Článek
Svět kolem nás prošel zásadní proměnou. Zatímco dříve jsme rodinná alba vytahovali jen při vzácných návštěvách a opatrně v nich listovali nad šálkem kávy, dnes dáváme soukromí všanc celému světu jediným kliknutím. Touha pochlubit se novým přírůstkem do rodiny nebo vtipným momentem z prázdnin u babičky bývá často silnější než ostražitost. Jenže tam, kde vidíme nevinnou dětskou radost, jiní mohou spatřovat příležitost, která mrazí. Bezpečí nejmenších v digitálním prostoru nezačíná u složitých hesel nebo softwarových filtrů, ale přímo u nás doma, v obývacích pokojích a kuchyních, kde držíme v ruce chytrý telefon.
Rodičovská pýcha jako dvousečná zbraň
Fenomén zvaný sharenting, tedy nadměrné sdílení informací o dětech námi rodiči, se stal běžnou součástí našich dnů. Je lidské chtít sdílet štěstí. Babičky a dědečkové, kteří se naučili pracovat s dotykovými telefony, hrdě posílají snímky vnoučat do éteru. Málokdo si však plně uvědomuje, že internet nezapomíná. Každý nahraný obrázek, každá zmínka o škole, školce nebo kroužku, tvoří digitální stopu. Ta se s potomky potáhne jako neviditelný stín po zbytek života.
Zkusme si představit, že našim dětem bude dvacet let a začnou se ucházet o prestižní práci. Opravdu chceme, aby si budoucí zaměstnavatel mohl během vteřiny dohledat fotky, na kterých jako batolata běhají nahá po zahradě nebo se umazaná od čokolády vztekají na podlaze v supermarketu? Respekt k budoucí integritě dospělého člověka by měl být silnější než momentální potřeba nasbírat pár desítek virtuálních srdíček nebo krátkodobá radost z radost budícího příspěvku na sítích.
Temná zákoutí za nevinným kliknutím
Existuje však mnohem bezprostřednější riziko než jen budoucí společenská ostuda. Veřejné profily na sociálních sítích fungují jako otevřený katalog pro lidi s nekalými úmysly. Pedofilní komunita se bohužel nezaměřuje pouze na vyloženě nevhodné materiály. Často těmto lidem stačí právě ony „sladké“ fotky dětí v plavkách u bazénu nebo v domácím prostředí. Snímky následně stahují a sdílejí v uzavřených skupinách, kde dostávají úplně jiný význam.
Pokud cítíme nepřekonatelnou potřebu ukázat obrovskou a pochopitelnou radost blízkým, cesta vede přes důsledné soukromí. Nastavení profilu jako neveřejného a pečlivý výběr lidí, kteří mají k obsahu přístup, představuje nutný základ. Sdílení v úzkém rodinném kruhu prostřednictvím zabezpečených platforem je naprosto v pořádku. Jakmile však snímek pustíme do otevřeného prostoru bez omezení, ztrácíme nad ním jakoukoli kontrolu. Stává se majetkem internetu se všemi důsledky.
Plošné zákazy většinou selhávají
V poslední době se v českém prostředí i v zahraničí hlasitě diskutuje o zákazu sociálních sítí pro děti do patnácti let. Myšlenka zní sice na první pohled lákavě, v praxi však naráží na tvrdou realitu. Naše děti jsou neuvěřitelně vynalézavé. Digitální svět pro ně představuje přirozené prostředí, ve kterém se často orientují mnohem lépe než generace jejich rodičů. Pokud jim vstup do virtuálního prostoru striktně zakážeme, jen je vyženeme do temných a neprobádaných uliček.
Dítě si svou cestu najde vždy. Vytvoří si falešný profil, využije zařízení kamaráda nebo najde jinou skulinu. Problém tkví ve skutečnosti, že v takovém případě nad jeho aktivitou ztrácíme i ten minimální dohled, který jsme doposud měli. Tajné chování v kyberprostoru bývá mnohem nebezpečnější než otevřený dialog. Místo budování neprostupných zdí bychom měli stavět mosty důvěry. Jako rodiče bychom měli být těmi, kdo děti světem technologií provede, nikoliv těmi, kdo se je snaží před moderní dobou zamknout do pomyslné izolované věže.
Psychické pasti a nebezpečné výzvy
Internet ovšem neskrývá hrozby jen v podobě cizích lidí. Často nebezpečí číhá v samotném obsahu, který děti konzumují a vytvářejí mezi sebou. Takzvané internetové výzvy mohou vypadat jako nevinná zábava, dokud nepřekročí hranici hazardu se zdravím. Touha po uznání v kolektivu a tlak vrstevníků jsou v dospívání obrovské síly. Děti jsou pod tímto vlivem schopny udělat věci, které by je za normálních okolností ani nenapadly – od konzumace nebezpečných látek až po riskantní fyzické kousky.
Psychické zdraví mladé generace je křehké. Srovnávání se s nerealistickými ideály krásy a úspěchu, které na ně vyskakují z každého rohu, vede k úzkostem i hlubokým depresím. V takové situaci nepomůže technický filtr. Pomoci může hlavně čas strávený společným a otevřeným rozhovorem. Musíme dětem vysvětlovat, že obrazovka často nabízí jen pečlivě vykonstruovanou a upravenou lež, kterou není radno bez rozmyslu přijímat.
První linie obrany začíná v našem obýváku
Zodpovědnost za bezpečí potomků leží primárně na bedrech rodiny. Škola sice může pomoci s osvětou, ale základní hodnoty i návyky si každé dítě odnáší z domova. Pokud my sami trávíme každou volnou chvilku s telefonem v ruce a bezmyšlenkovitě sdílíme každý detail ze soukromí, těžko můžeme po mladších členech rodiny chtít, aby se chovali jinak. Příklad táhne víc než tisíc pouček.
Vysvětlujme, mluvme a naslouchejme. Rozebírejme společně, proč není dobré posílat fotky cizím lidem, proč není nutné odpovídat na každou příchozí zprávu a jak poznat, když se někdo na druhé straně spojení snaží manipulovat. Buďme těmi, za kým dítě přijde v momentě, kdy narazí na něco, co ho vyleká nebo zneklidní. Pocit bezpečí a vědomí, že nebudou za chybu v digitálním světě potrestány, ale pochopeny, představuje tu nejlepší ochranu, kterou jim můžeme do života dát.
Internet je nepochybně dobrý sluha, ale umí být i extrémně zlým pánem. Naučme se ho ovládat dřív, než začne on ovládat životy našich dětí. Pokud si v některé oblasti nejsme jistí nebo máme pocit, že na vysvětlování technologických složitostí sami nestačíme, nemusíme v tomto boji zůstávat sami. Skvělým pomocníkem a zdrojem informací pro nás rodiče i učitele jsou materiály Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Na webu NÚKIB najdete publikace, které srozumitelně poradí, jak se v dnešní digitální džungli neztratit a jak z ní bezpečně vyvést i své potomky.
Pamatujme si, že jedna neuváženě sdílená fotka trvá vteřinu, ale její následky mohou zůstat navždy. Buďme těmi, kdo své děti skutečně chrání, ne těmi, kdo jim nevědomky škodí.
...
Zdroj: https://nukib.gov.cz/cs/kyberneticka-bezpecnost/vzdelavani/publikace-ke-vzdelavani/
