Článek
- Je to vynikající myšlenka, ta nejspravedlivější na světě, ale lidé jsou tak špatní, že si ji nezaslouží.
- Je to nejskvělejší myšlenka, ale pořád byla nedokonalými lidmi (Stalin, Mao, Castro atd.) realizována špatně či mylně, ale máme možnost příště ji zrealizovat dobře.
- Je to špatná myšlenka a utopie.
Pod komunismem rozumíme marxismus, eventuálně marxismus-leninismus, přičemž stalinismus, trockismus, maoismus jsou už jen jeho varianty.
Marxismus měl tři zdroje a tři součásti. Těmi zdroji byla německá idealistická filozofie, britská politická ekonomie a francouzská revoluční politická teorie
Součástmi byly tzv. dialektický materialismus, tedy zkřížení Hegela s Feuerbachem ve filozofii. Odmítnutí soukromého vlastnictví a tržního hospodářství jako nespravedlivého a nutně dějinami překonaného ve prospěch kolektivního vlastnictví a tzv. vědeckého socialismu.
V politice to bylo odmítnutí ústavní, občanské, tedy buržoazní demokracie (republiky či konstituční monarchie) jako nespravedlivých a historicky překonaných, ve prospěch diktatury proletariátu, která je historicky nutná a zruší soukromé vlastnictví ve prospěch kolektivního, čímž přijde k zániku státní moci, odumření státu a nastane stav maximální rovnosti, svobody, spravedlnosti a naplnění lidského potenciálu.
Marx tedy považoval za konečné nutné stádium lidských dějin anarchokomunismus, a za předposlední nutné stádium diktaturu, tedy stát jako řemen.
Člověk žijící v praktickém komunismu-reálném socialismu, zjistí mylnost Marxovy politické teorie
Diktatura proletariátu, respektive v leninském upřesnění diktatura komunistické strany, která podle Lenina realizuje dějinnou nutnost a skutečné zájmy proletariátu, není dějinně nutná a v žádném případě spravedlivější než ústavní režim s omezeným státem, v demokratických volbách zvolenou vládou, právním státem a garancí základních práv a svobod.
Pak zjistí, že i Marxova ekonomická koncepce byla mylná. Tržní hospodářství není předurčeno k zániku. Naopak, systém soukromého vlastnictví je produktivnější, lépe produkuje bohatství, než systém kolektivního vlastnictví.
Soukromé vlastnictví je navíc základním lidským právem, které je podmínkou všech ostatních lidských práv. Je zdrojem nezávislosti člověka na svévůli většiny, či státu. Je mnohem důležitější pro chudé, než pro bohaté. Bohatí si už nějak pomohou, ale pokud chudí přijdou o svůj majetek, jsou vydáni napospas ostatním. Proto správné je ne soukromé vlastnictví zrušit, ale naopak rozšířit jej a učinit univerzálním, aby každý alespoň něco vlastnil.
Komunistický manifest, titulní list prvního vydání, Londýn 1848.
Když se člověk začne orientovat ve filozofii, zjistí, že Hegelova koncepce pevných zákonů dějin směřujících historii k nutnému konci je dogmatické tvrzení, které neplatí
Lidé se v kterémkoli bodě dějin mohou rozhodnout jakkoli, budoucnost není dopředu určena, ale je vždy otevřená. Dogmatickým tvrzením je i materialistická hypotéza reality, že vše, co je, je pouze materiální povahy. Pokud by svět byl pouze materiální povahy, podléhali bychom fyzikální kauzalitě, všechny naše představy by byly determinovány, a my bychom nemohli zjistit, co je pravda.
Marxismus či marxismus-leninismus má samozřejmě utopické cíle a tím je nerealistický, protože nezohledňuje lidskou nedokonalost. Jeho prostředkem dosažení utopie je totalitní stát. A dokud komunismus, či komunistická strana zatím ještě nejsou u moci, hlásají a praktikují hodnotový relativismus.
Když se na začátku 20. století soudruzi z carského Ruska zeptali Lenina žijícího v exilu, zda je morálně přípustné vyvlastňovat kapitalisty ještě před socialistickou revolucí, Lenin jim odpověděl:
Co je to za hloupou otázku, morální je přece všechno to, co slouží a pomáhá komunistické straně a jejímu dějinnému poslání. Morálka je tedy naprosto instrumentální a relativní.
Když se ale komunismus dostal k moci, hlásal přísný moralismus, morální absolutismus. Bylo nutné být statečným, rozhodným a pevným soudruhem, heroicky sloužícím straně a obětujícím se v případě potřeby za světovou revoluci.
Také udávajícím své příbuzné, pokud nebyli dostatečně nadšeni při plnění úkolů, které určila strana. Vnitřním nepřítelem může být i vlastní otec, syn, matka, sestra, manželka či bratr. Kontrarevoluční a reakční živly jsou zákeřné a ozbrojená pěst proletariátu na ně musí dopadnout celou svou silou a rozdrtit je.
Dobrý komunista podle komunistické teorie neznal žádné slitování, slabost, odpuštění či lidskost, to vše byla jen maloměšťácká buržoazní morálka nehodná revolucionáře, vědomého si svého dějinného poslání
Jenže ne každý komunistický funkcionář, hlavně v dobách husákovské normalizace, byl jako Železný Felix, nebo muž se železným srdcem, tedy dokonalý komunista. Mnozí z nich měli v sobě ještě nějaké lidské city přátelství či sympatií, mnozí dali na rodinářství. Pokud někdo znal kamaráda syna sestry soudruha tajemníka, mohl si nějak polepšit.
Nebyli úplně odolní vůči pokušením materiálního světa a za nějaký ten koňaček či dárek si člověk mohl nějakou výhodu zajistit. Prostě většina komunistů v praxi reálného socialismu vlastně nebyla dobrými komunisty, díky svým lidským slabostem, kladným lidským citům, nebo paradoxně lidským neřestem byli komunisté i lidští.
Proto komunismus v praxi byl mnohem lepší, humánnější a snesitelnější než komunismus v teorii, komunismus jako myšlenka.
Anketa
Prameny:
SERVICE Robert Soudruzi : Světové dějiny komunismu. Praha: Argo / Academia, 2009. ISBN 978-80-257-0105-8,
FURET François Minulosť jednej ilúzie: esej o idei komunizmu v 20. storočí. Překlad Jarmila Le Tohic, Jana Šmelková, Peter Solivajs. Bratislava: Agora, 200, ISBN 80-967210-4-6,
MARX Karel, ENGELS Bedřich Komunistický manifest. Překlad Ivan Olbracht. Praha: SPN, 1970.
