Článek
Zakázané byly džíny, krátké sukně, líbání na veřejnosti nebo nápadné flirtování. Miliony ložnic byly zamčeny ideologickým klíčem, který komunističtí pohláváři zavřeli do zásuvky se štítkem tabu. Tyto ložnice však nezůstaly prázdné.
Naštěstí sex kvete v každé době
Za železnou oponou zuřila sexuální revoluce, děti květin propagovaly svobodnou lásku na hranicích zdravého rozumu, ale v socialistickém Československu jsme museli posunout tenhle shnilý mor buržoazie do třinácté komnaty, a možná jedním okem nahlížet do pašovaných erotických časopisů. Na sex a sexualitu se nahlíželo docela zjednodušeně. Byla spojena s pudem, který musel být zkrocen zákazy a příkazy.
Sexuologové se však shodují, že naše sexuální aktivita a i samotný sex byly stejné. Kvalita sexu nesouvisí se společenským zřízením. Režimy či náboženství ho více nebo méně tabuizují, což není nejšťastnější.
Na druhé straně je třeba říct, že v bývalém Československu fungoval Sexuologický ústav v Praze, lůžkové oddělení na léčbu sexuálních dysfunkcí v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Existoval vzdělávací program pro školy s názvem Výchova k manželství a rodičovství a všechny výchovné postupy odrážely poznatky tehdejší doby. Výsledkem toho byla například trestaná homosexualita, léčení transsexuálních lidí na psychiatrii a masturbace v kolonce zdraví škodlivá.
Předmanželské děti
Základ státu, základ hodnot, základ morální společnosti byla i komunisty posvěcená rodina. Sexualita jednoznačně patřila do manželského života a rodičovství nebylo jen biologickou možností, ale v ideologicky zabarvené osvětě šlo o povinnost vůči socialistické společnosti.
V letech 1945 až 2000 se před oltář postavilo až 90 % lidí a běžná rodinka v 60. a 70. letech měla dvě děti. Mimomanželské děti byly spíše raritou, mnohé však byly počaty před manželstvím. Společnost podporovala roli matky a preferovala stabilitu rodiny. Předmanželské soužití, jak ho známe dnes, prakticky neexistovalo. Žít s partnerem na psí knížku si mohly dovolit snad jen některé umělkyně.
Dvojí morálka
Proč se ale mladí hnali pod chomout? Důvodem byl jiný životní styl a rytmus života. Životní podmínky a možnosti nebyly příliš široké. Manželství bylo svým způsobem logickou realizací, která následovala po ukončení školy a vojenské služby. Konkurence pro rodinu nebyla tak silná jako dnes.
A celý východní blok rodiny podporoval. Byla to vlastně taková jistota, že se lidé budou věnovat rodině a nebudou se angažovat společensky či jinak. A co byla nejlepší reklama pro stát? Usmívající se mladá rodina s dětmi, mladomanželskou půjčkou, se státním bytem a s příspěvkem na mateřství. Člověk s rodinou je velmi zranitelný a snadněji manipulovatelný. Na některé to byla dobrá páka.
Nezanedbatelný byl i dvojí metr. Slušná Růženka a poněkud povolnější Honza byly podle ideologie ideálními mladými vlastenci.
Nejlepší antikoncepce? Potrat
Sexu rozhodně méně nebylo. To, co se však blížilo téměř k nule, byla právě ochrana. Antikoncepce se omezovala na kondom a přerušovanou soulož. Zejména druhá metoda byla poměrně nespolehlivá, o čemž svědčí i fakt, že do dvou let od začátku chození otěhotněla většina mladých dívek. Až někdy v polovině 70. let se objevilo nitroděložní tělísko a hormonální antikoncepce. Právě absence ochrany měla na svědomí takzvanou antikoncepci ex post - potraty. V roce 1957 byl přijat zákon o potratech a v roce 1988 se umělým přerušením těhotenství ukončilo až 35 procent těhotenství. Bylo to součástí reprodukčního chování. Neexistovala osvěta.
Naoko prudérní Čechoslovák
Samozřejmě, oficiálně požadována zdrženlivost měla i tu temnější a kořenitější stránku. Existoval i jakýsi eskort servis, skupinové sexuální aktivity či soukromé erotické salony. Běžný člověk však o nich nic nevěděl, a tak se navenek zdálo, že společnost je plná morálních uvědomělých lidí, kteří mají svou sexualitu pod kontrolou a netouží žít zhýrale a bezuzdně.
Jací jsme tedy byli? Možná prudérnější a možná jen nevědomější a méně informovaní. Lidé v té době nebyli jiní, snad pouze vynalézavější v tom, jak obejít nepřirozené zákazy a omezení.
Anketa
Zdroje:
ŠIPR Květoslav, Hovory o lásce, Avicenum 1981
CIVÍN Jan. Československý komunistický režim v letech 1985–1989. Středoevropské politické studie = Central European Political Studies Review. 2005, roč. 6, č. 2–3, ISSN 1212-7817
ČERMÁK František; CVRČEK Václav; SCHMIEDTOVÁ Věra, a kol. Slovník komunistické totality. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2010, ISBN 978-80-7422-060-9.
