Článek
Ráno začalo pohodově, jako každý jiný víkend. S manželem jsme žertovali, smáli se a já šla připravovat vejce na placato. Rozuměj volské oko. K tomu rajčata, trhaný salát. Běžný pohodový den.
S pozitivní náladou jsme se pustili do jídla a dál se bavili o všem možném a rozebírali jsme virální video, které můj muž nahrál na TikTok jen tak bez příprav a nacvičování a za dva dny nabralo neskutečných šestnáct tisíc shlédnutí. Umí pobavit a dost často mě rozesměje.
Pohoda, slunce za oknem, blaho na talíři. Jenomže v jeden okamžik se zakuckal a začal rudnout. Ptám se: „Dobrý?“ Jenom zavrtěl hlavou a dál nemohl popadnout dech. Vyletěla jsem rychlostí, kterou jsem sama nechápala, ale každá ztracená vteřina by mohla být fatální.
Začala jsem jej bušit do zad, ale stále víc rudnul a začal se mi ze židle kácet do strany. Vytáhla jsem ho s vypětím sil (není žádný drobeček, má 112 kilo) do sedu a ve vteřině jsem stihla udělat víc věcí najednou Pravou rukou jsem ho přidržovala, levou mu loktem dávala herdy do zad a kolenem jsem ho „kopla“ do hrudi a řvala na něj „Do hajzlu, dejchej, koukej dejchat!“
Vyprsknul, vyletělo z něj sousto a konečně získal trochu normální barvu a rozdýchal se. Jakmile jsem viděla, že už opravdu definitivně popadl dech, málem jsem upadla. Přestaly mě poslouchat nohy, z rukou jsem měla bezvládné a třesoucí se hadříky.
Povolily mi nervy a já začala nekontolovatelně brečet a třást se, jako kus sulcu na ložné ploše nastartovaného náklaďáku V3S. Takže dnešní den si budu připomínat, jako druhé narozeniny mého manžela a symbolika Velikonoc a vzkříšení mě úplně dodělala.
Takže pamatujte. Ačkoli se něco může zdát být zoufale ztracené, kdy vnitřní panika jede na maximum, ale necháte ji u ledu a jen děláte vše, co se v danou chvíli dá, může se stát i zázrak.
A já jsem v tuto chvíli vděčná dvojnásob.
Dnes jsem totiž měla jet za kamarádkou, jenže tu přepadla střevní chřipka a z plánu sešlo. Jsou věci mezi nebem a zemí…
Děkuju, že jsem si ho směla zachránit.