Článek
Plasty se používají po celém světě. Celosvětová roční produkce plastových výrobků dosáhla 460 milionů tun, z nichž pouze 9 % je recyklováno, a odhaduje se, že do roku 2060 dosáhne 1,2 miliardy tun. Zjistilo se, že každý den se do vody uvolňuje asi 65 milionů mikroplastových částic. V ČR je průměrná koncentrace mikroplastů v povrchové vodě necelé 4 částice na litr.
Mezi hlavní komerční plasty na trhu patří polypropylen (PP), polyethylen (PE), polyethylentereftalát (PET), polystyren (PS) a polyvinylchlorid (PVC)
Podle jejich původu se dále rozdělují do dvou skupin:
- Primární: předpokládá se, že tvoří 15 až 31 procent všech mikroplastů v oceánech. Přidávají se do nátěrových barev nebo zcela běžné kosmetiky (zubní pasty, mýdla, šampony, čisticí mléka a jiné). I jako abrazivum či pro zlepšení viskozity či vzhledu.
- Sekundární: vznikají rozpadem větších kusů, jako jsou například igelitky, láhve nebo rybářské sítě. Tvoří většinu mikroplastů v oceánech, jejich podíl se odhaduje na 69 až 81 procent.
Jak je člověk vystaven mikroplastům?
Orálně. Jsou součástí naší každodenní potřeby, jako je pitná voda, balená voda, mořské plody, sůl, cukr, čajové sáčky, mléko a tak dále. Podle spotřeby potravy je příjem plastových částic v lidském těle 39 000–52 000 částic/osobu/rok.
Mikroplasty uvolňované z obalů potravin mohou být obezogen, například z obalů na jídlo z běžných polymerních materiálů (PP, PS, PE, PET), ve kterých si objednávame jídlo 4–7 krát týdně, můžeme přijmout 12–203 kusů mikroplastů.
Z půdy se mohou dostat do vodního transportního systému rostlin a poté se přesunout ke kořenům, stonkům, listům a plodům.
Výzkumy prokazují, že z povrchu dětských dudlíků ze silikonové pryže, když jsou sterilizovány párou, se uvolňují mikroplastové částice. Odhaduje se, že celkový počet mikroplastických částic vstupujících do těla dítěte během jednoho roku normálního krmení z láhve dosahuje asi 0,66 milionu.
Ukázka částic polyetylenu (PE), obsažených v zubní pastě.
Vdechnutí. Největší zdroj mikroplastů (84 %) v atmosféře pochází ze silnice. Odhaduje se, že roční přijem mikroplastů se pohybuje od 74 000 do 121 000 částic, když se vezme v úvahu jak orální příjem i vdechnutí.
Kontakt s kůží. Například používáním výrobků obsahujících mikroplasty, jako je krém na obličej a čisticí prostředek na obličej atd. Ochranná pouzdra na mobilní telefony mohou při používání vytvářet mikroplasty, které se přenášejí do lidských rukou. Když se děti plazí nebo hrají, mohou přijít do kontaktu s mikroplasty na zemi.
Detekce mikroplastů v organismech a člověku
Mikroplasty se vyskytují i u zvířat. Představují hrozbu pro vodní organismy, jako jsou ryby a mořské mušle, také v rostlinách a řasách, mohou se přenášet z kořenů do nadzemních částí sazenic rýže.
Obecně se má za to, že po vstupu do lidského těla budou mikroplasty vylučovány ven prostřednictvím gastrointestinálního traktu a žlučových cest. Vědci však zjišťují existenci mikroplastů nejen ve stolici ale i v lidské krvi. Jsou transportovány do celého těla krevním oběhem a existence mikroplastů se nachází v 15 lidských biologických složkách, jako je slezina, játra, tlusté střevo, plíce, stolice, placenta, mateřské mléko atd. Orgány s vysokým obsahem jsou tlusté střevo (28,1 částic/g) a játra (4,6 částic/g). Mezi hlavní typy detekovaných mikroplastů patří PE, PET, PP, PS, PVC a PC.
Z 257 zkoumaných pacientů mělo 150 z nich polyethylen v tepnách, což je materiál, který se často používá k výrobě plastových tašek a lahví, uvádí New England Journal of Medicine.
Vědci dále zjistili, že pacienti, kteří měli v tepnách a žilách mikroplasty, měli až 2,1krát vyšší riziko srdečního infarktu nebo mrtvice.
Lidé průměrně za den vdechnou tisíce částic mikroplastů, které mohou vyvolat imunitní odpověď v těle
Tyto účinky zahrnují oxidační stres, poškození DNA, orgánovou dysfunkci, metabolickou poruchu, imunitní odpověď, neurotoxicitu a také reprodukční a vývojovou toxicitu. Epidemiologické důkazy navíc naznačují, že s expozicí mikroplastům může souviset řada chronických onemocnění.
Existuje řada studií, které poukazují, že mikroplasty při vniknutí do plic vyvolávají zánětlivé reakce, projevující se dušností a kašlem a v případě dlouhodobě vysoké expozice mohou způsobit až zjizvení plic.
Hematoencefalická bariéra nezabrání malým mikroplastům, aby se z potravy nedostaly do mozku a tam působit neurotoxicky. Průměrně půl procenta hmotnosti vzorků mozku tvořily v roce 2024 plasty a to většinou polyethylen. Parkinsonova nemoc tak může být způsobována nanoplasty vznikajícími z mikroplastů.
Trávicí soustava je hlavní místo v těle, kde se ukládají mikroplasty. Ze střev pak putují do jiných orgánů (ledvin, jater či mozku). Chronická respirační onemocnění, chronické střevní záněty či jaterní cirhóza mohou s mikroplasty také souviset.
Přesto se vědci shodují v tom, že výzkum vyvolává sérii naléhavých otázek, které je třeba nadále zkoumat.
