Článek
A teď se o ní mluví víc než kdy jindy. Botanici totiž nedávno napočítali v CHKO Kokořínsko více než 700 jedinců této vzácné masožravky. A to je mnohem víc, než tu kdy v minulosti rostlo. Pro přírodu rozhodně dobrá zpráva.
Kráska, co chytá hmyz
Řeč je o tučnici obecné české (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica) – tedy o poddruhu běžnější tučnice, který však roste pouze v jedné jediné lokalitě na celé planetě (a klidně si v tomhle kontextu troufnu říct, že i v celé planetární soustavě): v národní přírodní památce Jestřebské slatiny na Českolipsku.
A právě tam botanici ze státní Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) napočítali při sčítání celkem 700 rostlin. „Špatná zpráva pro hmyz, skvělá zpráva pro přírodu,“ shrnul s úsměvem výsledek akce Ladislav Pořízek, šéf Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. A s tím se nedá než souhlasit. V poslední době slýcháme ve spojení s přírodou tolik špatných věcí, že jedna dobrá je rozhodně balzámem na duši.
Jak tučnice loví? Pomalu a lepivě
Tučnice je skromná. Roste nízko při zemi, má bledě fialový květ a růžici listů, pokrytých lepkavým sekretem. A právě tyhle listy jsou její šikovnou pastí na všechnu drobnou havěť, která proběhne nebo proletí okolo. Jakmile na ně totiž sedne hmyz, rostlina se začne pomalu stáčet, uvězní ho – a postupně ho natráví. Je to trochu jiný pohyb než třeba u známých rosnatek (nebo bleskově reagujících mucholapek), ale i tak vypadá efektně.
Kvete v květnu a červnu půvabnou fialovou barvou. Právě tehdy si jí většina lidí všimne. Ale i když je květ sám o sobě opravdu krásný, hlavní show se odehrává na listech.
Bez správné péče by to nešlo
Aby tučnice přežila, potřebuje přesně vyvážené podmínky: hodně vlhkosti, málo konkurence a žádné přehnané lidské zásahy. A to je problém. Od 19. století se totiž zdejší louky odvodňovaly, zarůstaly a bez údržby se stávaly pro masožravky prakticky neobyvatelnými.
Proto tomu naštěstí už řadu let bojuje AOPK a snaží se situaci zvrátit. Ochránci i dobrovolníci tak například vyřezávají náletové dřeviny, obnovují vodní režim a ručně kosí louky. A jak je vidět – zabírá to.
Ochrana přírody vs. „rostlinkoví lovci“
Místo, kde masožravka roste, je sice známé mezi botaniky, ale jinak samozřejmě chráněné. I tak se občas objeví názor, že by se o přesném místě nemělo moc mluvit – aby se do lokality nezačali trousit „nadšenci“ s lopatkami (vím, že takových názorů budu mít v diskuzi několik). Ale nebojte se.
Jestřebské slatiny jsou totiž dost rozlehlé, bahnité a těžko přístupné. A tučnice? Ta si taky jen tak něco nenechá líbit. Vykopat ji bez poškození není snadné – a navíc prostě není pro hledače tak atraktivní jak třeba právě orchideje nebo různé jarní cibuloviny, které čelí takovým atakům nejvíce. To orchidej prstnatec český, který tu také roste, by se měla bát víc. Ale i ji naštěstí chrání poměrně nepřístupná lokalita. Tak snad to tak ještě dlouho zůstane.
Zdroj:
