech, byly holky u babičky a já jim šla uklidit do skříněk vyprané prádlo. Ze skříně se na mě vyvalil odér. Co to je? Ve skříni bylo schované terárko s malými křečky. Po prohlídce celého pokoje, se další terárko nacházelo pod postelí, v psacím stole a dvě oficialní v poličce. Celkem padesát dva křečků. Když se holky vrátily domu, následoval výslech a vyplulo, jak ty dva křečky daly k sobě, aby jim nebylo smutno a nekontrolovaný baby boom začal. Ani nevím jestli jsem jim tenkrát řekla pravdu, ale místní chovatel hadů se všech padesátidvou křečků ujal a my jsme šli do zverimexu a koupili rybičku Betu bojovnici. Je sama a nerozmnožuje se.
