Článek
Člověk vychovaný v civilizaci, kde stiskne vypínač a svítí světlo, otočí kohoutkem a má teplou vodu si nedovede představit, že by svůj běžný standard neměl. Pro takové lidi jsme s mým mužem na jednu stranu tak trochu blázni. Na straně druhé nám někteří (v dobrém) závidí náš klid a pohodu.
Samostatnost a schopnost snést nepohodlí
Zatím nám maringotka slouží jako únik od všedních dnů a šílenství civilizace. Jsme si tam svými pány. Ale také nás to stojí nějaké úsilí. Přijedeme, zapojíme baterie, abychom si mohli rozsvítit. Doznávám, že návyk na elektrické světlo už je důsledek naší zhýčkanosti, jelikož svítit loučí bychom zkrátka úplně nechtěli.
Zatopíme v kamnech, na plynovém vařiči uvaříme čaj. Zprovozníme studnu, napumpujeme a nanosíme vodu, dáme na kamna velký hrnec. Do něj nalijeme vodu, aby se ohřála na běžné umývání nádobí. Zapneme ledničku na plyn.
V tuhých mrazech trvá někdy až hodinu, než vytopíme vnitřní prostory tak, aby si člověk moh svléknout alespoň bundu. Užijeme si štípání dřeva, přikládání, zametání, vynášení popela.
Na počátku byla holá maringotka bez vybavení
Když nám plechem obitý bydlík v roce 2016 dovezli na pozemek, přespali jsme ve spacácích na holé podlážce z lamina. Byla nám zima, spacáky byly ráno mokré, ale měli jsme střechu nad hlavou. Jásali jsme, že cesta z města se začíná uskutečňovat.
Postupem času jsme naše milované místo vybavili tak, abychom získali útočiště, kde nám nechybí nic. Ano, musíme se starat o zátop, nošení vody, ohřívání vody, ale děláme to pro sebe, tak proč trošku nepohnout zadelí, když něco chceme?
Bez činnosti si tam prostě komfort nezasloužíme.
Maringotění je stav, který musíte chtít srdcem
Nesmí vám chybět všeobecný cvrkot, se kterým se běžně denně setkáváte. Pokud postrádáte společenské hemžení, není samota uprostřed ničeho pro vás. Máte-li potřebu mít vše automaticky po ruce, maringotka není volba pro vás.
Milujeme s mužem místo, kam jsme umístili naši maringotku. V noci tam není slyšet vibrování kol automobilů o kočičí hlavy, na chodníku hrkání koleček kufrů turistů, kteří se rozhodli navštívit Prahu. V noci slýcháme pouze vzdálené štěkání psů z nejbližší civilizace a békání srnců.
Ráno vstáváme do chladu, ale v létě jej brzy vyžene slunce, nebo v jiném období přiložení do kamen. Začínáme den vždy nějakou činností, která je spojená s ohněm, vodou a celkovou pohodou. Co si uděláme, máme.
Není nad to, když ráno vstaneme, kolem klid. Naše dvě kočky se nám uvelebí na klíně a svět je úplně v pořádku.
Chci říct:
„Ten náš malý svět mimo lidi je v naprostém pořádku, i když jinde panuje čiré šílenství.“
