Článek
První květnový den si připomínáme stávku a masové demonstrace amerických dělníků v Chicagu v roce 1886. Jejich cílem bylo prosadit osmihodinovou pracovní dobu. Během zásahu policie šest dělníků zemřelo a 50 bylo těžce zraněno. V roce 1919 byl 1. květen jako státní svátek vyhlášen i v Československu. Komunistický režim ho zneužíval jako propagandu.
Vlajkonosiči si mohli přilepšit. Zejména ten, kdo byl ochoten nést červenou zástavu s kladivem a srpem
Spontánní výkřiky na oslavu strany nacvičovaly i týden dopředu. Z průvodu se chtěl každý co nejdříve vypařit. S odstupem času si lidé na prvomájové průvody vzpomínají spíše s úsměvem. Komunistům však nemohou zapomenout na jeden konkrétní - 1. května 1986. Ten po výbuchu v Černobylu.
Ano učitelé na školách dokonce kontrolovali žáky, ale na všechno se dají najít výmluvy, vždyť kolotoč a cukrová vata jsou přece důležitější a rodiče nepřítomnost svého dítěte v průvodu obyčejně zakryli (dítě bylo s námi, dítě mělo horečku,…).
Ono těm, kterým se do průvodu nechtělo, stačilo pohrozit – třeba tím, že posudek pro přijetí jejich dětí i na SŠ (o VŠ nemluvě) vypracovává i domovnice a uliční důvěrník a radí se s pomocníkem VB a osožákem.
Říkalo se tomu dobrovolně nasilu
Oslavy prvního května nebyly v pravém slova smyslu povinné. Ale účast nebyla ani dobrovolná. Tak jako všechno za socíku.
Není pravda, že se muselo, stejně jako není pravda, že se nemuselo. Není pravda, že lidé nechtěli, stejně jako není pravda, že lidé chtěli. Ale je pravda, že to bylo z každého rožku trošku.
Byli lidé, kteří šli do průvodu, nebo lemovali ulice z přesvědčení. Byli lidé, kteří jeli ze strachu před nadřízenými, sousedy, lidé, kteří vodu kázali a víno pili. Byli lidé, kteří šli z recese, kteří mnohokrát i jemně provokovali a vykřikovali hesla něžně odlišná od oficiálních. Byli lidé, kteří nešli, protože nesouhlasili s politikou. A byli lidé, kterým bylo všechno šumafuk.
První máj v Praze na Letenské pláni v roce 1981.
Manifestace podle scénáře
Oslavy 1. května měly vždy přesný scénář. Zaměstnanci jednotlivých továren se nejprve shromáždili před svými podniky, žáci a studenti při své škole. Tam se hodinku-dvě postávalo.
Než se totiž průvod dostal před hlavní tribunu, aby mávnutím pozdravil soudruhy z komunistické strany, což byl hlavní bod programu, chvíli to trvalo.
Průvod se pak začal přesouvat na náměstí, kde stála hlavní tribuna, obtažená - jak jinak - červenou látkou. Na ní už byli seřazeni čelní představitelé komunistické strany se slavnostním úsměvem na tváři. Směšné bylo, že někdy celé části průvodu nekývly. Jen rychle prošli před tribunu, ani se na ni nepodívali. Ale ti na tribuně mávali oduši, protože je točila televize.
Taková malá Severní Korea
Múj strejda říkal, že na Svátek práce to bylo všude stejné. Šéfství před 1. květnem kladlo na poradách podřízeným na srdce, aby přišli. Vždyť by byla ostuda, kdyby od nich přišlo málo lidí.
V průvodu měl každý své místo a svou roli. Na čtyřčekovém papíře měli na nástěnce plán, kdo bude co nést. Každý jeden se tam našel. Spontánní skandování hesel, „Ať žije KSČ“, „Ať žije SSSR“, populární bylo i heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“, a nástup průvodu, který trval v malém městě do dvou hodin, nacvičovali na lehkoatletickém hřišti i týden dopředu.
Z amplionů zněly pochody, případně vyhrávala dechovka, moderátor četl informace o tom, který podnik splnil plán. Pod sto procent to nikdy nebylo. Taková malá Severní Korea, byť liberálnější.
Anketa
Zdroje: POKORNÝ, Jiří. První máj a jeho tradice. Britské listy [online]. 2004-05-01 [cit. 2016-11-16].
I tehdy byl pozdní večer, 1. máj… Radio Prague International [online]. 2012-05-01 [cit. 2024-12-19]. .
