Článek
Bez víry by svět přestal existovat. Pro mnohé. Možná pro všechny.
Celý život od svého narození každý věří.
Rodičům. Učitelům. Mistrům. Kněžím. Víru nalézají i ti nejpragmatičtější ateisté. Mají víru ve svůj úsudek. Věří, že je na světě někdo, kdo to s nimi myslí dobře. Věří, že je unese židle. Jinak by na ni neusedli. Například. Věří ve vědecké objevy. V lékařské vědomosti.
Bez víry, že něco dokážeme, bychom přešlapovali na místě a neudělali ani první krok. Bez víry ve vize, by nedošlo k jakémukoli pokroku. Vizionáři jsou spoustě lidí často k smíchu. Přesto i ti, kteří se jim smějí, věří, že je čemu se smát.
Některá víra se časem promění v jemnější odstín a stává se důvěrou.
Důvěra je ze své podstaty důvodná víra. V něco. V někoho. Je poněkud bližší, než samotná víra, jelikož je spojena s někým, koho důvěrně známe. Z důvěry se rodí věrná přátelství, či partnerství.
Někdo neochvějně věří v Boha, jiný vyznává Buddhu, další přilne duchovně k borové šišce. Vlastně není úplně důležité co přesně je předmětem víry, pokud důsledkem jejího praktikování není ublížení na zdraví duševním, nebo tělesném pro ostatní lidské bytosti.
Víra nás drží nad vodou. Je tedy jisté, že víra je nadějí na nějaké zítra, ač se dnes vše zdá být pouze zlé.
