Článek
V roce 1994 ji celá republika znala jako dívku z Troškovy pohádky. Dnes je členkou souboru Divadla na Vinohradech, píše básně, hraje v kapelách a každé léto tráví na maltě, ne u moře, ale doslova na maltě, kterou nanáší na zdi chalupy v Podluží. Dřívější představa o velké rodině s pěti dětmi (a také její největší přání, jak sama uvedla) se nenaplnila. Dítě bohužel nemá ani jedno. Proč, to nikdy neřekla.
Chalupa, kterou dvacet let nikdo neobýval
Někde v Podluží (konkrétní obec Andrea Černá veřejně neuvádí) stojí menší chaloupka, která byla zhruba dvě dekády prázdná, než ji herečka koupila. Nechala udělat novou střechu, zbytek vzala do vlastních rukou. Zdí, štukuje, učí se za pochodu. Soused zedník její práci prý okomentoval slovy „na herečku dobrý“. V roce 2021 oblast zasáhlo tornádo a poškodilo střechu i okolí domu, takže část práce začala znovu. že to slyšíte poprvé? Aby ne, když Andrea černá o pomoc nikde nežádala ani si hlasitě nestěžovala na svůj osud v médiích.
Podle starších rozhovorů pro Český rozhlas aktuálně doma ani nemá televizi a vlastní pohádku viděla jen na premiérách. Jisté je, že její dny na Moravě vypadají spíš jako práce na stavbě než jako herecký odpočinek.
Vinohradské jeviště a básně místo kamery
Označit její odchod na Moravu za „zmizení“ by bylo nepřesné. Od roku 2015 je Andrea Černá kmenovou členkou Divadla na Vinohradech, kde hraje v inscenacích jako HANA, Poprask na laguně, Balada pro banditu, Revizor nebo Nosorožec. Pravidelně dojíždí, hraje, vrací se. Morava není konec kariéry, je to protipól k pražskému tempu.
Vedle divadla píše poezii a hraje v kapelách. S Radkem Valentou, kolegou z Princezny ze mlejna, měla společný pořad Ježíškova nebeská kancelář. Její profesní stopa je dnes širší, než by čekal kdokoliv, kdo ji zná jen z jedné pohádky. Jen je méně viditelná, protože se před námi obvykle nepromátí na televizní obrazovce.
Princezna, se kterou si vyřídila účty
V rozhovoru pro Český rozhlas z roku 2024 řekla, že si s rolí Elišky „vyřídila všechny účty“. Žádná hořkost, žádný boj s minulostí. Spíš střízlivé přijetí faktu, že jedna role z mládí definuje veřejný obraz na celý život.
Přiznává ale, že po náhlé slávě v devadesátých letech nosila čepice a brýle, aby měla na ulici klid. Dnes už se neschovává, jen nežije způsobem, který by média zajímal. Přesto se k Troškově odkazu neotáčí zády. V prosinci 2024 vystoupila po boku režiséra ve Snídani s Novou a v únoru 2026 byla součástí velkolepé Troškarevue. Pohádkovou minulost nepopírá. Jen na ní nestaví celou existenci. A právě to je mi na ní velmi sympatické.
Zdroj: Autorský text
