Třeboň: Cesta kolem S(s)věta

Hlavní hrdinové: fotografka, dívka s krásnými vlasy, řidič a náš nejmladší.

Dneska vstáváme celkem brzy, takže snídaně, balíme příruční zavazadla a tak jdeme procházkou k centru města. Je dnes vedro.

Časově nám plavba vychází akorát, na molu už je poměrně dost čekajících pasažérů na plavbu. Díváme se na krásný rozlehlý rybník Svět a pozorujeme loď, která se pomalým tempem blíží k nám. Stoupneme si skoro omylem tak, že si budeme moc vybrat místo na palubě. Rozhodneme se na horní část paluby. Někdo z nás si sedne do části pod sluníčkem, někdo do stínu. Všichni, kdo chtějí nastupovat, mají připravené peněženky, když v tom okamžiku paní námořnice zavelí, že nás obejde až na lodi. Já se moc těším, že uvidím Svět zase z jiných úhlů pohledu.

Jak už jsem zmiňovala v předchozích článcích, fascinují mě fotografie s vodním živlem. Takže tady jsem byla ve svém živlu. Fotoaparát je při plavbě v pohotovosti a rozhodně nelení.

Všem členům posádky se plavba líbí a jsme spokojeni. Bezva. Aktivita vhodná pro všechny věkové kategorie.

Paní námořnice po vybrání vstupného ohlásí možnosti lodního baru. No dobrý. Říkám si, že by mě spíš zajímaly nějaké informace o Světě, než to, co si mohu zakoupit v baru. Stejně, když se plavíte na lodi pod rozpáleným sluníčkem, jste ještě na moři, teda na vodě, tak v tomto stavu si ještě dávat mojito či cuba libre alko - no nevím, nevím.

Nic. My se kocháme krásnými výhledy na moře, tedy rybník, když nás přivítá rozhlasová nahrávka s několika informacemi o Světě. Tak přece, prima. O tento rybník se zasloužil Jakub Krčín. Rybník je proslulý chovem ryb, především kaprů, ale například i candátů. Další osobností spjatou se Světem je Zikmund Hanzelka, který je zde u rybníka pohřben, protože si přál, aby mu celý svět ležel u nohou.

Fotografka to přehnala s fotoaparátem. Fotoaparát cvaká a cvaká. Až to fotografka musela přerušit a také si chtěla vychutnat výhledy na Svět v reálu a ne přes objektiv. Cestu kolem světa za 80 dní, tedy kolem Světa za 60 minut, no kdo to má? Po připlutí lodě k přístavišti se fotografce projevuje „mořská nemoc“, a přitom byla jen na cestě kolem Světa. Žaludek „na vodě“ a motá se jí hlava. Po vylodění v Normandii, tedy v Třeboni, usedá na nejbližší lavičku vedle sochy Jakuba Krčína.

Zbytek posádky je v pohodě, protože se při plavbě lodí, která se zkrátka houpe, nekoukali do fotoaparátu, ale hlavně si užívali krás Světa. To byl lepší nápad. Jenže kdo tomu má odolat?

Když už fotografce bylo lépe na lavičce, vzpomněla si na turisty z Japonska, kteří fotí snad každý okamžik z dovolené, ale v přítomnosti si to vlastně nemohou vychutnat. Po plavbě následuje návštěva zrcadlového bludiště.

Pán za pokladnou nám velice vstřícně vysvětlí, co nás za naše vstupné vše čeká. Rozhodneme se, že návštěvu bludiště podnikneme. Navlékneme si igelitové rukavice a s rukama v předpažení vyrážíme na dobrodružnou výpravu. Opravdu není moc příjemný pocit, když nevíte, jestli narazíte do zrcadla, nebo sáhnete do prázdného prostoru před sebou. Opatrně chodíme různými směry, kde není zrcadlo, ale kde je volná cesta. V mezi prostorách nás čekají zrcadla, jejichž optika si s naší vizáží a s naší postavou dělá, co se jí zlíbí. Jednou jsme malí a tlustí, podruhé máme dlouhé nohy, pak zase vysoké prodloužené hlavy a vše možná i nemožná zrcadlení. Doporučuju všem, kteří pochybují o své vizáži. Zjistíte, že jste naprosto krásné. Pokud vás jde více, doporučuji se držet u sebe. Zážitek je to fajn, zasmáli jsme se docela dost.

Restaurace, kde jsme si dali oběd, opět rybu, tentokrát vynikajícího candáta, byla krásně vyzdobená obrazy od současného malíře . Bohužel jméno jsem nezaznamenala, tak třeba mi v komentářích někdo z vás jméno malíře osvětlíte. Nicméně obrazy mě zaujaly jak tématikou, tak zpracováním. Například obraz s názvem „Princip sociálních sítí“ - na obraze je v zrcadle natočené krásné červené jablíčko, které je ze zadní strany nahnilé. To se mi moc líbilo. Tento autor obrazů dokázal trefně sdělit v obraze nosnou myšlenku. I ostatní obrazy byly skvělé, ale tento mi utkvěl v hlavě asi nejvíce.

Část výpravy se vydá do botanické zahrady. K obdivování tu mají hlavně mokřadní rostliny a masožravé rostliny ve skleníku. Roztomilým hostem tu byl vrabčák, který rostlinám upíjel vodu.

Večer se chystám na koncert vážné hudby, ale o koncertě bude v příštím článku.