Článek
Krásné pondělí, tady Riley❤
Už jsem vám vyprávěla, že pod námi bydlí jeden psí fešák, je to takové černé, nohaté střeštiprdlo, ke mně velmi přátelské. Tenhle habán se rozhodl, že když bydlí v přízemí, tak to tu má na povel a vše kontroluje a hlídá.
Dvounožka mu říká Kelišová, přestože je to psí kluk, ale lepší přezdívka pro něj není, přesně vystihuje jeho povahu. Jakmile někdo vstoupí do domu, nebo přijede auto, někdo jde po schodech, klapnou v domě dveře, tak v tu chvíli to hned hlásí.
To já ne, co bych se namáhala ještě hlídat okolí, když mám na starosti hlídat mojí smečku a navíc jsem stopař, né domovník.
Musím říct, že jsem přátelská i k pani pošťačce a pošťáci a psi se prý moc nekamarádí.
Když jdeme z procházky domů, tak mu schválně zafuním a zachrochtám u jeho dveří, čumáček přitlačím a projedu dolů a nahoru, kam dosáhnu a pak rychle uteču domů. On se může zbláznit, protože ty zavřené dveře mu brání mě prohnat a sjednat si pořádek. Dvounožka říkala, že kdybych uměla zvonit na zvonky, tak by to byla moje oblíbená hra.
No, a téhle Kelišové dvounožka nás potkala. Vždy mě pohladí a přátelsky promluví, je velmi milá a povídá mi: „Ten náš pošuk na tebe pořád štěká, viď.“ Její hlas zněl soucitně.
Uf, to se mi ulevilo, není to na mně! Chichi, už jsem si říkala, kdo mě sprdne za tuhle malou provokaci. Ale prošlo to. Hezky mě pohladila a pochválila, jak jsem hezká.
Tak já ho budu zlobit jen trošičku, občas, stejně je to prča. Tak pac a lízanec❤
