Článek
Hlášení. Tady Riley❤
Chodím moc ráda na cvičák. Hlavně je celý areál oplocený, tak se dvounožci nemusí bát, že by se mi něco stalo, nebo bych se rozhodla, že se půjdu proběhnout, jako tuhle mezi rybníkama, kdy mi vůdce smečky dal volno. Když volno tak volno, navíc jsem chytla zajímavou stopu a rozhodla jsem se vše propátrat. Moje silueta se míhala mezi stromy a dávala dvounožci tušit, kde jsem, tak i když mě volal, tak jsem si řekla, že to zkontroluju a pak se teprve vrátím. Proběhla jsem jsem mu za zády a vzorně jsem se vrátila na místo, odkud mě pustil. Sedla jsem si a počkala, až ke mně dojde. Radostně jsem roztáhla tlamičku do širokého úsměvu. Trochu jsem dostala vyhubováno, ale asi byl rád, že jsem se mu neztratila úplně, stejně bych si zasloužila odměnu za to, jak jsem se pěkně vrátila na místo.
Takže, na cvičáku na mě pěkně vidí. Učím se obraty a všechny ty věci základní poslušnosti, aportovat a obrany. Jen si nechci moc lehat. To je tak, když mě nejdřív naučili lehat tak, že mi říkali:,,Hajáme!“ Tomu rozumím. Na tento povel sebou seknu a ještě zavřu oči, aby bylo jasný, že se jde spinkat. Ale proč mám spinkat uprostřed cvičení, to nevím. No mají divný nápady, možná až bude suchá tráva, tak si lehnu.
Pak je tu pan ,,lumpík“. Pan ,,lumpík“ je figurant, který mě zlobí s peškem, a já jsem si ze začátku chtěla kousnout do pana ,,lumpíka“ víc než do peška, ale teď už se zakusuju do peška.
Když jsme cvičili obrany naposledy, tak jsem si peška chtěla odnést domů, když jsem mu ho sebrala, tak je můj, ne? Tak ne! Chytli mě až u branky, kdy jsem už mířila k našemu autu. Tak to nevyšlo, ale už jsem pochopila, že lumpíkům nemůžu jit rovnou po krku, že stačí je chytit za ruku a zadržet je. Jsem chytrá a učenlivá, a když něco nedělám, tak to neznamená že to neumím, ale že se mi nechce. Tak zase někdy napíšu, s láskou Riley❤
