Článek
Fakt, že se Vánoce samy od sebe promění v harmonický reset vztahů, je spíš přání než realita. Podle klinických psychologů nejde o náhodu ani selhání jednotlivců, ale důsledek kombinace několika výrazných stresových faktorů, které se v prosinci koncentrují do krátkého časového úseku, navíc v době, kdy je nervová soustava už tak přetížená.
Štědrý den patří k psychicky nejnáročnějším dnům v roce. Dospělí se snaží zvládnout nahromaděné povinnosti v časové tísni, zatímco děti vnímají čekání na večer jako nekonečné. Kombinace vysokých nároků a omezeného času představuje výraznou zátěž sama o sobě. V období, které je už tak vrcholem celoročního stresu, pak dochází k přepětí psychických i fyziologických regulačních mechanismů.
Zvyšující se podrážděnost i reakce na zdánlivě malicherné podněty mají jasné biologické vysvětlení. Stresová reakce není obrazným pojmem, ale přesně popsaným procesem nervového a hormonálního systému. Ve chvíli, kdy mozek vyhodnotí situaci jako ohrožující – přičemž v tomto kontextu může jít i o pouhou časovou tíseň – dochází k aktivaci osy hypotalamus–hypofýza–nadledviny. Ta vede k uvolňování glukokortikoidů, zejména kortizolu, a ke změnám v regulaci emocí i chování. Tento mechanismus, včetně jeho cirkadiánního rytmu a negativní zpětné vazby, je detailně popsán v přehledových studiích stresové fyziologie.
Současně se aktivuje rychlejší složka stresové reakce přes sympatický nervový systém, která zvyšuje hladiny adrenalinu a noradrenalinu a připravuje tělo na okamžitou akci. To je výborné, když vám ujíždí autobus a vy díky tomu seberete síly jej stihnout. Méně výborné, když před vámi běží celá škála prací, tři nedočkavé děti a myšlenka na to, z čeho tento měsíc, který byl plný extrémních výdajů, zaplatíte účty.
Důležitý detail je, že stres zužuje takzvané okno tolerance. Když je člověk dlouhodobě přetížený, mozek šetří kapacitu. Zhoršuje se sebekontrola, roste podrážděnost a zrychlují se interpretace. Stanfordský psychiatr David Spiegel tento fenomén popisuje jako „mind-body problem“ a upozorňuje, že na stresory často reagujeme, jako by šlo o fyzické ohrožení, i když většina z nich fyzická není.
Jenže vánoční konflikty nejsou jen o hormonech. Jsou o kontextu, který tyto biologické mechanismy spouští. A ten se dá poměrně spolehlivě rozdělit do několika oblastí, které se v prosinci vracejí s pravidelností koled. Jen méně melodicky…
První velkou kategorií je finanční tlak. Peníze nejsou jen peníze, ale také pocit bezpečí, spravedlnosti a hodnot. Vztahová psychologie dlouhodobě ukazuje, že hádky o finance patří k nejčastějším a emočně nejintenzivnějším konfliktům v partnerských, ale obecně i v dalších blízkých vztazích. Četné odborné studie také ukazují, že konflikty o peníze mají silnější negativní dopad na vztahovou spokojenost než jiné typy sporů. Do toho přidejme auru celého prosince a tlak na naprostou dokonalost, která také není zadarmo, zvlášť v době, kdy rapidně narostly i ceny základních potravin. Nejde přitom jen o národní problém. Podobné dopady shrnuje i britské šetření YouGov, které identifikovalo finance jako jeden z hlavních důvodů očekávaných vánočních hádek a prosinec jako jeden z nejvíce zátěžových.
Druhou výraznou oblastí jsou dlouhodobé rodinné tenze. Sociologická data ukazují, že mezi nejčastější spouštěče vánočních hádek patří nevyřešené konflikty z minulosti. Nejde tedy o nové problémy, ale o staré vzorce, které se v běžném provozu daří držet pod kontrolou. Vánoce jim ale vytvářejí ideální podmínky. Lidé se setkávají ve stejných domácnostech, vracejí se ke stejným rituálům a vztahovým rolím a mozek velmi rychle rozpozná známý scénář. V tu chvíli se aktivují naučené reakce a dávné křivdy, často dřív, než si člověk vůbec uvědomí, co se vlastně děje.
Třetí oblastí je dělba práce. Vánoční přípravy jsou náročná a extrémně stresující logistika. Nakoupit, uklidit, uvařit, zabalit, dojet, nezapomenout. Pokud je tato práce nerovnoměrně rozdělená, roste pocit nespravedlnosti, který je jedním z nejsilnějších spouštěčů hněvu.
Nelze opomenout ani roli alkoholu. I relativně malé množství alkoholu prokazatelně snižuje sebekontrolu, oslabuje schopnost regulovat emoce a zvyšuje impulzivitu. Výzkumy z oblasti psychologie a neurověd dlouhodobě ukazují, že v situacích, které jsou samy o sobě emočně napjaté, alkohol zvyšuje pravděpodobnost vyhrocených reakcí a eskalace konfliktu. Nejde o to, že by alkohol sám o sobě „vytvářel hádky“, ale o to, že oslabuje mechanismy, které za běžných okolností brání rychlému přechodu od podráždění k otevřenému konfliktu.
Sváteční tabule se tak snadno stává epicentrem, v němž konflikty často vygradují. Podle průzkumů vzniká během sváteční večeře až 37 % hádek právě u stolu. Společné stolování funguje jako intenzivní sociální situace, v níž se potkávají zvyky, očekávání a preference, ale také biologické faktory ovlivňující chování – například vliv glukózy a tuků na náladu a impulzivitu. A ti, jež se rozhodnou celý den držet půst, mohou mít přirozeně vyšší senzitivitu na podněty v průběhu večera.
Vánoce jsou z hlediska těla i psychiky jednoduše období extrémně zvýšené fyziologické zátěže. Kortizol je na svém maximu, nervový systém je v pohotovosti a regulace emocí funguje hůř než v běžném provozu. Ne proto, že bychom něco nezvládali, ale proto, že na jeden krátký časový úsek koncentrujeme příliš mnoho podnětů, lidí, očekávání a významů.
Na druhou stranu, nejde o selhání. Na celou věc se lze dívat i jinak. Dokud se u stolu řeší hluk, chaos, přehnané emoce, staré historky a občas i nevhodné poznámky, je to vlastně přímý důkaz, že rodina žije, že se lidé ještě potkávají, reagují na sebe a nesedí vedle sebe jako cizí pasažéři.
