Článek
Nikola Tesla patří mezi ty osobnosti, u kterých by člověk snadno zapochyboval, zda se v lidském těle neocitly jen omylem. Zatímco většina vědců střídala laboratoř s realitou, Tesla se v ní usadil natrvalo a svět kolem vnímal jen periferně, jako rušivou kulisu bránící dokonalému soustředění. Jeho životní prostor netvořily kavárny ani společenské večery, ale místnosti plné cívkových rezonancí, elektrických výbojů a poznámek psaných drobným, úhledným písmem, které samo o sobě připomínalo matematické vzorce.
Trojka byla jeho životní mantrou. Nejen, že měl přesně daný rituál vstupu do budov - každou totiž nejprve třikrát obešel, fascinace číslem tři jej provázela i u stolu. K tomu nedokázal klidně zasednout, pokud se počet předmětů nedal vydělit právě třemi. A to nebyl jediný determinant, který jeho nitru přinášel blaho. V hotelu Waldorf-Astoria prý vyžadoval vždy osmnáct ubrousků, protože menší počet narušoval harmonii, kterou cítil téměř fyzicky.
Tuto epizodu i jeho posedlost čísly popisuje jeho přítel Robert Underwood Johnson ve svých vzpomínkách publikovaných v New York Public Library, která uchovává originální Teslovy dokumenty a Johnsonovu korespondenci.
Podle Johnsona se pro Teslu stalo číslo tři centrem jeho kosmologie proto, že věřil v trojúhelníkovou symetrii jako základní geometrický princip přírodních jevů. Tento motiv se hojně objevoval i v jeho rukopisech, jejichž digitalizovanou část zpřístupňuje NYPL. Svět mu jednoduše dával smysl jen tehdy, když ho mohl složit do struktur, které podle něj odrážely skrytý řád vesmíru.
Teslův vesmír byl plný čísel a výbojů – jen holubi v něm měli místo pro cit.
Neobvyklé bylo i to, jak hluboký vztah si vytvořil k holubům – a jak moc to souviselo s jeho představou řádu. Když už svět lidí působil chaoticky a nepředvídatelně, holubi mu připadali jako bytosti, jejichž chování dokázal pochopit a předvídat. V dopisech přátelům přiznával, že právě v jejich společnosti nachází klid, který mu lidské vztahy neposkytovaly. Trávil dlouhé hodiny tím, že je krmil v Central Parku, a několik zraněných ptáků si dokonce nechával nosit do svého hotelového pokoje, aby je mohl ošetřovat.
Teslovo vyprávění o bílé holubici, o níž tvrdil, že k ní měl „hlubší cit než k jakékoliv ženě“, se objevuje jak v jeho pozdních poznámkách, tak ve svědectví jeho asistenta George Scherffa. Pro Teslu nebyli holubi kuriozitou ani zvykem, ale jedinou formou něžného, neohrožujícího kontaktu se světem, který dokázal přijmout.
Na zvláštnosti Teslova myšlení navazoval i jeho denní režim. V autobiografických textech My Inventions, které v roce 1919 vycházely na pokračování v časopise Electrical Experimenter a které dnes kompletně digitalizovalo Teslovo muzeum v Bělehradě, Tesla popisuje, že mu stačí tři hodiny spánku a že dokázal pracovat i dva dny v kuse bez pauzy.
Vynálezy, které předběhly století, a mysl, která neznala klid
Tím vším se Tesla přibližoval hranici, kde se genialita dotýká excentrické osamělosti. Jeho newyorský apartmán zněl chrčením generátorů a praskáním výbojek. Paradoxně si ve svých dopisech často stěžoval na samotu, ale faktem je, že nedokázal žít jinak. Numerologie byla pro něj podobně zásadní jako fyzika – jednou nabízela odpověď na „proč“, druhá na „jak“.
Do tohoto neobvyklého intelektuálního režimu patřila i jeho abnormální vizualizační schopnost. Tvrdil, že stroje vidí před očima jako hotové konstrukce, které může „spustit“, sledovat jejich chod a odhalit slabá místa ještě předtím, než vznikne jediný náčrt. Detailně to popisuje opět v My Inventions, a na tento aspekt jeho myšlení navazuje i analýza v Smithsonian Magazine, která se zabývá Teslovým mimořádným způsobem vizuální představivosti.
A přesto, že jeho rituály budí pozornost, je podstatné něco jiného: Tesla byl muž, který změnil běh technických dějin. Střídavý proud, indukční motor, transformátor, experimenty s bezdrátovým přenosem energie – to vše prošlo jeho rukama. Jeho detailní laboratorní zápisky z Colorada (1899–1900), známé jako Colorado Springs Notes, jsou dodnes jedním z nejucelenějších dokumentů o jeho práci.
Jeho mysl se nezastavila ani v noci. V roce 1899 si napsal, že „den bez nového nápadu je den promarněný“. Jeho asistent George Scherff, jehož vzpomínky uchovává Tesla Science Center, popisuje, jak Tesla psal celé stránky rovně, bez jediného náklonu hlavy, jako by jen přenášel hotové věty z jiného prostoru na papír.
A právě tím se Tesla lišil od ostatních. Jeho genialita nebyla oddělitelná od jeho zvláštností. Nebyl šílenec ani nedoceněný samotář – byl mužem, který viděl svět jinak než kdokoli kolem něj. A tuto jinakost dokázal přetavit do vynálezů, díky nimž dnes svítíme, přenášíme energii i používáme technologie, které považujeme za samozřejmost.
