Článek
A i když to vypadá, že letos se s cenami za tuhle komoditu doslova roztrhl pytel (slyšela jsem i o 2 000 korunách za kilo), pořád najdete vesnické pekárničky, kde se dostanete s cenou na polovinu i níž. A u maminek na mateřské, které upečou pár krabic jako přivýdělek, je cena samozřejmě ještě úplně jinde. Ale o tom dnes psát nechci. Dnes to bude o jedné malé pekárničce, kde pomáhám. Pečeme pro malý krámek, pro blízký domov seniorů a před Vánoci také na objednávku pro lidi.
Lidem nic není dost
A upřímně, letos je asi nějaká divná nálada nebo co, protože chování lidí je prostě příšerné. Ano, pořád máme skvělé zákazníky, kteří poděkují, nevadí jim počkat 10 minut na výdej, protože se zkrátka a dobře utvořila menší fronta, anebo vám dokonce přinesou malý dáreček nebo alespoň přáníčko. To poslední samozřejmě zvlášť potěší. Ta myšlenka, že si na vás někdo vzpomněl, že pro něj nejste jen „ta anonymní podavačka balíků z pekárny“, je hrozně fajn.
A pak je tu ta druhá skupina. Lidé, kterým není nikdy nic dost dobré. Rohlíčky jsou málo zahnuté (nebo moc – obojí jsme už měli). Těch oříšků na košíčcích by mohlo být víc a ta cukrová posypka na lineckém prý taky nic moc. Nicméně obvykle si jen zabrblají a zaplatí (podotýkám, že fotky cukroví byly k dispozici ještě před objednávkou, takže všichni věděli, do čeho jdou).
Pak jsou lidé, kteří se snaží uhádat slevu. Třeba proto, že jim linecké připadá mrňavé. Anebo tenké, anebo… Dostala nás paní, která tvrdila, že rumové kuličky voní moc po rumu a že od toho chytne ostatní cukroví. Požadavek je vždycky stejný – sleva. Prý by se hodilo dát stovku nebo dvě dolů, když jsme to tak zpackali. Na to máme ale naštěstí poměrně dobrou odpověď: „Nechcete? Nevadí, v pořadníku máme dalších 30 lidí, kteří si zbylou krabici rádi vezmou.“ Zajímavé je, že zatím neodmítl zaplatit nikdo.
Letošní vrchol ale představuje paní, která si prostě umanula, že chce cukroví od nás. Protože jí to někdo doporučil. Na tom by nebylo nic tak špatného, jenže letos jsme objednávky uzavírali 28. listopadu a ona přišla na konci prvního prosincového týdne. Nejdřív škemrala, pak prosila a pak vyhrožovala. Několik dní za sebou. Prý nám ty dvě kila navíc nic neudělají. A ona prostě chce. A pošle nám sem hygienu, když jí nevyhovíme – a to by bylo, aby se něco nenašlo. Nepomohlo, že si ji majitelka zablokovala v telefonu, vytrvale chodila osobně. Každý den. Dělala divadlo před zákazníky, což se jí naštěstí stalo osudným.
Nakonec se nás zastal jeden dlouhodobý zákazník. On se nezdá, není to žádná těžká váha – ale hlas má jako zvon. Bylo mu úplně fuk, co si o něm pomyslí lidé okolo. Ráda bych sem napsala, co řekl (a servítky si vážně nebral), ale nepublikovali by mi to. Nicméně to zakončil tak, že kdyby madam místo toho otravování radši přiložila ruku k dílu, už by to cukroví měla. A je klid. Hurá.
Otravné kamarády nám opravdu neposílejte
A pak tu máme zákazníky, kteří svoje problémy přehodí na nás. Tak si paní přišla vyzvednout cukroví, ale nelíbily se jí kuličky a falšovaný salám. Obojí totiž bylo obalené v kokosu. A že by chtěla výměnu. Ne slevu, výměnu. Naštěstí bylo za co, tak jsme se nakonec nějak domluvili. Sice krabici ještě chvíli podezřívavě pozorovala, ale nakonec ji brala a šla.
Vím, že k nám přišla na doporučení od jiné naší zákaznice, tak jsme to s ní pak konzultovali. V přátelském duchu. Ať příště své známé řekne, že jí klidně v rámci možností balíček upravíme už předem, když má na kokos alergii. Stačí se domluvit.
„Ale houby alergii,“ smála se ona zákaznice. „Ona se prostě rozhodla, že na tyhle druhy nemá chuť. To ona dělá. Pořád se jí něco nelíbí. Ale já věděla, že máte vyřídilku, tak si s ní poradíte.“ A to už jsme tedy zůstaly obě úplně paf.
„Jsme tak hodné, až jsme blbé a ví se to o nás,“ konstatovala nakonec unaveně vedoucí a šla si po svých.
Uvažuje, že příští rok omezí objednávky jen na stálé zákazníky. I tak jich má nad hlavu. A zaručeně je zredukuje. Za ty nervy to prý nestojí. A já? Já přemýšlím nad tím, jestli mi stojí za to si takhle kazit advent. Nejspíš si upeču jen doma a pro sebe, protože aby na mě někdo přehrával svoji špatnou náladu, na to prostě nejsem zvědavá. Promiňte.
Zdroje info: Autorský text
