Článek
Úspěšný chirurg a průlomové objevy
Když se jméno Paolo Macchiarini začalo objevovat v médiích, všichni v něm viděli muže, který posouvá medicínu o roky dopředu. Ital s charismatem, sebevědomým vystupováním a dokonalými zkušenostmi. Studoval, operoval, cestoval mezi prestižními pracovišti. Mluvil o pacientech, kterým klasická medicína nedokázala pomoct.
V roce 2010 nastoupil na Karolinska Institutet ve Stockholmu. Instituci, která rozhoduje o Nobelově ceně za medicínu. To samo o sobě stačilo. Pokud ho vzali sem, musel být špička.
Rychle se okolo něj vytvořila aura výjimečnosti. Prezentoval se jako průkopník v oblasti regenerativní medicíny. Tvrdil, že dokáže nahradit poškozenou průdušnici umělým implantátem, který si tělo samo „osídlí“ vlastními buňkami. Znělo to jako budoucnost, která právě začíná.
Kolegové ho brali vážně. Nejen kvůli výsledkům, které prezentoval, ale i kvůli tomu, jak o nich mluvil. Sebejistě, bez pochybností. Přesně tak, jak si většina lidí představuje špičkového chirurga.
Pacienti v něm viděli poslední šanci. Lidé, kterým bylo řečeno, že už se nedá nic dělat, najednou dostali nabídku a novou naději v podobě experimentálního zákroku. A Macchiarini tuto naději uměl prodat.
V té době to všechno působilo jako průlomová medicína. Články, rozhovory, uznání.
Zázračné operace
První transplantaci umělé průdušnice provedl Paolo Macchiarini v roce 2011. Pacientem byl mladý muž s nádorem, pro kterého už běžná léčba nepřicházela v úvahu.
Macchiarini použil syntetickou trubici, kterou nechal „osídlit“ kmenovými buňkami. Myšlenka byla jednoduchá – tělo nový orgán přijme jako vlastní. Žádné čekání na dárce, žádné odmítnutí cizího orgánu.
Operace se dostala do médií téměř okamžitě. Psalo se o ní jako o přelomu. Lékař dokázal vytvořit náhradní orgán a zachránit člověka, který by jinak zemřel.
Další zákroky následovaly. Pacienti přijížděli z různých zemí, všichni ve stejné situaci a bez jiné možnosti. Podstoupili operaci, která byla prezentovaná jako šance.
Macchiarini publikoval výsledky, vystupoval na konferencích, mluvil o budoucnosti, ve které se orgány nebudou transplantovat, ale vyrábět.
Brzy se ale začaly objevovat první problémy. Někteří pacienti se po operaci nelepšili, ba naopak, objevovaly se komplikace, které nešlo snadno vysvětlit.
Tyhle informace se však ven nedostávaly. Zvenčí to pořád vypadalo jako úspěch. A Macchiarini dál operoval.
První pochybnosti
První, kdo začal mít pochybnosti, nebyli novináři ani veřejnost, ale lidé přímo v nemocnici. Lékaři, kteří pacienty vídali i po operacích, ne jen na sálech a konferencích.
Stav některých z nich se nelepšil tak, jak se prezentovalo. Objevovaly se infekce, problémy s dýcháním, opakované hospitalizace. Umělá průdušnice se v těle nechovala tak, jak Macchiarini sliboval. Místo toho, aby srostla s tkání, začala selhávat.
Znepokojivé bylo i to, jak byly případy popisované v odborných článcích. Některé výsledky působily lépe na papíře než ve skutečnosti. Detaily neseděly, komplikace byly zmíněné okrajově nebo vůbec.
Několik lékařů z Karolinska Institutet se rozhodlo ozvat. Nechtěli Macchiariniho přímo veřejně obvinit, chtěli otevřít interní diskusi. Ptali se po vysvětlení, požadovali data a jasné odpovědi na to, co se s pacienty děje.
Macchiarini si ale stál za svým, výsledky obhajoval a pochybnosti odmítal. V té době měl stále silnou pozici. Byl známý, viditelný, podporovaný vedením.
Jenže tím to neskončilo. Podezření nezmizelo, naopak postupně sílilo. A s každým dalším případem bylo těžší ho přehlížet.
Lež má krátké nohy
Interní upozornění nakonec nezůstala jen uvnitř. V roce 2014 podala skupina lékařů z Karolinska Institutet oficiální stížnost. Popsali konkrétní případy pacientů a upozornili na to, že publikované výsledky neodpovídají realitě.
Instituce spustila vyšetřování, ale první závěr Macchiariniho spíš podržel. Nikdo neprokázal, že by jednal vědomě špatně. Případ se tím měl uzavřít.
Jenže mezitím se začali ozývat další lidé. Novináři, bývalí spolupracovníci, lidé z jiných nemocnic. Postupně vycházely najevo věci, které už nešlo vysvětlit jen jako běžné komplikace.
Ukázalo se, že některé údaje v jeho publikacích byly upravené. Stav pacientů byl popsaný lépe, než jaký ve skutečnosti byl. Některé zákroky, které prezentoval jako úspěšné, skončily vážnými komplikacemi nebo smrtí.
Začal se rozpadat i jeho životopis. Tvrdil, že pracoval na prestižních univerzitách a zastával významné pozice. Důkazy o tom se ale nedaly dohledat nebo byly výrazně přikrášlené.
Zlom přišel ve chvíli, kdy švédská televize SVT odvysílala dokumentární sérii Experimenten. Ta ukázala konkrétní příběhy pacientů a rozdíl mezi tím, co bylo publikované, a tím, co se skutečně stalo.
Případ se znovu otevřel.
Následky
Po odvysílání dokumentu se situace rychle změnila. Paolo Macchiarini přišel o pozici na Karolinska Institutet a jeho práce se začala znovu detailně prověřovat.
Ukázalo se, že většina pacientů, kterým implantoval umělou průdušnici, nepřežila. Někteří zemřeli krátce po operaci, jiní po měsících komplikací.
Vyšetřování se postupně přesunulo i do trestní roviny. Švédské úřady začaly řešit, jestli šlo jen o selhání lékaře, nebo o něco víc. Případy se táhly roky, vracely se k nim soudy i státní zástupci.
V roce 2022 padl první rozsudek, kdy soud uznal Macchiariniho vinným v jednom z případů. O rok později odvolací soud verdikt zpřísnil a uznal jeho vinu i v dalších operacích. Paolo Macchiarini dostal podmíněný trest, ne vězení.
Pro mnoho lidí to bylo zklamání. Po letech, kdy se postupně ukazovalo, co se s pacienty skutečně dělo, čekali tvrdší dopad. Ten nepřišel.
