Článek
Kamila.
Kamila seděla na zahradě, byl letní den, její dvě děti byly na táboře.
Dům který zdědila po rodičích byl prázdný. Po rozvodu, který nebyl jednoduchý tu zůstala s kluky v domě sama.
Plná pochybností, viny a sebetrestání najednou pochopila, že bude potřebovat pomoc. Nevěděla jak dál a nechtěla dělat pořád dokola stejné chyby.
Kamila seděla v místnosti, naproti ní seděla psycholožka, která poslouchala všechny strasti Kamily života a hlavně jejího vstahu k mužům.
Nikdy nevěděla co je správně, dovolila všem a né jen můžům, aby narušovali její hranice. Její ústupnost a ustrašenost jí připravili nejednu nepříjemnou situaci a pochopila, že dělá to, co dělat nechce.
Psycholožka jí nechala domluvit a pak se jí zeptala, která vůně jí nedělá dobře.
Kamila se zamyslela a uvědomila si že pach plísně a zatuchliny a pach železa a cigaret. ,,Komu tohle asi voní?"
Psycholožka jí sklidnila a řekla jí, ať si zavře oči a přenese se do času a místa, kdy tyto pachy cítila.
Najedno se Kamile vynořila vzpomínka na prázdniny u babičky a dědečka.
Řadové přízemní domky v ulici kde bydleli, nalepené jeden na druhém se svažovaly až k návsi, kde stála kaplička a autobusová zastávka.
Domy měly v zadní časti dvorky a zahrady a sousední zahrady byly oplocené jen živými ploty. Děti v nich měly tajné tunely, kterými se dostávaly k sousedům, aniž by musely obcházet zahradu, nebo procházet domem.
Na zahradě se sešly místní děti ke hře na schovávanou.
Kamila proběhla tunelem s myšlenkou, že se schová u sousedů na zahradě pod obrácené necky. Vylezla z tunelu a ve dveřích uviděla muže, zarazila se. V pěti letech je dítě bezprostřední, ale přesto měla pocit, že byla přistižená při něčem, co se nedělá.
Muž se na ní usmál a řekl jí:,, Pojď, já tě schovám, nenajdou tě."
Představa že, tuhle hru vyhraje, vstoupila s mužem do domu. Vedl jí po schodech do sklepa, kde bylo šero, jen zaprášeným okýnkem dopadalo slabé světlo. Byla tu cítit plíseň a zatuchlina.
Najednou se stalo něco nepředstavitelného! Muž ji povalil na zem a když se jí vydral z krku zoufalý výkřik, zacpal jí nos i pusu svou velkou rukou, která smrděla cigaretami a železitým pachem.
Vypadal jak monstrum, jeho obličej se už neusmíval.
Viděla své bezvládné tělíčko na betonové podlaze, dívala se na to jakoby z výšky a velké světlo jí objímalo.
Vnímala myšlenky monstra, které se sklánělo nad jejím bezvládným tělem, třáslo s ní, aby se probrala . Vnímala jeho strach, ale né o ní, strach že bude odhalen, myšlenky, že jí bude muset schovat, že je mrtvá.
Néé nejsem, světlo jí ale drželo pořád mimo tělo, dokud muž neodešel ze sklepa.
Najednou jí neznámá síla vtáhla zpět do těla. Pocítila obrovskou bolest a myšlenku ,,Rychle pryč!"
Vyškrábala se po schodech, vyběhla ze dveří, přeběhla zahradu. Rychle pryč! Proběhla tunelem v plotě a proti ní stála babička, která jí už hledala.
,,Kde jsi byla?" ,,Víš že ze zahrad nesmíš?" ,, Hledám tě takovou dobu!"
Jediné co byla Kamila schopná říct bylo: ,, Já byla schovaná."
To bylo poslední co ten den a další následující dny řekla. V noci dostala horečku.
Slyšela babičku jak říká dědečkovi: ,,To dítě se uhnalo a teď je z toho marod, Bůh ví, kde lítala."
Po dvou dnech milosrdného spánku si Kamila nevzpomněla, co se ji stalo, horečka pominula a vzpomínky na minulé dny se schovaly někde hluboko uvnitř.
Kamila otevřela oči, po tvářích se jí koulely slzy. Plakala nad tou holčičkou, která tam ležela bezvládně a která pak už nikdy nenašla hranice, za které mohou druzí k ní přistupovat.
Pocítila úlevu, že tato zahnilá vzpomínka vyšla, najednou jí došlo, že nemá vinu, že není chyba v ní, najednou našla sama sebe a své hranice.
Ještě chvíli si o všem povídala s psycholožkou a věděla, že teď může začít nový život, bez sebeobviňování, bez pocitu oběti a se sebeúctou.
To co se jí stalo, se stává dětem, jsou mezi námi monstra a predátoři, ale je na nás dospělých, abychom své děti ochránili.
To téma jsem vytáhla záměrně, protože v těchto dnech je souzená osoba, která znásilnila deset dětí od 5 do 10 let. Myslím si, že jsme pro ochranu dětí neudělali vše a jako společnost jsme selhali, protože tohle monstrum bylo odsouzeno už za stejný čin a přesto si mohl po výkonu trestu založit dětskou skupinu.
Selhali rodiče, kteří si neprověřili komu svěřují své děti, selhal systém. Deset dětí, deset dětí si ponese následky.
A vy zavíráte oči. Téma je moc smutné, nebo vám nedělá dobře? Mně taky ne. Ale příběh který jsem vám popsala, zažila skutečná holčička, jen jsem ji změnila jméno a s jejím souhlasem jsem jeji slova zaznamenala.
Nebuďte lhostejní. To, že se děje za dveřmi které nejsou vaše, ještě neznamená, že se vás to netýká. A vy, kdo jste zažili podobnou situaci, nebojte se svěřit, protože neni jen lhostejnost, ale Opravna duší je na každém rohu, stačí se rozhlednout, stačí vstoupit a věřit v dobro.
