Článek
Gratuluji. Pokud právě sedíte v pohodlném křesle a s pocitem neochvějné sounáležitosti k „vlastní hroudě“ otevíráte tento text, pravděpodobně trpíte roztomilou iluzí, že vaše existence představuje výsledek jakési statické, neměnné linie. Že váš pradědeček tady oral pole, jeho otec také a tak to běželo od stvoření světa, nebo alespoň od chvíle, kdy se první opice rozhodla, že vzpřímená chůze je skvělý způsob, jak si uhnat bolesti zad. Realita je ovšem mnohem špinavější, dobrodružnější a – pro milovníky čistých ras a neprodyšných hranic – naprosto dehonestující.
Pravdou zůstává, že všichni, bez výjimky, jsme potomci migrantů, kteří měli buď hlad, strach, nebo prostě jen příliš bujnou fantazii o světě za dalším kopcem. Naše DNA nepřipomíná rodokmen šlechtického rodu, nýbrž silně opotřebovaný cestovní pas s tolika razítky, že už v něm nezbývá místo ani na poznámku o očkování proti vzteklině, natož na definici čistého původu.
Velký africký exodus
Začněme u kořenů. Před nějakými padesáti tisíci lety se naši „praprapra“ (a možná ještě více „pra“) předkové rozhodli, že Afrika je sice fajn a je tam teplo, ale konkurence v podobě lvů a nedostatku vhodných plodů k sežrání je začíná poněkud unavovat. Nešlo o organizovanou expedici s GPS a balenou vodou. Šlo o totální a neřízený chaos. Úprk za přežitím. Každý, kdo dnes vykřikuje hesla o ochraně území, by si měl uvědomit, že jeho vlastní praprapředek byl tím „ilegálním migrantem“, který se drze vloupal do Evropy, případně Ameriky (že, Donalde?), tehdy obývané neandrtálci. A co jsme my, skvělí „starousedlíci“, udělali? Vyhubili jsme je, nebo jsme se s nimi – v horším případě – spustili. Takže pokud máte pocit, že jste stoprocentní člověk, možná vás vlastní geny překvapí troškou té neandrtálské příměsi. Jsme genetický koktejl namíchaný v zaplivaném baru historie.
Představa, že národ je něco biologicky daného a neměnného, představuje jednu z nejvtipnějších pohádek, které si lidstvo vymyslelo, aby se v noci nebálo tmy nebo bubáků. Historie Evropy i zbytku světa připomíná spíše nekonečnou hru na škatulata. Chvíli tu byli Keltové, pak se přihnali Germáni, do toho nám tady zanechali genofond Římané, pak se objevili Slované, kteří se tvářili, že tu byli vždycky, a nakonec vše korunovaly pověstné nájezdy Tatarů, Turků (zapomeňte na současnou politiku) a dalších turistů s meči nebo jinými „vymítacími“ nástroji v rukou. Výsledkem je dnešní průměrný Středoevropan – bytost, jejíž krev obsahuje stopy všeho od Skandinávie po Kavkaz.
Kolo dějin se neptá na svolení lidstva
Máme tendenci věřit, že svět, jak ho známe, je finální verzí. Že hranice na mapách jsou vytesané do kamene a že sociální jistoty jsou zaručeny ústavou i pro příští tisíciletí. Jenže kolo dějin se otáčí s nemilosrdnou pravidelností. Aktuálně se nacházíme v bodě, kdy se osa začíná povážlivě naklánět. Klimatické skoky, vyčerpání zdrojů, technologické výdobytky dělající z lidské práce zbytečný přežitek – to všechno jsou síly, které nás brzy vytrhnou z obýváků nebo zaprděných knajp.
Migrace, které jsme svědky dnes, je jen slabým odvarem událostí, které brzy skutečně přijdou. Až se zvednou oceány a úrodná pole se promění v prach, nikdo se nebude ptát na víza. Lidé se prostě dají do pohybu, stejně jako to dělávali vždycky. Jde o přírodní zákon, stejně neodvratný jako gravitace. Můžeme stavět zdi vysoké až do nebe, můžeme nakupovat ostnatý drát po kilometrech, ale proud zoufalého lidstva, které nemá co ztratit, se při nejlepší vůli zastavit nedá. Buď se naučíme v tomto novém světě plavat, nebo se v něm utopíme s rukama pevně sevřenýma kolem svých zbytečných majetků.
Přizpůsob se, nebo zmizni
Evoluce nikdy nefandila silným, ale těm, kteří se dokázali nejrychleji přizpůsobit změně. Dinosauři byli taky docela drsní, a podívejte se, kde skončili – jako palivo do vašich automobilů. Naše lpění na statu quo, naše nostalgie po „starých dobrých časech“, kdy bylo všechno jasně narýsované, nás v současnosti táhne ke dnu. Vesmír postrádá smysl pro soucit. Pokud se odmítneme otočit s kolem dějin, pokud budeme dál věřit, že se nás globální pohyby netýkají, budeme nemilosrdně rozdrceni.
Nejde o strašení. Jde o prosté konstatování faktu. Lidstvo je v pohybu už desítky tisíc let a současná éra relativního klidu byla jen krátkou, anomální přestávkou na zdánlivě delší kávu. Teď klídek končí a začíná se zase makat. Stěhování národů není historická kapitola z učebnice pro sedmou třídu, ale přirozený stav bytí na této planetě.
Poměrně pragmaticky sarkastický „dovětek“
Možná si říkáte, že se rodí tragédie. Že přicházíme o identitu, o kulturu, o bezpečí. Ale upřímně – o co vlastně přicházíme? O iluzi, že jsme něco víc než jen shluk buněk na cestě odnikud nikam? Dějiny se lámaly nesčetněkrát. Římská říše se sesypala jako domeček z karet, protože věřila ve svou věčnost. Mayové prostě odešli, když jim došlo, že rituální oběti déšť nepřivolají. My máme jen to neuvěřitelné štěstí (nebo smůlu?), že sedíme v první řadě zrovna ve chvíli, kdy opona padá a kulisy začínají hořet.
Můžeme se vztekat, můžeme sepisovat petice proti neodvratné budoucnosti, nebo můžeme prostě pokrčit rameny a uznat, že změna je jedinou konstantou. Svět se točí dál a je mu úplně jedno, jestli na něm budeme sedět my, nebo někdo úplně jiný s jiným odstínem kůže a jiným bohem nebo bohyní nad hlavou. Nakonec jsme všichni jenom prach, který se na chvíli zformoval do podoby člověka, aby si mohl zanadávat na špatné počasí, příliš mnoho cizinců v metru nebo studené jídlo z rozvážkové služby.
Takže si klidně dál hýčkejte svůj pocit výjimečnosti. Já si jdu sbalit imaginární kufr. Ne proto, že bych někam utíkala, ale protože velmi dobře vím, že tady stejně nejsem doma. Nikdo z nás není. Jsme jen hosté na večírku, který se právě zvrhl v pořádnou rvačku. A víte co? Vždycky se to někde mezi sebou řezalo, jen my jsme teď zrovna ti, co můžou po letech klidu schytat první rány. Tak hlavu vzhůru, ať ty facky aspoň vidíte přicházet.
Zdroje:
https://www.nature.com/articles/nature19475 https://www.google.com/search?q=https://www.nationalgeographic.com/science/article/genetics-history-migration-neanderthal https://www.un.org/en/global-issues/migration https://www.genome.gov/human-genome-project https://www.google.com/search?q=https://www.worldbank.org/en/topic/migrationremittances
