Článek
Jednotlivé odrůdy angínovníku jsou si z hlediska stavby rostliny v podstatě totožné, ale liší se především barvou květenství. V našich podmínkách je angínovník ideální jako balkónová rostlina. V zimě ji je třeba jen přenést do interiéru, jelikož nezvládá mrazy. Pokud si ho ale chcete pěstovat jako nenáročnou léčivku, pak ještě chvíli čtěte.
Jak vypadá angínovník
Výška angínovníku může činit až 1 metr. Jedná se o keř, který roste v trsech. List má mečovitý charakter, podobně jako je tomu u mnohých palem. Barva listu je sytě zelená. Angínovník vypadá v interiéru skutečně hezky, takže disponuje i nějakou estetickou hodnotou. Květy má šestičlenné a mohou mít jak žlutou, tak i oranžovou barvu. Charakteristické jsou u nich také červené skvrny. Mimochodem – každý květ vydrží jeden den, ale na rostlině se otevírají stále nové a nové, takže o její dekorační účel se bát nemusíte.
Z angínovníku je možné udělat i čaj
Aby se angínovníku dařilo, potřebuje propustnou půdu s dostatečným množstvím živin. Samotné pH prostředí půdy by mělo být ryze neutrální. Mimochodem, ještě donedávna byste tuto rostlinu pořídili pod latinským názvem Belamcanda chinensis. Pak se do toho ale vložila molekulární analýza DNA a skupina Belamcanda rázem přišla o svou samostatnost.
Místo toho byla jednoduše zakomponována do rodu Iris. A výsledek? Rostlina byla přejmenována na Iris domestica. Nicméně protože do běžných obchodů pronikají tyhle novinky poměrně pomalu (Slyšeli jste třeba o tom, že rozmarýn lékařský už se správně jmenuje šalvěj rozmarýnová? Ne? Tak o tom přesně mluvím), nejspíš na jméno Belamcanda ještě nějaký čas narážet budeme.
Perfektní pomocník na chřipku i angínu
U nás se tahle rostlina ani tak nepěstuje pro své krásné květy, jako spíš pro své léčivé účinky. Tady bych chtěla podotknout jedno – angínovník je kompletně jedovatý – obsahuje totiž škodlivé glykosidy. Nejhůř jsou na tom podzemní části, ale i v listech, které je doporučováno žvýkat, jich najdete docela dost.
Proto je zapotřebí používat tuto rostlinu přiměřeně, jelikož je velmi silná. Bohužel si tohle řada lidí neuvědomuje. „Listy několikrát denně důkladně požvýkejte,“ zní častá rada na internetu (případně ji dostanete přibalenou k rostlinkám, které si objednáte). A co je vlastně to „důkladně“? Dokud nebudou na kaši? Dokud nepřestanou jakkoliv chutnat?
Ani jedno, ani druhé – je to maximálně půlminuta. Když to totiž přeženete, můžete si angínu zhoršit, krk vám oteče (což se může stát i v případě alergické reakce – to aby bylo jasno) a jazyk vás bude nepříjemně pálit ještě několik hodin. A když už jsme u toho – chuť angínovníku taky není nic moc. Může se vám z ní navalovat na zvracení, takže pozor na to. A pro úplnost je třeba uvést, že oficiální potvrzení toho, že angínovník na angínu opravdu pomáhá, zatím nemáme. Oficiální výzkumy chybí. Opatrnost je tedy rozhodně na místě.
Zdroj: Autorský text
Léčivé rostliny – Evropa, Valdemar Grešík, Eminent, 2013
